Manželka se domáhala vyslovení neplatnosti manželství. Manžel po uzavření manželství začal činit kroky k získání víza za účelem sloučení rodiny v ČR. V průběhu vízového řízení se vztah k manželce začal měnit, manželka nabyla přesvědčení, že uzavření manželství nebylo kvůli citům k ní, ale za jiným účelem. Následně manžel přestal s manželkou komunikovat, faktické vedení rodinného života tedy byla pouze iluze, do které manžel manželku vmanipuloval, ačkoli jej nechtě nikdy realizovat. Manželka tedy byla uvedena v omyl ohledně skutečných záměrů manžela, kdy tento jí prezentoval nepravdivé skutečnosti a zamlčel své motivy k uzavření manželství, přičemž manželka byla v dobré víře, že se jedná o vztah směřující k vytvoření řádného manželství. Kdy manželka věděla skutečný účel uzavření manželství ze strany manžela, a to získání pobytového oprávnění na území ČR, nikdy by manželství neuzavřela. Manželství nikdy nebylo fakticky naplněno, manželé spolu nežijí, manžel žije v Tunisku bez snahy vztah udržovat. Pro případ, že by nebyly splněny podmínky neplatnosti manželství, navrhuje manželka eventuálně, aby osud manželství rozvedl.2. Z oddacího listu ze dne 12. 11. 2025 soud zjistil, žee účastníci dne 23. 8. 2025 uzavřeli manželství v Ghannouch, Tunisko.3. Z konverzace účastníků na č.l. 3 soud zjistil, že účastníci shodně vyjádřili vůli k rozvodu, nemohli se však dohodnout na tom, který z účastníků návrh na rozvod manželství učiní. Manžel odmítl, aby se za ním manželka přestěhovala do Tunisku, neboť je tam vše drahé a on nemá práci, nemohla by tam žít.4. Z výslechu manželky soud zjistil, že se s manželem seznámila během týdenní dovolené v Tunisku v červenci 2025, kde pracoval jako tanečník. Trávili spolu volný čas, intimně se však nestýkali. Již tehdy manžel hovořil o sňatku. Po návratu do České republiky spolu nadále komunikovali telefonicky a prostřednictvím zpráv. V srpnu 2025 žalobkyně do Tuniska znovu odcestovala a dne 23. 8. 2025 s manželem uzavřela sňatek. Uvedla, že byla zamilovaná a sňatek uzavřela dobrovolně, ačkoliv pociťovala určitý psychický tlak ze strany manžela a jeho rodiny, kteří sňatek podporovali z kulturních důvodů. Tento tlak však nikdy nebyl spojen s výhrůžkami ani nucením. Po svatbě se vztah začal zhoršovat. Manžel měl finanční problémy a opakovaně po ní požadoval peníze, nejprve v souvislosti se žádostí o pobyt v České republice a následně i na letenku. Žalobkyně jako studentka dostatečnými prostředky nedisponovala a vyzývala manžela, aby si našel práci. Pokud nebylo po jeho vůli, choval se vůči ní hrubě. V zimě 2025/2026 manžel neúspěšně požádal o pobyt v České republice a následně navrhl rozchod. Žalobkyně naopak chtěla za manželem odjet do Tuniska, což odmítl s tím, že by ji neuživil. Také druhá žádost o pobyt podaná na jaře 2026 byla zamítnuta, načež se vztah dále zhoršil. Manželé se odcizili, hádali se zejména kvůli financím a jejich komunikace se postupně omezila převážně na otázky související se zajištěním pobytu manžela v České republice.5. Manželka je česká státní občanka, manžel je tuniský státní občan. Pravomoc tuzemských soudů je založena § 47 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, rozhodné právo je v souladu s § 50 odst. 1 s § 49 odst. 1 téhož zákona právo české.6. Podle § 684 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) u soud prohlásí manželství za neplatné na návrh manžela, jehož projev vůle o vstupu do manželství byl učiněn pod nátlakem spočívajícím v užití násilí nebo vyhrožováním násilím, anebo jen v důsledku omylu o totožnosti snoubence či o povaze sňatečného právního jednání.7. Manželka netvrdila, že by její projev vůle byl vynucen násilím či hrozbou násilí. Netvrdila ani, že by se mýlila v totožnosti manžela. Ze skutkových tvrzení rovněž nevyplývá omyl o povaze sňatečného právního jednání; manželka věděla, že uzavírá manželství, a byla si vědoma právních následků svého projevu vůle. Tvrzený omyl se týká výhradně motivace manžela k uzavření manželství, případně jeho budoucí ochoty plnit manželské povinnosti a vést s manželkou rodinný život. Ani případné zjištění, že manžel uzavřel manželství též nebo převážně s cílem získat pobytové oprávnění, však nepředstavuje omyl o totožnosti snoubence ani omyl o povaze sňatečného právního jednání ve smyslu § 684 odst. 1 o. z. Nejde ani o tvrzení zakládající některou ze zákonných překážek uzavření manželství, s níž zákon spojuje možnost jeho neplatnosti (§ 680 o. z.). Pozdější vývoj manželského vztahu, nekomunikace manžela, oddělené bydlení účastníků ani případné neplnění manželských povinností proto nemohou samy o sobě založit neplatnost manželství. Zákon neumožňuje vyslovit neplatnost manželství jen proto, že jeden z manželů druhému nesdělil své subjektivní pohnutky k uzavření manželství nebo později nenaplnil jeho očekávání ohledně rodinného soužití.8. Soud proto neshledal splnění žádného zákonného důvodu pro vyslovení neplatnosti manželství a návrh v této části zamítl.9. Manželka se pro případ, že soud neshledá důvody pro vyslovení neplatnosti manželství, domáhala rozvodu manželství účastníků.10. Podle § 755 odst. 1 o. z. může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.11. Dle § 756 o. z. při rozhodování o rozvodu soud zjišťuje existenci rozvratu; příčiny rozvratu zjišťuje jen tehdy, tvrdí-li manžel, který návrh na rozvod nepodal, důvod pro zamítnutí návrhu podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z.12. Podle § 758 občanského zákoníku manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, a to bez ohledu na to, zda mají nebo vedou rodinnou domácnost, jestliže alespoň jeden z nich toto společenství zjevně nechce obnovit.13. Z provedeného dokazování soud zjistil, že účastníci spolu srpna 2025 nežijí, nevedou společnou domácnost, vzájemně nekomunikují, manželka žije v České republice a manžel v Tunisku. Manžel nečiní kroky k obnovení soužití ani k udržování manželského vztahu. Manželka setrvání v manželství odmítá a jeho rozvodu se výslovně domáhá. Účastníci tak netvoří manželské ani rodinné společenství a vzhledem k jejich dlouhodobému odloučení, absenci kontaktu a jednoznačnému postoji manželky nelze očekávat obnovení jejich soužití.14. Soud proto uzavřel, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, přičemž neshledal překážku rozvodu podle § 755 odst. 2 o. z. Účastníci nemají společné nezletilé dítě, a rozvod proto nemůže být v rozporu s jeho zájmem. Manžel netvrdil ani neprokázal okolnosti, z nichž by vyplývalo, že se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel, že by mu rozvod způsobil zvlášť závažnou újmu a že mimořádné okolnosti svědčí pro zachování manželství.15. Soud proto eventuálnímu návrhu vyhověl a manželství účastníků podle § 755 odst. 1 o. z. rozvedl.16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 23 z. ř. s., podle něhož v řízení o rozvod manželství nemají účastníci právo na náhradu nákladů řízení.