ECLI: ECLI:CZ:OSDO:2026:17.C.123.2026.1 Datum: 2026-07-30 Předmět: o 10 480 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 2 z. č. 89/2012 Sb., § 547 z. č. 89/2012 Sb., § 580 z. č. 89/2012 Sb., § 588 z. č. 89/2012 Sb., § 1958 z. č. 89/2012 Sb., § 1968 z. č. 89/2012 Sb., § 1970 z. č. 89/2012 Sb., § 2991 z. č. 89/2012 Sb. bezdůvodné obohacenísmlouva o úvěru
O co šlo: o 10 480 Kč s příslušenstvím (§ 2 z. č. 89/2012 Sb., § 547 z. č. 89/2012 Sb., § 580 z. č. 89/2012 Sb., § 588 z. č. 89/2012 Sb., § 1958 z. č. 89/2012 Sb., § 1968 z. č. 89/2012 Sb., § 1970 z. )
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 10 480 Kč s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 480 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 18 180 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000 Kč a souhrnného poplatku 8 180 Kč), podle které měl žalovaný splácet týdně 303 Kč. Žalovaný doposud uhradil částku 7 700 Kč.2. Soud žalovaného vyzval ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pakliže tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva žalovanému byla společně s žalobou, resp. návrhem na vydání platebního rozkazu, doručena dne , datum, na adresu trvalého pobytu. Žalovaný se k žalobě ani k výzvě nevyjádřil. Protože lze souhlas žalovaného s rozhodnutím věci bez nařízení jednání presumovat a žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 1 980 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátky ve výši 3 200 Kč, tedy celkem 18 180 Kč, a to v 60týdenních splátkách po 303 Kč.4. Z přehledu splátek bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem 7 700 Kč.5. Z předžalobní výzvy, která byla žalovanému dle podacího archu odeslána dne , datum, , vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 10 480 Kč, a to do sedmi dnů od doručení této výzvy.6. Na základě písemných listin předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu věci. Žalobkyně dne , datum, poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se tyto prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 180 Kč zavázal žalobkyni vrátit v 60týdenních splátkách. Žalovaný doposud uhradil toliko 7 700 Kč.7. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.8. Podle § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Soud vyhodnotil předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, přičemž vycházel z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 588 občanského zákoníku a přihlédl tak i bez návrhu k neplatnosti jednání, a to pro její nemravnost. K tomu lze blíže uvést následující.14. Pokud se jedná o sjednaný úrok ve výši 1 980 Kč, (tj. téměř 20 % poskytnuté jistiny), pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce. Pokud jde o tzv. souhrnný poplatek, jedná se dle názoru soudu o ujednání o úhradě za dočasné přenechání peněžních prostředků v nepřiměřené výši (téměř 82 % poskytnuté jistiny), ačkoliv jde o náklady spojené se správou jakéhokoliv úvěru, které by se měly běžně zahrnovat do vyměřeného úroku. Poplatky tak zastírají odměnu za poskytnutí finančních prostředků. Spolu se sjednaným úrokem tak úroková sazba činí 82 % ročně, což mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu v době uzavírání smlouvy. Taková ujednání soud posoudil jako neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Rozpor s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeném protiplnění za poskytnutí úvěru, jehož výše v rozporu s ustálenou judikaturou překračuje více jak trojnásobně výši obvyklou v době uzavření smlouvy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Dle databáze České národní banky ARAD se jednalo o úrokovou sazbu ve výši 8,7 % ročně. Nad rámec lze uvést, že by zjevně bez ujednání o úroku a dalších úhradách k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo, neboť jednání žalobkyně zcela zjevně vykazuje snahu o získání finančních prostředků v nadstandardní výši, proto je absolutně neplatná celá smlouva.15. S ohledem na neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok toliko na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 občanského zákoníku ve výši dosud nevrácené jistiny, tedy 2 300 Kč (10 000 Kč – 7 700 Kč).16. S ohledem na to, že soud právně posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou, se již blíže z důvodu procesní ekonomie nezabýval tím, zda žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.17. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení je dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku vázaná na výzvu věřitele a teprve výzvou k plnění se tak dluh z bezdůvodného obohacení stává splatným. Žalobkyně poslala upomínku žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu (, adresa, ), přestože žalovaný označil jako svoji adresu pro doručování adresu , adresa, . Adresa , adresa, , je navíc adresou úřadu, tedy nelze vyjít – na rozdíl od fikce doručení podle procesních předpisů – z domněnky doručení, neboť žalovaný se na takové adrese nemůže zdržovat. Takové doručení nelze považovat za řádné. Podle § 41 odst. 3 o. s. ř. hmotněprávní jednání účastníka učiněné vůči soudu je účinné také vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli; to platí i tehdy, je-li pro platnost hmotněprávního jednání předepsána písemná forma. Ustálená rozhodovací praxe (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2003, sp. zn. 32 Odo 176/2002) vykládá toto ustanovení tak, že dojde-li během řízení před civilním soudem k doručení písemnosti ze strany soudu jejímu adresátu - účastníkovi - a tato písemnost obsahuje i hmotněprávní jednání protistrany vůči tomuto účastníku, je takové doručení účinné nejen podle předpisů procesního práva, ale i na základě takového doručení je namístě uzavřít, že adresát této písemnosti se o takovém hmotněprávním jednání právě následkem procesního doručení dozvěděl. Žaloba, která zároveň obstojí i jako výzva k plnění, přitom žalovanému byla doručena na adresu jeho trvalého pobytu s účinky ke dni , datum, . Podle původní předžalobní výzvy byl žalovaný vyzván k plnění ve lhůtě do sedmi dnů od doručení výzvy. Žalovaný tak měla plnit do , datum, . Následující den (tj. dne , datum, ) se žalovaný dostal s plněním bezdůvodného obohacení do prodlení, neboť ničeho neuhradil (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobkyně má v takovém případě nárok na zákonný úrok prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Výše úroku z prodlení má oporu v § 2 odst. 1 nařízení č. 351/2013 Sb.18. Ve zbývající částce, tj. 8 180 Kč, včetně veškerého zbývajícího příslušenství ze žalující částky, soud žalobu výrokem II zamítl, neboť v této části není žaloba důvodná.19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěšnější žalovanému (61,46 %) žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.