Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 22 544,36 Kč od , datum, do zaplacení, smluvního úroku ve výši 11,50 % p.a. z 22 544,36 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 817,04 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 617,43 Kč. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni tuto částku zpět v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 1 040 Kč. Žalovaná však splátky řádně a včas neplatila, žalobkyně proto úvěr zesplatnila.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.3. Žalobkyně v doplňujícím vyjádření uvedla, že úvěruschopnost žalované byla řádně zkoumána. Žalobkyně vycházela z lustrací žalované v příslušných rejstřících, z údajů uvedených žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru a dále z předloženého výpisu příjmů žalované na jejím běžném účtu za tři měsíce předcházející uzavření smlouvy o úvěru.4. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta žalované částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu se smluvním úrokem uvedeným v návrhu zpět v 48 měsíčních splátkách po 1 040 Kč. Pevná úroková sazba činila 26,90 % p.a., RSPN činila 33,42 % p.a. Žalované byla jistina úvěru poukázána na její bankovní účet. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána tak, jak žalobkyně uvedla ve svém doplňujícím vyjádření. Poslední výzva k úhradě dluhu byla žalované odeslána , datum, . Předžalobní upomínka byla žalované zaslána , datum, .5. Žalobkyně při jednání k dotazu soudu uvedla, že žalovaná na úvěr dosud uhradila 19 680,92 Kč. Úvěruschopnost žalované byla ověřena podle periodických výpisů z jejího běžného účtu za předcházející měsíce, ze kterých vyplynul měsíční příjem 48 540,40 Kč. Žalobkyně nicméně v rámci konzervativního přístupu kalkulovala s nižní deklarovanou částkou žalovanou ve výši 31 000 Kč. Žalovaná byla také lustrována v příslušných rejstřících. Pokud soud přehodnotí nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení, žádá jeho vydání s datem splatnosti od , datum, .6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Z provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované, kdy nezachovala potřebnou míru opatrnosti z toho důvodu, že při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela krom doplňkových lustrací z rejstříků a údajů deklarovaných žalovanou při poskytnutí úvěru z výpisu pouze příjmů, nikoli však výdajů žalované v předcházejících měsících. Nezjistila tedy skutečnou výši disponibilních prostředků žalované po odečtení běžných životních nákladů, splátek jiných závazků a dalších pravidelných výdajů. Samotné ověření příjmů a provedení lustrací v registrech nemohlo výdajovou stránku hospodaření nahradit, a neposkytovalo proto dostatečný podklad pro spolehlivé posouzení, zda žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet, aniž by tím bylo ohroženo uspokojování jejích základních životních potřeb a plnění jejích dosavadních závazků.10. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 obč. zák. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Protože smlouva o úvěru je z výše uvedených důvodů v celém obsahu neplatná, je třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši 30 000 Kč a dle žalobkyně žalovaná dosud uhradila částku ve výši 19 680,92 Kč. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 10 319,08 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal ve výroku I. rozsudku a ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítl.12. Ohledně příslušenství soud vyšel ze návrhu žalobkyně při jednání, kdy nemá za to, že tento návrh odporuje § 1958 odst. 2 o.z.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Při posuzování úspěchu ve věci se řídil judikaturou Nejvyššího soudu ČR, konkrétně usnesením ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a poměřoval tak úspěch ve věci i co do uplatňovaného příslušenství. Dospěl tak k závěru, že v řízení byla úspěšnější žalovaná, které však žádné náklady řízení nevnikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.