7 C 303/2025-28 — Okresní soud v Domažlicích

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne , datum, , se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 12 893 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z jím požadované částky a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému.2. Žalobce se svého nároku po žalovaném dožadoval z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , dále jen právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne , datum, . Na základě této smlouvy se do dispozice žalovaného dostala částka ve výši 12 000 Kč, kterou měl žalovaný navrátit zpět za smluvně ujednaných podmínek v pravidelných měsíčních platbách. Žalovaný si neměl řádně a včas své povinnosti plnit.3. Aktivní legitimace žalobce má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, která byla uzavřena mezi společností Zaplo Finnce s.r.o. a žalobcem. Nedílnou součástí postoupení byla i pohledávka, kterou měl právní předchůdce žalobce za žalovaným. Právní předchůdce žalobce řádně vyrozuměl o postoupení pohledávky žalovaného a vyzval ho k dobrovolné úhradě.4. Soud má za prokázaná následující skutková zjištění.5. Mezi právním předchůdcem žalobce podnikatelem, subjektem disponujícím s pohledávkami a žalovaným spotřebitelem, byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Na základě předmětné smlouvy se fakticky do dispozice žalovaného dostala částka ve výši 12 000 Kč, kdy do této částky mohl úvěr čerpat a zpět měl navrátit částku spolu s úrokem ve výši 150 % ročně počítaného denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny. Tohoto úroku se žalobce dožadoval v kapitalizované podobě ve výši 3 659 Kč. Minimální výše splátky byla stanovena s odkazem na obchodní podmínky a splatností vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období třiceti dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru. S ohledem na charakter smluvních subjektů, způsob vymezení práv a povinností, která jsou sice obsáhle vymezena, ale neurčitě a nesrozumitelně. Není zřejmé, jakým způsobem docházelo k postupnému čerpání, v jaké výši a kdy konkrétně měl žalovaný plnit příslušné měsíční splátky. S ohledem na výši pohledávky, způsob čerpání do 12 000 Kč, soud vyhodnotil za nepřiměřenou výši požadovaného úroku 150 %, která mnohonásobně převyšuje výši běžných úroků stanovenou v bankovním sektoru. Výše úroku je v předmětné smlouvě upravena výslovně, je nepřiměřeně vysoká a odporuje zcela dobrým mravům. Soud považuje předmětná ujednání upravující výši úroku a způsob placení úvěru za nemravná, nepřiměřená, nepřiměřeným a zásadním způsobem narušují rovnost povinností v neprospěch žalovaného subjektu v pozici spotřebitele. Žalovaný měl na svůj závazek uhradit dne , datum, částku ve výši 2 080 Kč, dne , datum, částku ve výši 4 082 Kč, dne , datum, částku ve výši 3 655 Kč – celkem 9 817 Kč – část ve výši 2 766 Kč byla započtena na jistinu a zohledněna při podání žaloby. S ohledem na právní posouzení soud považuje zbývající část plnění ve výši 7 051 Kč za plnění na jistinu tzn. 9 234 Kč – 7 051 Kč = 2 183 Kč. (zbývající část jistiny)6. Po provedeném dokazování soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce pouze a jen formálně zjistil úvěruschopnost žalovaného subjektu, tato nebyla prověřena prokazatelně vůbec. Nelze přehlédnout zásadní fakt, kdy na nebankovní subjekty, jako je právní předchůdce žalobce se obrací subjekty ve špatné finanční situaci, v komplikovaných poměrech, kdy již nemohou dosáhnout na úvěr, poskytovaný bankovními subjekty.7. Za předpokladu, pokud by soud s ohledem na výše uvedené, nepřistoupil k jinému právnímu posouzení z důvodu nedostatečného přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, soud by považoval předmětnou smlouvu jako celek za absolutně neplatnou s ohledem na charakter smluvních subjektů, s ohledem na způsob vymezení práv a povinností, neboť předmětná smlouva je neurčitá, nesrozumitelná, obsahuje nepřiměřená ujednání, v tomto ohledu soud poukazuje na ustanovení §§ 1813, 1814, 1815 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s §§ 580 a 588 zákona č. 89/2012 Sb..8. Z listin předložených ze strany žalobce soud nezjistil, jakým způsobem právní předchůdce žalobce přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. V tomto ohledu nenabídl ani potřebná skutková tvrzení. Pouze v obecné rovině, že právní předchůdce žalobce měl možnost náhledu do příslušných registrů za účelem vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného a dále vycházel z výpočtu rozdílu příjmů a výdajů, při zachování rezervy 10 %.9. Podle § 86 odstavec 1 z. s. ú. poskytovatel úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných informací o spotřebiteli, přiměřeně využije i dalších zdrojů v podobě databází tak, aby úvěruschopnost spotřebitele byla ověřena i z jiných zdrojů.10. Podle § 75 z. s. ú. je poskytovatel úvěrů povinen posuzovat svou činnost s odbornou péčí.11. Podle § 76 odstavec z. s. ú. poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Výraz zkoumání příjmů a výdajů a závazků spotřebitele se s ohledem i na rozsah úvěrů liší. Příjmy spotřebitele je možné zkoumat na základě předložených pracovněprávních smluv, výplatních mzdových lístků, prověřování historie v podobě výpisu z účtů, doložení příjmu alespoň za poslední tří měsíce. Povinnost poskytovatele úvěru je povinností prevenční a její nesplnění je sankcionováno neplatností jen v případě, že po řádném přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele tu jsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, kdy poskytovatel neměl úvěr vůbec poskytnout, ale i v případě, že poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele nezkoumal řádně, respektive nezkoumal ji vůbec, dostatečně. Soud v daném případě zjistil, že právní předchůdce žalobce dostatečně nepřezkoumal majetkové poměry žalovaného, nezkoumal je vůbec, jím tvrzené informace o prověření jsou jen formální, ničím nepodložené. Příjem žalovaného není zcela doložen, stejně tak výdaje. V daném případě s ohledem na výše uvedené soud tak posoudil obsah předmětné smlouvy za neplatný s ohledem na to, že právní předchůdce žalobce si řádně nepřezkoumal úvěruschopnost žalovaného, a v důsledku tohoto je tak povinností žalovaného, aby navrátila zpět částku, která se do jeho dispozice dostala z titulu neplatného právního úkonu, tak jak má na mysli § 2993 ve spojení s ustanovením § 2991 zákona č. 89/2012 Sb..12. Z listin, předložených žalobcem, soud zjistil, že do dispozice žalovaného se fakticky dostala částka ve výši 12 000 Kč, kdy ze zprávy , právnická osoba, . ze dne , datum, byl disponentem s účtem na který byla dne , datum, poukázána částka ve výši 12 000 Kč ze strany právního předchůdce žalobce v rozhodném období žalovaný. S ohledem na právní posouzení smluvního vztahu založeného mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným soud vyhověl žalobce co do části 2 183 Kč a ve zbývající části soud návrhu žalobce nevyhověl a žalobu částečně zamítl.13. Povinností žalovaného je, aby navrátil zpět žalobci to, co se do jeho dispozice dostala bez právního důvodu, postupem podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb..14. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal se splněním částky 2183 Kč do prodlení, soud přiznal i zákonný úrok z prodlení ve prospěch žalobce s poukazem na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Ve zbývající části soud přistoupil k zamítnutí žaloby s ohledem na výše již uvedené.15. Rozhodnutí o náhradě nákladů má pak oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu převažuje na straně žalovaného. Vzhledem k tomu, že mu v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, soud rozhodla tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku a nepřiznal žádnému z účastníků řízení právo na jejich náhradu.