10 C 332/2021-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 24 900 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když tyto částky měla žalovaná dlužit na základě dvou smluv o spotřebitelských úvěrech, uzavřených mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále i jen banka) dne 19. 2. 2019 (smlouva [číslo] – dále jako smlouva [číslo]), a dne 6. 5. 2019 (smlouva [číslo] – dále jako smlouva [číslo]), dle kterých poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti žalované zhodnocením informací získaných od žalované, zaznamenaných v zákaznické kartě, peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala vrátit bance u každé ze smlouvy celkem částku 18 000 Kč, z toho 10 000 Kč jako úvěr a 8 000 Kč jako souhrnný poplatek (jehož součástí byl i sjednaný úrok ve výši 19,03 % a 18,87 % ročně), a to formou 60 týdenních splátek po 300 Kč u každé smlouvy. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, dosud neuhradila žalobkyni u smlouvy [číslo] částku 8 400,08 Kč jako dlužnou jistinu a dále pak částku 2 399,92 Kč jako souhrnný poplatek, u smlouvy [číslo] částku 10 000 Kč jako dlužnou jistinu a dále částku 4 100 Kč jako souhrnný poplatek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 15. 1. 2021 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 13. 10. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 1. 11. 2021, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Listinou označenou jako Fajnpůjčka - Smlouva o půjčce [číslo] s datem 19. 2. 2019, má soud v řízení za prokázáno, že se v této písemně dohodli společnost [právnická osoba] s žalovanou na tom, že uvedená společnost poskytne žalované finanční prostředky – půjčku ve výši 10 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 8 000 Kč a žalovaná se naopak zavázala uvedené prostředky vrátit, jakož i zaplatit jí souhrnný poplatek, to obojí ve 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Listinou označenou jako Fajnpůjčka - Smlouva o půjčce [číslo] s datem 6. 5. 2019, má soud v řízení za prokázáno, že se v této písemně dohodli společnost [právnická osoba] s žalovanou na tom, že uvedená společnost poskytne žalované finanční prostředky – půjčku ve výši 10 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 8 000 Kč a žalovaná se naopak zavázala uvedené prostředky vrátit, jakož i zaplatit jí souhrnný poplatek, to obojí ve 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná pak písemně v rámci obou smluv prohlásila, že uvedené prostředky od společnosti [právnická osoba] převzala. V předmětných smlouvách je dále uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka. Listinami označenými jako Karta zákazníka s daty 19. 2. 2019 a 6. 5. 2019 s podpisem žalované bylo dále prokázáno, že v této žalovaná uvádí své příjmy (zaměstnání a státní podpora) a běžné měsíční výdaje (bydlení, osobní, úvěry). Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 15. 1. 2021, seznamem postupovaných pohledávek a konečně oznámením o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 vzal soud za prokázané, že se společnost [právnická osoba] písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčkách za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, ke dni jejího uhrazení, včetně pohledávky za žalovanou a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijala. Toto postoupení pohledávky bylo též žalované písemně oznámeno dopisem z 19. 2. 2021, podaným u pošty 22. 2. 2021 a s výzvou k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 13. 5. 2021 včetně podacího lístku, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou o úhradu dlužné částky s tím, že neučiní-li tak do 28. 5. 2021, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. 5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že podle smluv, uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 19. 2. 2019 a 6. 5. 2019, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v tyto dny v hotovosti vždy částku ve výši 10 000 Kč, žalovaná se zavázala v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnné poplatky ve výši 8 000 Kč (u obou smluv), a to obojí v 60 týdenních splátkách po 300 Kč s úrokovou sazbou 19,03 % ročně a 18,87 % ročně. Ve smlouvách je uvedeno ustanovení, dle kterého zákazník potvrzuje, že věřitel s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácení úvěru, a to na základě zákaznické karty, v nichž však zákazník vyplnil údaje ke svým příjmům a výdajům, které nebyly zcela specifikovány a doloženy, nebylo předloženo žádné potvrzení o pravdivosti uváděných údajů dlužníkem k jeho úvěruschopnosti. Žalovaná svůj dluh řádně nehradila, bance zaplatila částku 7 200 Kč (smlouva [číslo]), 3 900 Kč (smlouva [číslo]). Předmětná pohledávka vůči žalované byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalované oznámeno. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedo