110 C 36/2020-44 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 16 065,59 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba] – dále banka) dne 26.2.2019, na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému revolvingový a účelový úvěr na nákup vybraného zboží. [příjmení] poskytla úvěr na nákup zboží a uhradila vybranému prodejci část kupní ceny ve výši 11 699 Kč dne 26.2.2019 a tento úvěr se žalovaný zavázal splácet včetně úroku ve 24 měsíčních splátkách po 559 Kč (včetně pojištění), vždy k 17. dni v měsíci, počínaje 17.3.2019. Současně byl ze strany banky na základě výše uvedené smlouvy poskytnut žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 35 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit formou měsíčních splátek ve výši minimálně 5 % z vyčerpané částky, nejméně 500 Kč a současně se zavázal k placení pojistného, k němuž se přihlásil. Před uzavřením smlouvy posoudila banka úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od něho při osobním pohovoru, které byly ověřeny nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaný úvěr řádně nehradil, zaplatil pouze jednu z předepsaných splátek, proto došlo v souladu s obchodními podmínkami k zesplatnění úvěru k 31.10.2019. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 14 078,80 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni zesplatnění ve výši 834,89 Kč, smluvní pokuty ve výši 246,15 Kč, pojištěním schopnosti splácet úvěr ve výši 305,75 Kč a náklady spojenými s vymáháním pohledávky ve výši 600 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn společně s předžalobní výzvou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako Rámcová smlouva o poskytnutí bankovního produktu a služeb s datem 26.2.2019, Žádost/ Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] Přihláška k pojištění pro revolvingový úvěr, podepsané oběma stranami dne 26.2.2019, Všeobecnými obchodními podmínkami, Produktovými podmínkami, Sazebníkem poplatků, bylo v řízení prokázáno, že se v této smlouvě právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným dohodli na tom, že poskytne žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 11 699 Kč na nákup TV a žalovaný se naopak měl zavázat takto poskytnuté peněžní prostředky pravidelně splácet s roční úrokovou sazbou 8,73 % v 24 měsíčních splátkách ve výši 559 Kč, včetně pojištění ve výši 4,99% z měsíční splátky, k 17. dni v měsíci, počínaje 17.3.2019 s tím, že v jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, poplatky, pojištění. Současně právní předchůdkyně žalobkyně měla poskytnout žalovanému možnost čerpat revolvingový úvěr až do limitu 35 000 Kč a žalovaný se měl zavázat vyčerpané prostředky pravidelně splátce v měsíčních splátkách ve výši 5 % z vyčerpané částky, nejméně ve výši 500 Kč měsíčně, a to včetně úroku ve výši 22,68 % ročně a pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 5,99 % měsíčně ze stanovené měsíční splátky. Pro případ prodlení se splácením byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, náklady na vymáhání byly sjednány ve výši 600 Kč. V žádosti je mezi identifikačními údaji žalovaného na základě jeho prohlášení uveden zaměstnavatel [právnická osoba], měsíční příjem 19 000 Kč, pravidelné výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, rozvedený, bez vyživovacích povinností. Z interního výpisu právní předchůdkyně žalobkyně s označením č. úvěru [číslo] a jménem žalovaného bylo zjištěno, že na předmětném výpise jsou evidovány výdaje, splátky, smluvní pokuty, poplatky a dluh k 18.9.2019 je určen částkou 16 065,59 Kč. Dopisem žalobkyně s datem 23.9.2019 vzal soud v řízení za prokázáno, že žalobkyně vyhotovila písemné odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] v němž sděluje žalovanému, že od smlouvy odstupuje pro neplacení a upozorňuje na splatnost všech závazků ze smlouvy ke dni 30.10.2019 Smlouvou o postoupení pohledávek s datem 6.11.2019 včetně potvrzení o přijetí úplaty a příloh bylo v řízení prokázáno, že předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno výše uvedeným oznámením o postoupení pohledávky. Předžalobní upomínkou ze dne 27.11.2019, včetně oznámení o postoupení pohledávky a podacího archu pošty s datem 28.11.2019, bylo dále v řízení prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky s tím, že v případě, že tuto částku žalovaný neuhradí, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr, že předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, podepsanou oběma stranami 26.2.2019, žalobkyně prokázala, že se zavázala žalovanému poskytnout úvěr na nákup zboží ve výši 11 699 Kč a současně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr, spočívající možnosti čerpat finanční prostředky až do výše 35 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto úvěry splácet formou měsíčních splátek, včetně úroků a poplatků. Žalobkyně před podpisem smlouvy při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z údajů vyplněných žalovaným ohledně příjmů a výdajů, tyto údaje nebyly žalobkyní ověřovány. Žalobkyně neprokázala, že svůj závazek splnila, a že žalovanému poskytla úvěr na nákup zboží a úvěrový limit s možností čerpání finančních prostředků do výše 35 000 Kč. Žalobkyně od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k zaplacení všech plnění dle smlouvy. 5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento