10 C 64/2022-26 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 083,40 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 083,40 Kč od 25.2.2021 do zaplacení s tím, že uvedenou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě Smlouvy o hotovostním úvěru„ Mpůjčka plus“ č. [číslo], uzavřené elektronicky mezi účastníky dne 5.5.2020, na podkladě níž se žalobkyně (dále i jen banka) zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet formou pravidelných 24 měsíčních splátek po 833,33 Kč Vedle toho se zavázal platit bance i poplatky účtované dle smlouvy a stanovené v aktuálně platném sazebníku. Dle § 13 odst. 10 Podmínek poskytování hotovostních úvěrů byla žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy, pokud bude žalovaný v prodlení se splácením více než dvou splátek nebo jedné splátky déle než tři měsíce. Žalovaný porušil své povinnosti splácet úvěr řádně a včas, pročež banka využila svého práva ve smyslu shora citovaného ustanovení Podmínek poskytování hotovostních úvěrů a písemně od smlouvy odstoupila s účinky odstoupení ke dni 24.2.2021. Žalovaný celkem zaplatil částku 5 276,77 Kč a tyto platby byly započteny na 5 splátek, poplatky včetně pojistného a úroky z prodlení. Následně již na vzniklý dluh ničeho neuhradil a doposud tak dluží na jistině částku 15 833,40 Kč, na poplatcích částku 250 Kč (za upomínku 50 Kč, za odstoupení od smlouvy 150 Kč). Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně zkoumala na základě jak informací poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru, tak z údajů evidence dlužníků bankovní registr dlužníků CBCB, insolvenčního rejstříku s negativními výsledky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 18.3.2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří- li se do 10-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 4.4.2022 náhradním způsobem – formou uložením u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: Žádostí o poskytnutí hotovostního úvěru, listinou označenou jako Smlouva o hotovostním úvěru„ Mpůjčka plus“ č. [číslo] s datem 5.5.2020, elektronickou akceptací smlouvy, je v řízení prokázáno, že dne 5.5.2020 byla na základě žádosti žalovaného mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného zadáním autorizačního kódu žalovaným smlouva, na základě které se žalobkyně jako banka zavázala žalovanému poskytnout neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč připsáním této částky na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal finanční prostředky bance vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách, splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce při výši měsíční splátky 833,33 Kč. Strany se dále dohodly, že ostatní práva a povinnosti smlouvou výslovně neupravené se řídí Podmínkami pro poskytování hotovostních úvěrů mBank, Všeobecnými obchodními podmínkami pro zakládání a vedení účtů fyzických osob, Úrokovým lístkem mBank a Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru; přitom odchylná ujednání v této Smlouvě mají přednost před zněním Podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů mBank a Všeobecnými obchodními podmínkami pro zakládání a vedení účtů fyzických osob. Strany se dohodly, že žalovaný poruší smlouvu zejména tím, že se dostane do prodlení s plněním jakéhokoli peněžitého dluhu vzniklého na základě smlouvy, banka byla oprávněna odstoupit od smlouvy s okamžitou účinností, pokud žalovaný bude v prodlení se splácením více než dvou měsíčních splátek úvěru nebo jedné měsíční splátky úvěru déle než tři měsíce. Žalovaný se současně zavázal k úhradě poplatků dle sazebníku. V žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru přitom žalovaný prohlásil, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho čistý měsíční příjem činí 13 000 Kč, výdaje 10 000 Kč, bez bližší specifikace. Transakční historií na účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období [číslo] – [číslo] ke smlouvě č. [číslo] je dále v řízení prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta dne 5.5.2020 částka 20 000 Kč na jeho účet, žalovaný celkem 5 276,77 Kč z toho žalovaný uhradil 4 166,60 Kč na jistinu, na úroky a poplatky 1 110,17 Kč. Dopisem ze dne 23.1.2021 je dále v řízení prokázáno, že banka upozornila žalovaného, že této k danému dni dluží částku 1 783,59 Kč, byl vyzván k úhradě této částky a poplatku za upomínání nejpozději do sedmi dnů od doručení této výzvy s tím, že mu bylo současně oznámeno, že pokud nedojde v tomto termínu k uhrazení dlužné pohledávky, bude tato výzva zároveň i odstoupením od Smlouvy o mPůjčce Plus č. [bankovní účet]. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 11.10.2021, jakož i kopií poštovního podacího archu ze dne 12.10.2021 je dále v řízení prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu vzniklého na základě Smlouvy č: [bankovní účet], s tím, že žalovaný byl současně upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. 5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi stranami sporu byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 5.5.2020 uzavřena smlouva č. [číslo], na základě které se žalobkyně jako banka zavázala žalovanému poskytnout neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč připsáním této částky na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal finanční prostředky bance vrátit a zaplatit poplatky v pravidelných 24 měsíčních splátkách, splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce při výši měsíční splátky 833,33 Kč. Nedílnou součástí smlouvy se podle dohody stran staly i podmínky banky pro poskytování hotovostních úvěrů a všeobecné obchodní podmínky banky; žalovaný však své povinnosti neplnil řádně, pročež banka po marných upomínkách využila svého práva a úvěr ke dni 24.2.2021 zesplatnila, k tomuto dni žalovaný dlužil bance na jistině částku 15 833,40 Kč, na poplatcích částku 250 Kč. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet pouze prohlášením samotného žalovaného a výpisem z bankovního účtu žalovaného vedené právě u žalobkyně. 6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se ža