141 C 13/2021-80 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podanou žalobou se žalobce vůči žalované domáhal zaplacení částky 400.000 Kč. Tento návrh odůvodnil tím, že žalobce dne 23. září 2013 poskytl žalované půjčku ve výši 400.000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalované č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba] („ Půjčka“). Půjčka byla žalované zapůjčena v době, kdy spolu s žalobcem byli partneři a sdíleli společnou domácnost. Žalovaná potřebovala peněžní prostředky zapůjčit na úhradu bytu ve svém vlastnictví, proto si žalobce rozšířil vlastní úvěr, aby tyto prostředky mohl žalované zapůjčit. Na základě dohody s žalobcem byl sjednán nízký smluvní úrok ve výši 1 % ročně z jistiny půjčky s tím, že po dobu společného soužití bude půjčka s úrokem splácena průběžně, a to v libovolných splátkách. Žalovaná v souladu s dohodou činila, kdy od roku 2013 do roku 2019 uhradila žalobci část smluvních úroků půjčky v souhrnné výši 24 800 Kč. Na základě dohody žalobce se žalovanou neměl stanovenou splatnost půjčky po dobu společného soužití. Jelikož však společné soužití žalobce a žalované bylo ukončeno na přelomu května a června 2020, kdy žalovaná společnou domácnost opustila, nastala splatnost půjčky a žalobce žalovanou k jejímu vrácení opakovaně vyzval, nejen neformálně (poprvé 1. června 2020), ale také prostřednictvím svého předchozího právního zástupce Mgr. [jméno] postupně výzvou k uzavření dohody ze dne 25. srpna 2020 a předžalobní výzvou k úhradě dluhu ve výši 400.000 Kč s přísl. ze dne 6. listopadu 2020. Výzva k úhradě půjčky byla ostatně zaslána i opakovaně nynějším právním zástupcem žalobce. Žalovaná na první zaslanou výzvu reagovala stručně ve snaze požadovat písemnou smlouvu o půjčce, přestože si byla velmi dobře vědoma, že této není potřeba (když sama o tomto žalobce v době poskytnutí půjčky přesvědčovala). Na druhou a další výzvu již nereagovala žalovaná nijak. 2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Z procesní opatrnosti vznesla námitku promlčení uplatněného nároku. Existenci jakékoli smlouvy o půjčce popřela. Podanou žalobu považuje za šikanózní. 3. Soud provedl důkazy navržené mu žalobcem. Výpisem z účtu žalobce u [právnická osoba] a zprávou této banky bylo prokázáno, že dne 23. 9. 2013 převedl žalobce na účet žalované částku 400.000 Kč [právnická osoba] bylo dále prokázáno, že v období od 21. 5. 2013 do 23. 9. 2019 byly na účet žalobce z účtu žalované zasílány platby po částkách 300 Kč až 2.400 Kč v celkové výši 24.800 Kč. Výzvou k úhradě dluhu a předžalobní výzvou žalobce prokázal, že před podáním žaloby požadoval po žalované uhrazení částky 400.000 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o půjčce. Dopisem ze dne 8. 9. 2020 bylo prokázáno, že na základě výzvy k úhradě požadovala žalovaná po žalobci písemnou smlouvu o půjčce a potvrzení o zaplacení úroků. 4. Soud další důkazy neprováděl, neboť již na základě skutkových tvrzení má nárok žalobce za promlčený, a proto neprováděl obsáhlé dokazování navržené žalovanou, které mělo prokázat skutečnost, že důvod převedení částky 400.000 Kč byl zcela jiný, než smlouva o půjčce. 5. S ohledem na vznesenou námitku promlčení se soud prvně zaobíral právě skutečností, zda nárok žalobce je či není promlčen. K posouzení této skutečnosti postačila soudu žalobní tvrzení ohledně data převedení peněžních prostředků žalované, tato skutečnost ostatně nebyla mezi účastníky sporná, a dále tvrzení, že splatnost půjčky nebyla po dobu soužití účastníků dohodnuta. 6. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník) se v tomto řízení použije zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), neboť právní poměry ze závazkových právních vztahů vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se řídí, dosavadními právními předpisy. 7. Podle ust. § 657 občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Podle ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 9. Podle ustanovení § 100 odst. 1 občanského zákoníku se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle ustanovení § 101 občanského zákoníku pokud není v zákoně uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Dle § 107 se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. 