10 C 199/2022-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 18 664,70 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru, uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní dne 11.3.2020, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná a bez vyživovacích povinností, její čistý měsíční příjem činí 20 000 Kč a náklady na bydlení u rodičů 3 000 Kč, přičemž tyto údaje žalované byly ověřeny proti tabulce předpokládaných příjmů a výdajů a nebyla zjištěna nekonzistence, a žalobkyně v registru SOLUS, ARES, CEE, INSR nezjistila žádné další závazky žalované po splatnosti. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce ve výši 30 000 Kč s úrokovou sazbou 22,68 %, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z vyčerpané částky, nejméně však 500 Kč. Za dobu trvání smlouvy žalovaná celkem vyčerpala částku 87 982,73 Kč, porušila však své povinnosti hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, načež žalobkyně využila svého práva a od úvěrové smlouvy odstoupila k 28.2.2022 a vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem částku 81 330 Kč, dosud žalobkyni neuhradila částku ve výši celkem 18 664,70 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 16 045,94 Kč, z úroků ve výši 1 553,56 Kč, pojistného ve výši 319,60 Kč, nákladů na vymáhací proces ve výši 600 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 145,60 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 29.8.2022 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dnem 12.9.2022 náhradním doručením – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako Žádost/ Smlouva o revolvingovém [číslo] podepsané dne 11.3.2020 a Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, bylo v řízení prokázáno, že se v této smlouvě žalobkyně měla dohodnout se žalovanou na tom, že poskytne žalované revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem 30 000 Kč s roční úrokovou sazbou 22,68 % a s měsíčním poplatkem za správu a vedení úvěrového účtu, žalovaná se naopak měla zavázat takto poskytnuté peněžní prostředky pravidelně splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 % z vyčerpané částky, nejméně však 500 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci následujícím po 1. čerpání úvěru s tím, že v jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, poplatky. Nedílnou součástí uzavřené písemné dohody o poskytnutí úvěru se staly dle ujednání stran v samotné smlouvě úvěrové podmínky žalobkyně, v níž byly mj. sjednány poplatky, a dále byla sjednána smluvní pokuta. V této listině uvedla žalovaná, že bydlí u rodičů, je svobodná bez vyživovacích povinností, zaměstnání u firmy [právnická osoba] s příjmem 20 000 Kč, za bydlení platí 3 000 Kč měsíčně. Z interního výpisu žalobkyně s označením žalované bylo zjištěno, že na předmětném výpise jsou evidovány výdaje, splátky, smluvní pokuty, poplatky a dluh k 18.1.2022 je určen částkou 18 664,70 Kč, uhrazeno bylo celkem 81 330 Kč. Dopisem žalobkyně s datem 25.1.2022 vzal soud v řízení za prokázáno, že žalobkyně vyhotovila písemné odstoupení od úvěrové smlouvy a vyzvala ho k uhrazení dlužné částky, doklad o odeslání, případně doručení tohoto dopisu žalované nebyl předložen, odstoupení od smlouvy nebylo tedy žalované doručeno. Předžalobní upomínkou ze dne 1.3.2022, bylo v řízení dále prokázáno, že žalobkyně vyhotovila výzvu žalované k uhrazení dlužné částky s tím, že v případě, že tuto částku žalovaná neuhradí, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr, že předmětnou smlouvu o revolvingovém úvěru podepsanou 11.3.2020 žalobkyně poskytla žalované možnost čerpání z úvěrového rámce do výše 30 000 Kč opakovaně, přičemž žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z údajů vyplněných žalovanou ohledně příjmů a výdajů bez dalšího ověřování těchto údajů. Žalovaná vyčerpala celkem 87 982,73 Kč, zaplatila 81 330 Kč, odstoupení od smlouvy nebylo žalované doručeno. 6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 10. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli. 11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89