10 C 10/2026-92 — Okresní soud v Domažlicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení žalované částky společně s ve výroku I. uvedeným příslušenstvím a rovněž přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalované.2. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, byla uzavřena mezi žalobkyní (věřitelem) a žalovanou (dlužníkem) smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě uhradit v 48 měsíčních splátkách po 1 687 Kč. Úroková sazba činila 85,54 % p.a. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena mj. prohlášením žalovaného a výpisem z registrů SOLUS a NRKI. Žalovaná neplnila podmínky smlouvy a ocitl se s úhradou splátek úvěru opakovaně v prodlení. V souladu se smluvním ujednáním došlo k zesplatnění úvěru, kdy žalobkyni vzniklo v důsledku prodlení žalovaného právo na zaplacení smluvní pokuty podle čl. 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, se kterou se ocitl v prodlení a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti prodlením žalovaného v celkové výši 800 Kč dle čl. 6.2 smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy potom ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu úvěru ve výši 20 309,36 Kč byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. V bodu č. , hodnota, smlouvy bylo sjednáno, že pokud nebude po zesplatnění úvěru zaplacena nová jistina úvěru v den jeho zesplatnění, vzniká dlužníkovi povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tj. od , datum, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Žalovaná dosud na úvěr uhradila celkem 40 491 Kč.3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.4. Z předložených listin byly zjištěny tyto skutečnosti.5. Dne , datum, došlo k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, kdy celková částka, kterou se žalovaná v souvislosti s poskytnutím této částky zavázala uhradit, činila 71 040 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 48 měsíců s tím, že celkovou částku se žalovaná zavázala splácet formou měsíčních pravidelných splátek ve výši 1 687 Kč. Úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 85,54 % ročně a ve smlouvě jsou uvedeny další sankce v případě nedodržení smluvních podmínek, a to zejména v čl. 6 smlouvy; obsah těchto sankcí odpovídá žalobnímu tvrzení žalobkyně. Téhož dne byl rovněž sepsán předsmluvní formulář, ve kterém byly ujednány základní podmínky smlouvy.6. Z listiny označené jako „hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru hodnotila finanční situaci žalované z údajů poskytnutých žalovanou.7. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že ve prospěch žalované byla poukázána částka ve výši 20 000 Kč.8. Z karty klienta vyplynulo, že žalovaná v souvislosti s poskytnutím úvěru uhradila celkem částku ve výši 40 491 Kč. Toto následně potvrdila i zástupkyně žalobkyně při jednání.9. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných částek. Z oznámení ze dne , datum, vyplynulo, že žalovaná byla informována o tom, že pro opakovaná prodlení žalované s úhradami splátek došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a byla vyzvána k okamžitému zaplacení všech pohledávek; stejně tak žalované byla zaslána předžalobní výzva dne , datum, .10. Právní zástupkyně žalobkyně závěrem uvedla, že trvá na žalobě v plném rozsahu. Navrhuje tedy, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, kdy náklady právního zastoupení vyčíslila krátkou cestou.11. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“).12. Podle § 6 odst. 1 a 2 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.13. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.15. Podle § 420 odst. 1 a 2 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.16. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.17. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.20. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.21. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.22. Podle ustanovení § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.23. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že je zcela nedůvodná.24. Soud posoudil shora uvedenou smlouvu o úvěru jako smlouvu absolutně neplatnou, a to s poukazem na porušení § 6 o. z. v souvislosti s poškozením spotřebitele tak, jak má na mysli ustanovení § 580 a 1813 a násl. o. z.25. Důvodem pro tento závěr je daná úroková sazba ve výši 85,54 % ročně. Takto sjednaná úroková sazba zcela jednoznačně vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Z veřejně dostupných informací na stránkách České národní banky je zřejmé, že obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů v době uzavření smlouvy se pohybovala okolo 9,57 % ročně; potom sjednaná úroková sazba vybočuje ze stanovených mezí, neboť tuto sazbu převyšuje téměř osminásobně. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.26. Pokud jde potom o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, potom dle ustanovení § 576 o. z. je ujednání o výši úroku od ostatních částí smlouvy oddělitelné pouze tehdy, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.27. Ačkoliv je ujednání o výši úroků od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou