5 C 283/2025-30 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 111 125,23 Kč spolu s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. K žalobě žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřel dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit danou částku nejpozději do , datum, ve 42 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy o úvěru neplnil řádně a včas, a proto právní předchůdce zesplatnil úvěr ke dni , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani na základě výzvy k dobrovolnému plnění.2. Soud dále postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení a rovněž usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne , datum, . V souvislosti s tímto byl žalovaný zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř. a zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.3. Aktivní legitimaci žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní.4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 100 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit v pravidelný 42 měsíčních splátkách po 6 366 Kč. Celková částka, jež se žalovaný zavázal uhradit činí 267 372 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 69,12 % jako pevná na celou dobu splácení úvěru. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem částku ve výši 95 490 Kč, což vyplývá z doplněného tvrzení žalobkyně.5. Soud v dané věci pak dospěl k následujícímu právnímu závěru. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „obč. zák.“).6. Podle § 6 odst. 1 a 2 obč. zák. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.7. Podle § 8 obč. zák. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.8. Podle § 547 obč. zák. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.9. Podle § 576 obč. zák. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.10. Podle § 580 odst. 1 obč. zák. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Podle § 1813 obč. zák. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.13. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle ustanovení § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Soud posoudil shora uvedenou smlouvu o úvěru jako smlouvu absolutně neplatnou, a to s poukazem na porušení § 6 obč. zák. v souvislosti s poškozením spotřebitele tak, jak má na mysli ustanovení § 580 a 1813 a násl. obč. zák.16. V dané věci je nutno uvést, že právní předchůdce žalobkyně - podnikatel je v daném právním vztahu v silnějším postavení oproti žalovanému – spotřebiteli. Uzavřená smlouva o úvěru je formulářového typu, kdy žalovaný neměl možnost obsah smlouvy jakkoliv ovlivnit. Podmínky smlouvy byly předem dány. Nelze opominout fakt, že žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěru jako nebankovní instituce. Je obecně známo, že na tyto společnosti se pak obvykle obracejí lidé v nouzi či jinak těžké životní situaci, jež by na běžné bankovní úvěry nedosáhli. Zpravidla se pak jedná o rizikové dlužníky s omezenou popřípadě nulovou likviditou. Nebankovní instituce pak toto zvýšené riziko kompenzují zvýšenou odměnou za zapůjčení finančních prostředků v podobě úroků, popř. poplatků, za něž se úroky skrývají. Kompenzace rizikovosti však nemůže být neomezená.17. Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 9 % ročně, tedy úrok je více než 7 násobný.18. Důvodem pro neplatnost dané smlouvy o úvěru soud považuje i další ustanovení smlouvy, zejména pak čl. 6, kde jsou vymezeny důsledky vyplývající z prodlení klienta. Ačkoliv je ujednání čl. 6 od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to i s ohledem na ustanovení § 1802 obč. zák. , které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly ujednány) a ačkoliv je smlouva dle ust. § 2395 obč. zák. smlouvou úplatnou, soud shledal neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatných ujednání o výši smluvních sankcí, smluvních pokut a ujednání o nové jistině uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti nepřiměřených úroků a smluvních pokut.19. Soud musí smlouvu posuzovat v celém kontextu, kdy součástí smluvních ujednání jsou další sankce, které s přihlédnutím ke sjednanému úroku, činí smlouvu absolutně neplatnou.20. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal od žalobkyně částku ve výši 100 000 Kč. Na tento závazek uhradil pouze 95 490 Kč, což vyplývá z tvrzení žalobkyně. Po žalovaném je tady třeba požadovat částku ve výši 4 510 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 obč. zák., a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství.21. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 3 dnů. Žalovaný je tak od od , datum, v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Soudu tak přiznal úroky z prodlení od tohoto data ve stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.22. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadované zákonné úroky z prodlení od data a z částek požadovaných v žalobě. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Poměr úspěchu stran soud posuzoval i s ohledem na zamítnuté a přiznané přísl