17 C 216/2018-273 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částek specifikovaných výroky I. a II. jako náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (dále„ renty“) s úrokem z prodlení. Mezi stranami nebyla sporná existence tohoto žalobcova právního nároku, nýbrž jen výše pohledávky jemu odpovídající. Žalobce žalobu zdůvodnil tím, že byl u žalované zaměstnán od 1. 8. 1994 jako strojní zámečník, později jako strojník úpraven (rovnač) ve válcovně. Jeho hrubá mzda byla naposledy stanovena mzdovým výměrem ze dne 23. 1. 2017 v částce 16 250 Kč. Podle lékařského posudku ze dne 5. 5. 2017 žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost pro výkon dosavadní práce pro nemoc z povolání v podobě syndromu canalis carpi l. dx. Do dne 9. 5. 2017 se nacházel v dočasné pracovní neschopnosti, téhož dne s ním žalovaná rozvázala pracovní poměr dohodou z důvodu podle § 52 písm. d) zákoníku práce a ode dne 10. 5. 2017 byl žalobce veden úřadem práce jako uchazeč o zaměstnání. Později nastoupil do jiné práce. Žalobci tak vznikl právní nárok na rentu. Konkrétně ve výši rozdílu mezi pravděpodobným žalobcovým výdělkem za první čtvrtletí roku 2017, tedy 28 890 Kč posléze valorizovaných, a 75 % minimální mzdy platné v době, za niž je nárok přiznáván, vzhledem k žalobcově evidenci na úřadu práce, případně s ohledem na fakt, že žalobce posléze nastoupil k zaměstnavateli, u nějž pobíral mzdu odpovídající mzdě minimální. Žalovaná ovšem žalobci žádné takové pracovní místo nenabídla ani nezajistila. Žalobce si tudíž nemohl bez vážných důvodů opomenout vydělat. Teprve z předžalobní korespondence se dozvěděl, že mu mělo být nabídnuto místo balení a expedice a že tuto nabídku odmítl. Žalobce nicméně žádnou konkrétní nabídku od žalované nedostal a žalovaná jej nepoučila o tom, že bude-li si hledat novou práci sám, vystaví se riziku snížení renty, k čemuž také později došlo. Popis pracovního místa, zachycený v zápisu z jednání mezi žalobcem a odbory, který nabídku jiné práce neprokazuje,„ na divizi automatizace,“ je vágní a není z něj jasné, o jakou konkrétní pozici se má jednat. V této divizi 3 automatizace bylo evidováno velké množství různých, často odborných, pozic, avšak žádná z nich nebyla označena jako„ balič.“ Žalobce dne 5. 5. 2017 podstoupil pohovor s vedoucí personalistkou [titul] [příjmení], která mu řekla, že mu žalovaná není povinna nabídnout jinou práci a že si práci může najít sám, ale že by pro něj jedno místo měli. Blíže je nespecifikovala. Žalobce odpověděl, že pokud si místo může najít sám, pak tak učiní, protože preferuje práci blíže svému bydlišti s ohledem na péči o syna. [příjmení] [příjmení] jej o následcích takového rozhodnutí vůbec nepoučila. Dokonce mu řekla, že bude-li mít v práci, kterou si sám najde, nižší mzdu než dříve u žalované, pojišťovna mu rozdíl doplatí. Až následně, dne 9. 5. 2017, žalobce podepsal zápis, vyhotovený [titul] [příjmení] již dne 5. 5. 2017. Domnělá nabídla ze strany [titul] [příjmení] tak nazahrnovala informaci o konkrétní pracovní pozici, druhu práce, dnu nástupu do práce ani o mzdě. Žalobce se tudíž ani nemohl kvalifikovaně rozhodnout, zda nabídku přijme, nebo ne. Zápis z jednání podepsal v domnění, že jde jen o projednání způsobu ukončení jeho pracovního poměru a poskytnutí odstupného,„ jelikož k ukončení pracovního poměru došlo ze zdravotních důvodů a nepředpokládal, že z něj následně bude žalovaná dovozovat jeho údajné odmítnutí takto obecně nabízeného pracovního místa.