10 C 128/2021-67 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 917,41 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 960,46 Kč od 23. 8. 2019 do zaplacení, když tuto částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále i jen banka) dne 3. 7. 2018, dle které poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému zhodnocením informací získaných od žalovaného, ověřených v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti a vyhodnocením rizik porovnáním získaných informací o příjmech a výdajích z historickými daty Českého statistického úřadu při zohlednění zaměstnání žalovaného, včetně geografického a časového hlediska, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit bance včetně úroků ve výši 34,9 % ročně (RPSN 40,89 %) a poplatků v 13 měsíčních splátkách po 1 870 Kč, vždy k 25. dni v měsíci. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, zaplatil celkem částku 19 591,66 Kč, proto byl úvěr v souladu se smluvním ujednáním prohlášen za splatný k 22. 8. 2019 a žalovaný dosud dluží částku 6 960,46 Kč na jistině, částku 961,48 Kč na smluvním úroku kapitalizovaným k 25. 7. 2019, částku 124,48 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení k 22. 8. 2019, částku 50 Kč na nákladech v souvislosti s uplatněním pohledávky a částku 1 820,99 Kč na poplatcích, celkem tedy částku 9 917,41 Kč. Z důvodu prodlení požadovala dále žalobkyně zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 23. 8. 2019 až do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2014, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usneseními ze dne 30. 3. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 23. 4. 2021, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že podle smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 3. 7. 2018, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne na jeho účet č. [bankovní účet] částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit včetně úroků a poplatků v 13 měsíčních splátkách po 1 870 Kč (včetně pojištění ve výši 1 900 Kč) s úrokovou sazbou 34,90 % ročně. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel právní předchůdce žalobkyně pouze z údajů uvedených žalovaným bez řádného doložení příjmové a výdajové stránky žadatele. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, bance zaplatil částku 19 591,66 Kč. Předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno a současně byl žalovaný výzvou z 3. 7. 2020 vyzván k zaplacení žalované částky ve lhůtě 5 dnů od doručení, kdy byla tato výzva žalovanému přesně doručena, nebylo zjištěno. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 20 000 Kč, přitom žalovaný žalobkyni zaplatil částku 19 591,66 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku rozdílu ve výši 408,34 Kč, proto žalovaný musí žalobkyni zaplatit částku 408,34 Kč. Současně soud dospěl k závěru o zesplatnění částky bezdůvodného obohacení až uplynutím lhůty v předžalobní upomínce dnem 11. 7. 2020, neboť tato výzva byla podána na poště dne 3. 7. 2020, soud vycházel z notoriety 3 dnů pro doručení prostřednictvím poštovních služeb, tedy žalovanému bylo doručeno 6. 7. 2020, do 11. 7. 2020 měl zaplatit, od 12. 7. 2020 je žalovaný v prodlení a žalobkyně má právo na úroky ve smyslu § 1970 o. z. ve výši dle vládního nařízení č. 142/1994Sb. ve znění vládního nařízení č. 351/2013. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta jak pro další neplatná ujednání ve smlouvě v části smluvních úroků, poplatků, tak ohledně zákonných úroků z prodlení. 12. Lhůta k plnění pak vychází z ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud důvod pro aplikaci lhůty delší, případně povolení splátek, neshledal. 13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142