9 C 31/2021-256 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobce se žalobou podanou dne , datum, domáhal proti žalované popření její pohledávky ve výši 8 471 423,77 Kč přihlášené k rozvrhu výtěžku prodeje nemovité věci provedeného v rámci exekučního řízení vedeného soudním exekutorem , tituly před jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, , exekutorský úřad , adresa, – , název města, , sídlem , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , a to co do důvodu, výše a pořadí.2. K návrhu žalobce byla pro uspokojení jeho zástavním právem zajištěné a vykonatelné pohledávky ve výši 11 020 000 Kč s příslušenstvím proti povinné společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, nařízena u zdejšího soudu exekuce prodejem zástavy pod sp. zn. , spisová značka, . Do exekučního řízení se dne , datum, přihlásil se svou pohledávkou ve výši 3 271 335,33 Kč právní předchůdce žalované, , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalované“) s tím, že se má jednat o pohledávku na zaplacení neuhrazeného kontokorentního úvěru, který byl dlužníkovi poskytnut na základě smlouvy o kontokorentním úvěru č. , číslo, ze dne , datum, ve znění dodatků 1-14. Pohledávka má být zajištěna zástavním právem k téže zástavě, a to na základě smlouvy o zajištění nemovitosti č. , číslo, ze dne , datum, , když se má jednat o zástavní právo prvé v pořadí. Doplněním přihlášky byla dne , datum, právním předchůdcem žalované uplatněná pohledávka rozšířena o úroky z prodlení na částku 5 335 368,94 Kč. Následně došlo k připuštění změny účastníků, k níž došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávky, kdy namísto právního předchůdce žalované vstoupila do exekučního řízení žalovaná, která rovněž přihlášku doplnila a přihlášenou pohledávku opětovně rozšířila. Nejprve dne , datum, na celkovou částku ve výši 8 356 819,04 Kč, když vedle jistiny a úroku z prodlení uplatnila nově další pohledávku, a to úrok z úvěru ve výši 7 % p. a. z dlužné jistiny ve výši 3 072 916,05 Kč, které od , datum, do dne dražby činí 1 766 885,90 Kč. Žalovaná zároveň doplnila skutková tvrzení v tom ohledu, že finanční prostředky byly dlužníkovi poskytnuty na základě 14. dodatku k úvěrové smlouvě se splatností do , datum, . Další doplnění přihlášky učinila žalovaná dne , datum, , kdy ji znovu rozšířila o příslušenství pohledávky na celkovou částku 8 568 916,05 Kč. Po dražebním jednání konaném dne , datum, , kdy byla zástava vydražena za nejvyšší podání 6 300 000 Kč, proběhlo dne , datum, rozvrhové jednání, při kterém žalobce pohledávku žalované popřel, co do její pravosti, výše a pořadí z níže uvedených důvodů. Téhož dne vydal soudní exekutor usnesení ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , kterým rozhodl o nákladech exekuce, vyzval žalobce k podání návrhu podle § 267a odstavce 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl tak, že zbytek rozdělované podstaty ve výši 5 435 802,05 Kč bude projednán při dalším rozvrhovém jednání. Do předmětného usnesení se žalobce řádně a včas odvolal, když Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 17. 6. 2021 sp. zn. , spisová značka, usnesení soudního exekutora ve výroku I. a II. potvrdil a odvolání žalobce do výroku III. odmítl. Žalobce podal mimořádný opravný prostředek ve formě dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2022 sp. zn. , spisová značka, odmítnuto.3. Žalobce uvedl, že přihlášená pohledávka je sporná a nevykonatelná a jako takovou ji lze v exekučním řízení uspokojit pouze, je-li platně zajištěna zástavním právem, a pouze v rozsahu zástavního práva. Popíraná pohledávka však zástavním právem zajištěna není, navíc zástavní právo zapsané v katastru nemovitostí neodpovídá zástavní smlouvě předložené přihlášeným věřitelem. Na základě smlouvy o zajištění nemovitosti č. , číslo, ze dne , datum, („dále jen „zástavní smlouva“) byla do katastru nemovitostí ve prospěch žalované zapsána dvě zástavní práva, a to zástavní právo pro pohledávku 2 000 000 Kč a zástavní právo pro další budoucí pohledávky do výše 3 000 000 Kč. Již pouze z této skutečnosti je nepochybné, že obecně nemůže být zástavním právem kryta pohledávka převyšující 5 000 000 Kč, tedy v žalovanou přihlášené výši 8 568 916,05 Kč. Žalovaná tvrdí, že přihlášená pohledávka vznikla na základě dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, , tedy po , datum, , tedy nevznikla z již uzavřené úvěrové smlouvy, ale z dalších budoucích smluv. Zástavní právo se však vztahuje na budoucí pohledávky pouze, vznikly-li do , datum, . Zajištění zástavním právem zřízeným pro další budoucí pohledávky do výše 3 000 000 Kč se na přihlášenou pohledávku tedy nemůže vztahovat. To ostatně žalovaná ani netvrdí, když ani žádné budoucí pohledávky nepřihlásila.4. Žalovaná opírá zajištěnou přihlášenou pohledávku o prvé zástavní právo ve výši 2 000 000 Kč, nicméně dovozuje možnost uspokojení i pohledávky tuto částku převyšující. Žalobce se domnívá, že z pouhého zápisu v katastru nemovitostí je zcela zřejmé, že popřená pohledávka nemůže být ani hypoteticky zajištěna v rozsahu převyšujícím 2 000 000 Kč, když žalovanou tvrzené neomezené zajištění by odporovalo principu materiální publicity. V katastru není zapsáno zástavní právo pro jistinu 2 000 000 Kč, ale pouze zástavní právo smluvní ve výši 2 000 000 Kč, čímž je zástavní právo ohraničeno částkou ve výši 2 000 000 Kč. Kdyby bylo v katastru nemovitostí zapsáno zástavní právo pouze pro jistinu ve výši 2 000 000 Kč, mohl by žalobce legitimně očekávat, že se zástavní právo může vztahovat i na případné příslušenství pohledávky. Tak tomu však v posuzovaném případě není. Bylo povinností žalobce, jako zástavního věřitele druhého v pořadí, aby si z výpisu z katastru nemovitostí ověřil rozsah prvé zástavy. Žalobce svoji povinnost splnil a při zřízení svého zástavního práva k zástavě vycházel ze zapsaného stavu, tedy z existence dvou zástavních práv, a to zástavního práva pro pohledávku 2 000 000 Kč a zástavního práva pro další budoucí pohledávky do výše 3 000 000 Kč, znamenající ve svém souhrnu krytí pohledávek zástavním právem do částky 5 000 000 Kč. Žalobce je chráněn dobrou vírou v zápis do katastru nemovitostí, neboť případná nepřesnost zápisu v katastru nemovitostí jde k tíži zástavního věřitele (žalované). Po žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby přezkoumával veškeré smlouvy mezi prvním zástavním věřitelem a dlužníkem. Žalobce se tedy dovolává dobré víry v zápis zástavního práva do katastru nemovitostí, když případný nedostatek projevu vůle nelze nahrazovat výkladem zápisu v katastru nemovitostí.5. Žalobce však zároveň poukázal na skutečnost, že žalovaná změnila svá skutková tvrzení ohledně vzniku přihlášené pohledávky. Zatímco v přihlášce pohledávky tvrdila, že pohledávka vznikla na základě dodatku č. , hodnota, k úvěrové smlouvě, tj. v roce 2011, v řízení před soudem uvádí, že vznikla již v roce 2002 na základě původní úvěrové smlouvy. Tato změna je zcela zásadní pro posouzení promlčení, a proto žalobce z opatrnosti vznáší námitku promlčení nejen přihlášené pohledávky, ale i obou zástavních práv. Pokud by totiž jednotlivé dodatky k úvěrové smlouvě byly pouze kumulativní novací a závazek vznikl již k okamžiku uzavření úvěrové smlouvy, pak daný typ novace nemá žádný vliv na běh desetileté objektivní promlčecí lhůty a celá pohledávka je promlčena, jelikož promlčecí lhůta běží od původní splatnosti závazku, tj. od , datum, a žalovaná své nároky v desetileté promlčecí lhůtě neuplatnila žalobou, když její právní předchůdce podal insolvenční návrh až , datum, . Jelikož námitka promlčení není otázkou skutkového tvrzení, je žalobce oprávněn ji vznést i po uplynutí koncentrační lhůty, když současně nelze přehlédnout, že kdyby žalovaná předložila důkazy prokazující existenci přihlášené pohledávky (tj. poskytnutí finanční prostředků) řádně v koncentrační době, mohl by i žalobce námitku promlčení uplatnit řádně před koncentrací.6. Žalobce sporuje i samotnou existenci pohledávky. Žalovaná v zákonné lhůtě (tj. do prvého dražebního jednání) nepředložila žádný důkaz o tom, že by tvrzené prostředky ve výši 3 000 000 Kč na základě dodatku č. , hodnota, k úvěrové smlouvě skutečně dlužníkovi poskytla. V případě úvěrové smlouvy vzniká sice závazek již jejím uzavřením, nicméně bance vzniká pohledávka na vrácení nikoli samotným uzavřením smlouvy či poskytnutím úvěrového rámce, nýbrž až tehdy, když dlužníkovi prostředky skutečně poskytne, a to ve výši, v níž dlužník finanční prostředky skutečně vyčerpá. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně vzniku přihlášené pohledávky, tj. tvrzení a prokázání vyčerpání finančních prostředků dlužníkem, kdy se tak stalo a do jaké výše, tíží žalovanou, která však tuto svou povinnost v zákonné lhůtě v dané věci nesplnila. V tomto směru poukazuje žalobce na usnesení soudního exekutora ze dne , datum, č. j. , spisová značka, (dále jen „usnesení soudního exekutora“), který konstatoval, že o popřené pohledávce nebylo možné rozhodnout pouze na základě listin obsažených ve spise, kdy je nutné ze strany žalované prokázat skutečnou existenci přihlášené pohledávk