10 C 301/2021-28 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 7709,95 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 718,19 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7709,95 Kč od 22.12.2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 7409,33 Kč, a smluvní pokuty ve výši 2 621,38 Kč, když tyto částky měla žalovaná dlužit na základě Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 25.10.2018 mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], na podkladě níž poskytla tato společnost žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalované předány v hotovosti při uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala bance zaplatit celkem částku 18 592 Kč, z toho 10 000 Kč jako samotnou půjčku a 8 592 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 14 měsíčních splátek po 1 328 Kč. Schopnost žalované splácet úvěr byla právní předchůdkyní žalobkyně ověřována na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedla své údaje, zaměstnavatele, příjmy a výdaje, počet vyživovacích povinností apod. a tyto údaje rovněž měla doložit. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas, zaplatila pouze platby ve výši 4550 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2020, byla pohledávka postoupena na žalobkyni s účinností k 18.1.2021, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná však až dosud neuhradila žalobkyni jistinu ve výši 7709,95 Kč, poplatky a úroky v částce 7409,33 Kč. Z důvodu prodlení požadovala žalobkyně rovněž sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v kapitalizované výši 2252 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny v kapitalizované výši 718,19 Kč a dále od 22.12.2020 ve výši 10 % ročně až do zaplacení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne 11.10.2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dnem 1.11.2021, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. Na základě provedeného dokazování soud z provedených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění: Listinami označenými jako Smlouva o úvěru [číslo] podepsané dnem 25.10.2018, a Standardní informace o spotřebitelských úvěrech s datem 25.10.2018, má soud v řízení za prokázáno, že se v této písemně dohodly společnost [právnická osoba], se žalovanou na tom, že uvedená společnost poskytne žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 8 592 Kč (úrok + poplatky); žalovaná se naopak zavázala uvedené prostředky společnosti vrátit, jakož i zaplatit jí souhrnný poplatek, to obojí v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč; žalovaná pak písemně v rámci samotné smlouvy prohlásila, že uvedené prostředky od společnosti převzala. Pro případ prodlení se splácením splátek se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, a pro prodlení jakékoliv splátky bylo mezi stranami sjednáno okamžité zesplatnění úvěru. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že v této žalovaná vyplnila údaje o výši své mzdy v celkové výši 13 454 Kč, včetně výdajů za bydlení ve výši 3000 Kč, na dopravu do práce ve výši 3410 Kč, srážky na výživné ve výši 2239Kč a splátky stávajících úvěrů ve výši 1445 Kč, osobního stavu (svobodná) bezdětná, po odpočtu celkových výdajů v částce 10 094 Kč od příjmu 13 454 Kč, představoval použitelný zůstatek částku 3360 Kč. Žalovaná doložila k ověření těchto údajů pracovní smlouvu z 5.10.2018 včetně mzdového výměru, ze kterého bylo zjištěno, že byla sjednána odměna ve výši 90 Kč na hodinu při odpracování úvazku 37,5 hodin týdně, a dále předložila výplatní lístky z období [číslo], ze kterých bylo zjištěno, že její výdělky po srážkách včetně exekucí činily v [číslo] 6617 Kč, [číslo] 721 Kč 13 454 Kč, [číslo] 11 018Kč, [číslo] 14 100 Kč, [číslo] 14 499 Kč. Z nájemní smlouvy bylo zjištěno, že za bydlení platila žalovaná za nájemné a služby celkem částku ve výši 8 500 Kč měsíčně. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek s datem 21.12.2020, včetně příloh, potvrzením o zaplacení úplaty a oznámením o postoupení pohledávek ze dne 18.1.2021, vzal soud za prokázané, že se [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno] a.s písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv za svými dlužníky specifikované v příloze, a to za dohodnutou úplatu, ke dni jejího uhrazení, včetně pohledávky za žalovanou a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijímá, přičemž toto postoupení pohledávky bylo též žalované písemně oznámeno. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 2.6.2021, jakož i kopií poštovního podacího archu, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky do 10.6.2021, s tím, že nezaplatí-li, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. Z výše uvedeného soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvu o úvěru dne 25.10.2018, právní předchůdkyně žalobkyně žalované téhož dne úvěr ve výši 10 000 Kč poskytla na základě žalovanou uvedených údajů o jejich příjmech, doložených novou pracovní smlouvou z téhož měsíce, výplatními páskami za období [číslo] a nájemní smlouvou o nákladech na bydlení, které více než dvojnásobně převyšují náklady na výdaje na bydlení uváděné v samotné žádosti o úvěr, údaje o existenci úvěrů a srážek z příjmu žalované nebyly ověřovány vůbec. Žalovaná měla tento úvěr splácet včetně poplatku ve výši 8 592 K v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, na tento úvěr zaplatila celkem 4550 Kč. Následně žalobkyně pohledávku z předmětné smlouvy včetně příslušenství smluvně postoupila na žalobkyni k 18.1.2021, což bylo žalované oznámeno dopisem z 18.1.2021, v němž byla vyzvána k úhradě žalované částky ve lhůtě do 10 dnů od obdržení tohoto dopisu, přičemž datum doručení nebyl v řízení zjištěn a následně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zůstatku úvěru předžalobní upomínkou z 2.6.2021 ve stanové lhůtě do 10.6.2021. Žalovaná ničeho dalšího nezaplatila. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele, splácet spotřebitelský úvěr. V daném řízení žalobkyně neprokázala, že by se touto otázkou před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí zabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, bez ověření uvedených údajů dlužníka, přičemž takové posouzení nestačí, když nenaplňuje požadavky odborné péče. Již samotné zjištění z nájemní smlouvy ohledně nákladů na bydlení zcela potvrzuje skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze ze žádosti, v níž byly tyto