10. Podle § 563 obč. zák., není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Podle § 564 obč. zák., je-li doba plnění ponechána na vůli dlužníka, určí ji na návrh věřitele soud podle okolností případu tak, aby to bylo v souladu s dobrými mravy. Je-li smluvní ujednání účastníků týkající se splatnosti natolik neurčité, že nelze než dovodit, že lhůta splatnosti nebyla účastníky dohodnuta, je třeba posuzovat dobu splnění podle ustanovení § 563 obč. zák. Smluvní ujednání, podle něhož splatnost půjčky nastane až po ukončení společného soužití účastníků je natolik neurčitá, že nastává v otázce splatnosti stejná situace, jako by dohoda o určení splatnosti dluhu nebyla (§ 563 obč. zák.) (obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Odo 1293/2005) 11. Pro posouzení, zda je nárok žalobce promlčen či nikoli bylo klíčové pouze tvrzení žalobce ohledně okamžiku předání částky 400.000 Kč žalobcem žalované, přičemž tímto okamžikem došlo v souladu s § 657 o. z. k uzavření smlouvy o půjčce s tím, že splatnost půjčky nebyla mezi účastníky dohodnuta po dobu společného soužití. Takovéto ujednání o době splatnosti považuje soud za natolik vágní a neurčité, že je nutno aplikovat ustanovení § 563 o.z. s ohledem na shora citovaný judikát NS ČR 33 Odo 1293/2005 Sb. 12. S ohledem na znění § 101 o. z. bylo nutno v tomto konkrétním případě stanovit počátek běhu promlčecí lhůty na den, kdy právo (v tomto případě v podobě práva požadovat vrácení půjčky) mohlo být uplatněno poprvé u soudu. A protože dle tvrzení samotného žalobce nebyla mezi stranami smlouvy dohodnuta splatnost, tedy okamžik, do kdy má žalovaná peníze vrátit, mohl se žalobce domáhat vrácení půjčky dnem následujícím poté, kdy vznikl dluh. Na daný případ je možno použít závěry uvedené v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudky ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 33 Odo 345/2002, ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. 33 Odo 846/2006, či usnesení ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2901/2016 nebo ze dne 22. 5. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4353/2016, v nichž Nejvyšší soud ČR navázal na svůj rozsudek ze dne 30. 11. 1981, sp. zn. 3 Cz 99/81, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 28/1984). Ve všech těchto rozhodnutích totiž Nejvyšší soud ČR uvedl, že nebyla-li doba splnění dluhu dohodnuta, začíná promlčecí doba běžet dnem následujícím poté, kdy vznikl dluh. 13. Pro počátek běhu promlčecí doby není možno v tomto případě stanovit okamžik, kdy žalobce požádal o vrácení peněz žalovanou, neboť takto by mohl žalobce odkládat zesplatnění půjčky dle své libosti, což jistě není v souladu s požadavkem na právní jistotu stran smlouvy. Dne 24. 9. 2013 se mohl žalobce po žalované domáhat poprvé vrácení částky 400.000 Kč, tímto dnem počala ve smyslu ustanovení § 101 o.z. běžet tříletá promlčení lhůta, která uplynula dnem 24. 9. 2016. Žaloba byla podána až dne 4. 6. 2021 a žalovaná vznesla námitku promlčení, nebylo tak možno v souladu s § 100 o. z. žalobci jeho nárok na vrácení zapůjčené částky 400.000 Kč přiznat. 14. Z opatrnosti soud dodává, že i pro případ, kdyby nebyla prokázána existence smlouvy o půjčce a nárok byl posouzen jako nárok z bezdůvodného obohacení, došlo by dle § 107 o.z. k uplynutí promlčecí lhůty ještě dříve, než ze závazkového vztahu, tedy dva roky od převedení peněžních prostředků na účet žalované. 15. K tvrzení, že námitka promlčení byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy, když žalobce a žalovaná byli partneři, žalobce žalovanou miloval a logicky tak neuplatnil nárok na vrácení půjčky u soudu, lze uvést, že skutečně mohou nastat situace (např. v poměru mezi nejbližšími příbuznými), že uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“ (srov. nález ve věci sp. zn. II. ÚS 309/95 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu,