4 C 208/2016-538 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Domažlicích žalobu, kterou se domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 552 280 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Částka 302 680 Kč představovala nárok na náhradu škody a částka 250 000 Kč náhradu nemajetkové újmy vyplývající z úmyslného a vědomého chování žalobce, který v období od [datum] do [datum] bránil žalobci v přístupu do jeho nemovitosti ev. [číslo] v [část obce] a to s jediným záměrem, aby přinutil žalobce mu ji levně prodat a z pomstychtivosti, že se tak nestalo. Náhrada škody ve výši 302 680 Kč spočívá ve snížení ceny nemovitosti ev. [číslo] za dobu, po kterou ji nemohl žalobce náležitým způsobem užívat a udržovat a nemajetková újma ve výši 250 000 Kč spočívá v náhradě za dlouhotrvající stres a psychické útrapy žalobce v důsledku dlouhotrvajícího zásahu do jeho osobnostních práv. V tomto případě žalobce odkázal na odůvodnění usnesení [název soudu] č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kde se uvádí, že žalovaný okradl žalobce o šťastný a zdravý život. 2. Žalovaný od samého počátku s žalobou nesouhlasil. Veškerá tvrzení žalobce a důkazy, které soud provedl, popíral. Tvrdil, že není pravdou, že by svévolně a úmyslně ve zlém úmyslu bránil žalobci vstupovat do jeho nemovitosti. Usiloval o to, aby nemovitost žalobce i žalovaného byla chráněna. Celkové odškodnění bylo realizováno již potrestáním žalovaného v rámci trestního řízení a tím způsobem došlo i k odškodnění újmy. Žalobce pak neprokazuje příčinnou souvislost mezi chováním žalovaného a zdravotním stavem žalobce. Připustil jedinou možnost nápravy a tou je omluva žalobci, na které setrval po celou dobu probíhajícího řízení. 3. Okresní soud v Domažlicích rozhodl poprvé ve věci samé rozsudkem čj. 4 C 208/2016 – 204 ze dne 13. 10. 2017 tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 80 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 80 000 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu pro částku 222 680 Kč na náhradě škody s příslušenstvím, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 222 680 Kč od [datum] do zaplacení zamítl (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 250 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 98 768,67 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa]), povinnost zaplatit státu - České republice – Okresnímu soudu v Domažlicích na nákladech řízení částku, jejichž výši a splatnost upřesní samostatným usnesením (výrok V.) a povinnost zaplatit státu České republice – Okresnímu soudu v Domažlicích soudní poplatek ve výši 16 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VI.). Své rozhodnutí ve věci samé zdůvodnil tím, že žalobce v důsledku chování žalovaného nemohl užívat své nemovitosti, a proto byla žalobci přiznána náhrada škody ve výši 80 000 Kč, spočívající v náhradě za snížení hodnoty nemovitosti ve výši 35 000 Kč a dále v částce 45 000 Kč, která odráží charakter újmy, tedy nejenom ztráty hodnoty nemovitosti, ale i nemožnosti do této nemovitosti investovat finanční prostředky tak, aby nedocházelo k jejímu zchátrání. Dále byla žalobci přiznána nemajetková újma ve výši 250 000 Kč s ohledem na vysoký zásah žalovaného do integrity žalobce, přičemž při stanovení výše nemajetkové újmy soud prvního stupně vyšel z metodiky náhrad nemajetkové újmy pro případy náhrady za délku trvání soudních sporů. Nárok na náhradu škody ve výši 222 680 Kč, kterou žalobce požadoval z důvodu placení nájemného v [obec] ve výši 5 860 Kč měsíčně v období od října 2012 do [datum], byl soudem prvního stupně zamítnut, když dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobce v předmětné nemovitosti (ke které mu žalovaný znemožňoval přístup), skutečně projevil úmysl bydlet. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. a o nákladech státu dle § 148 o. s. ř. 4. Proti tomuto rozsudku nepodával žalobce odvolání, a proto rozsudek nabyl ve výroku II., kterým byla zamítnuta žaloba o nároku na náhradu škody ve výši 222 680 Kč, kterou žalobce požadoval z důvodu placení nájemného v [obec] ve výši 5 860 Kč měsíčně v období od října 2012 do [datum], právní moci dne [datum]. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, v němž namítal, že soud nesprávně posoudil oba nároky dle § 3079 občanského zákoníku a užil v daném případě nepřípustně pravé retroaktivity. Z obsahu spisu není zřejmé, že by se žalobce, který tvrdí, že do jeho osobnostní sféry je zasaženo od roku 2005, se výslovně dovolal pravé retroaktivity ve smyslu § 3079 odst. 1 o. z., a žalovaný má za to, že nejsou dány mimořádné důvody zvláštního zřetele hodné pro to, aby byl učiněn průlom do zásady zákazu retroaktivity. Pokud by měl soud hodnotit újmu žalobce od roku 2005, nepostupoval podle správného právního předpisu, když měl vyjít z ustanovení o náhradě škody či újmy tak jak je uvedena v zákoně č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku. Žalovaný má za to, že není postaveno najisto, zda v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného, které spočívá v užívání vlastního pozemku, vznikla žalobci škoda či nemajetková újma. Objektivně lze konstatovat, že až dne [datum] byl proveden konstitutivní vklad věcného břemene (služebnosti cesty) k pozemku ve vlastnictví žalovaného k jeho tíži. Až od tohoto data měl žalovaný právní povinnost umožnit ze zákona přístup na pozemek žalobci. Do tohoto data nebylo vlastnické právo žalobce nijak formálně ze zákona či smluvně omezeno. Do tohoto data se tak žalovaný žádného protiprávního jednání nedopustil a nemohl tak způsobit škodu či nemajetkovou újmu žalobci. Žalovaný dále poukazoval na to, že soud je vázán rozsudkem [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], když protiprávní jednání žalovaného trvalo od [datum] do [datum], vyjma [datum] do [datum]. Od [datum] dosud není nijak prokázáno, že by se žalovaný dopouštěl protiprávního jednání. Dle usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žil žalovaný řádným životem a v době podmíněného odsouzení se osvědčil. V době podmíněného odsouzení se nedopustil žádného protiprávního jednání. Tento důkaz nemohl být však před soudem prvního stupně proveden. Pokud byla majetková škoda stanovena ve výši 80 000 Kč, tento závěr považuje žalovaný za nesprávný, neboť je třeba vycházet z toho, že žalobce neměl prokazatelně přístup k nemovitosti pro protiprávní jednání žalovaného toliko v době od [datum] do [datum], když předtím opakovaně žalobce navrhoval žalovanému prodej nemovitosti. Za tak krátké období škoda žalobci zchátráním nemovitosti vůbec nevznikla. Soud též nehodnotil závěry vyslovené v pravomocném usnesení [název úřadu] [obec] ze dne [datum], sp. zn. ZN [číslo], kde je uvedeno, že žalovaný měl aktivní snahu po nápravě svého jednání a dále je zde uvedeno, že došlo k narovnání mezi stranami a žádná faktická škoda poškozenému (žalobci) nevznikla. Toto usnesení nebylo soudem prvního stupně vůbec hodnoceno. Pokud dle závěru v trestním řízení nebyla žalobci ke dni [datum] způsobena žádná škoda, nemohla pak žádná škoda vzniknout žalobci ani za několik následných měsíců. Žalovaný se dále neztotožnil s náhradou škody ve výši 45 000 Kč, když má jít o jakýsi charakter újmy nemožnosti investic do nemovitosti. Majetkovou škodou se však rozumí skutečná škoda a ušlý zisk, soud tak nemůže ve sféře náhrady majetkové škody přiznat ničeho nad rámec prokázané a bez pochybností zjištěné škody. Soud prvního stupně se pak nevypořádal s námitkou promlčení, kterou žalovaný vznesl vůči tvrzené škodě na nemovitosti vzniklé v čase po dobu 11-ti let. Má za to, že nárok žalobce je promlčen a to alespoň zčásti, když byla uplatněna majetková škoda vzniklá v průběhu let 2005 až 2016, přičemž žalobce by měl specifikovat za jaké období a jakou škodu uplatňuje. V případě náhrady nemajetkové újmy má žalovaný za to, že nejsou splněny podmínky pro přiznání jakékoliv nemajetkové újmy žalobci v penězích, když žalobce neprokázal zásadní zásah do osobnostních práv protiprávním jednáním žalovaného. K protiprávnímu jednání prokazatelně docházelo pouze v období od [datum] do [datum], vyjma [datum] až [datum]. Již samotné trestní řízení a uložená sankce je pro poškozeného zadostiučiněním, které ve spojení s omluvou žalovaného, jež byla v rámci smírného řešení věci žalobci nabízena, považuje žalovaný za dostatečné. Žalovaný považuje za neprokázaná žalobní tvrzení žalobce o zásahu do osobnostních práv a její intenzitě, když žalovaný považuje za účelová tvrzení o tom, že žalobce chtěl v nemovitosti bydlet a trvale ji užívat. Tato tvrzení jsou vyvrácena již samotným stavem předmětného drážního domku, který je běžně neobyvatelný, zdravotním stavem žalobce a tím, že žalobce měl v úmyslu