Okresní soud v Děčíně 32 C 12/2026-33 – Náklady řízení

Žalobce se v řízení po změně žaloby domáhal určení, že není vlastníkem ve výroku uvedeného vozidla, když jej prodal žalovanému, přičemž pro nečinnost žalovaného není možnost dosáhnout změny zápisu v registru vozidel.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Při splnění podmínek dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.5. Z kupní smlouvy ze dne 8. 9. 2023 soud zjistil, že žalobce jakožto prodávající se se žalovaným jakožto kupujícím dohodl na koupi osobního automobilu Škoda Octavia combi, VIN: , VIN kód, , rok výroby 2002.6. Z přípisu Městského úřadu Milevsko ze dne 29. 1. 2025 soud zjistil, že uvedený správní orgán vyrozuměl žalobce o tom, že jeho podání z důvodu neposkytnutí potřebné součinnosti neodůvodňuje zahájení správního řízení. Žalovaný jakožto nový vlastník nepodal na základě udělené plné moci po nabytí vozidla žádost o změnu vlastníka, a proto k e změně vlastníka v registru vozidel nedošlo. Správní orgán vyzval žalovaného k odstranění protiprávního vztahu, nicméně účastníci nedoložili ve stanovené lhůtě doklady potřebné k převodu vlastnického práva a žalovaný na výzvu nikterak nereagoval. Správní orgán rovněž uvedl, že nemá jinou možnost jak řešit tento nežádoucí stav, právní předpisy předpokládají že nový a dosavadní vlastník splní povinnosti a ve lhůtě 10 dnů podají návrh na změnu údajů v registru vozidel.7. Z výzvy ze dne 13. 5. 2025 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného pod pohrůžkou žaloby k poskytnutí součinnosti ve věci převodu vozidla.8. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o.s.ř.“) se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem žalobce je dán tím, že skutečný stav vlastnického práva neodpovídá údaji vedenému v registru silničních vozidel. Žalobce vozidlo převedl na žalovaného, avšak pro jeho trvající nesoučinnost nebyla změna vlastníka v registru provedena. Žalobce tak zůstává v registru nesprávně evidován jako vlastník, ačkoliv jím podle soukromého práva již není. Tento rozpor vytváří stav právní nejistoty, který žalobce nemůže odstranit vlastními úkony ani dosavadním postupem před správním orgánem. Závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20, tento postup výslovně podporují. Ústavní soud uvedl, že požadavek na doložení dokumentů v řízení o zápisu změny vlastníka vozidla nepředstavuje skutečnou překážku k tomu, aby se osoba domohla změny nebo odstranění údaje o své osobě v registru tak, aby tento údaj odpovídal skutečnému stavu, lze-li tak učinit na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení vlastnictví k danému vozidlu. V bodě 49 nálezu Ústavní soud poukázal na to, že k odstranění nesprávného údaje v registru je nutné správnímu orgánu doložit pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že evidovaná osoba již vlastníkem vozidla není. Pravomocný rozsudek o určení, že žalobce není vlastníkem vozidla, proto představuje vhodný a potřebný podklad pro uvedení údaje v registru silničních vozidel do souladu se skutečným právním stavem. Žalobce má tudíž na požadovaném určení naléhavý právní zájem.9. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dle § 1099 o. z. se vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.10. V řízení tedy bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva dne 8. 9. 2023, přičemž si účastníci neujednali jiný režim převodu vlastnického práva, proto soud uzavírá, že k převodu vlastnictví k předmětnému vozidlu došlo okamžikem uzavření smlouvy, a tedy tímto dnem, tj. 8. 9. 2023, žalobce přestal být vlastníkem uvedeného vozidla, když vlastnické právo k vozidlu tohoto dne bylo převedeno na žalovaného. Soud proto žalobě v celém jejím rozsahu vyhověl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 850 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 500 Kč (hodnota automobilu zjištěná z kupní smlouvy) sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby) a z částky 500 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (sepsání jednoduché výzvy k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Náklady za podání, jimiž žalobce doplňoval a následně měnil žalobu, soud nepovažuje za účelně vynaložené náklady řízení. Potřeba těchto podání byla vyvolána způsobem, jakým žalobce nárok původně uplatnil, nikoliv okolnostmi na straně žalovaného či průběhem řízení. Za účelně vynaložený náklad proto soud považoval pouze sepis a podání žaloby.