“ Měla-li tudíž žalovaná skutečně v úmyslu nabídnout žalobci alternativní práci, měla jej poučit také o následcích odmítnutí této práce a případně se snažit řešit jeho rodinnou situaci posunutím pracovní doby. Pohovor u personalistky však u žalobce vyvolal dojem, že je bez rozdílu, nabídne-li mu práci stávající zaměstnavatel nebo pokud si najde práci sám, čímž žalobce uvedla v omyl. Žalovaná tak naprosto selhala při plnění své zákonné povinnosti podle § 41 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, tedy převést zaměstnance, který nemůže dosavadní práci konat ze zdravotních důvodů, na jinou vhodnou práci. K tomu mohla žalovaná přistoupit i bez žalobcova souhlasu. V této souvislosti žalobce ponechal na zvážení soudu, zda není namístě uplatnit § 265 odst. 2 zákoníku práce a dovodit odpovědnost žalované za škodu, kterou žalobci způsobila porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 954/2007 musí být z návrhu na uzavření pracovní smlouvy patrno, jaký druh práce má zaměstnanec vykonávat, místo výkonu práce a den nástupu. Ani jednu z těchto informací žalovaná žalobci neposkytla. Údajná oferta jiné vhodné práce ze dne 5. 5. 2017 proto žalobci nebyla srozumitelná a tudíž nemohla být ani platná. Podle § 18 zákoníku práce přitom, je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance příznivější. 2. Vedlejší účastnice navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že žalobci vyplácí náhradu ve výši rozdílu mezi pravděpodobným výdělkem za 1. čtvrtletí roku 2017 s následnou valorizací a výdělkem, kterého by žalobce dosahoval na místě, které odmítl. Podle vedlejší účastnice se žalobce zúčastnil jednání s odborovou organizací, na němž byl seznámen s tím, že na úseku automatizace je pro něj vhodné pracovní místo. Tuto nabídku žalobce, aniž žalované umožnil jej blíže seznámit s pracovištěm a detailním obsahem jeho možné budoucí práce, odmítl z osobních důvodů s tím, že ode dne 1. 8. 2017 převzal péči o svého nezletilého syna, a kterého tedy musí vodit do školky, která je v [obec] - [část obce]. To je osobní důvod, který nemá nic společného s nemocí z povolání. Nabídnutou práci by žalobce vykonával v tomtéž areálu žalované, jako práci dřívější. Byl to právě žalobce, který hned v okamžiku učinění nabídky a seznámení s možností jiného pracovního zařazení toto vlastním rozhodnutím znemožnil. Z uvedeného důvodu je proto zcela na místě zohledňovat při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti tzv. opomenutý výdělek, tj. výdělek, kterého by žalobce dosahoval na vhodném pracovním zařazení. Není povinností zaměstnavatele nad rámec učinění nabídky vhodného pracovního místa zaměstnance detailně seznamovat s veškerými právními konsekvencemi případných variant jeho rozhodnutí, ale je to v tomto případě žalobce, který jednoznačně a srozumitelně projevil svou svobodnou vůli, že je pro něj zaměstnání v místě mu nabízeném s ohledem na osobní důvody neakceptovatelné. Žalovaná připravila celý sled úkonů, jež měly vést k zařazení žalobce na nabízené pracovní místo. Žalobce tento proces hned na počátku ukončil. Od žalobcova pravděpodobného výdělku je tudíž třeba odečíst opomenutý výdělek na pracovním místě, které žalobce odmítl, tedy částku 27 529 Kč měsíčně následně valorizovanou. 3. Žalovaná se plně ztotožnila s vedlejší účastnicí a doplnila, že kdyby žalobce její nabídku jiné práce reflektoval, vyslala by jej ke smluvnímu lékaři na vstupní prohlídku. Poté by byla dodatkem písemně změněna pracovní smlouva. Poté by žalobce absolvoval vstupní školení a pohovor. Žalovaná přitom předem ověřila, že žalobce je na alternativní práci zdravotně způsobilý a poté se zaměstnanci personálního oddělení a příslušné divize Automatizace dohodli, že po žalobcově převedení tento podstoupí zaškolení. 4. Po zahájení jednání – na jednání konaném dne 12. 5. 2022 – vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 9 765 Kč tvořící součet vedlejší účastnicí vyplacených náhrad za dobu od června 2021 (po žalobcově vyjádření ze dne 24. 6. 2021 na l. č. 216 spisu) do 31. 12. 2021 (tedy za dobu, kdy žalobce neodečítal náhrady plněné pojišťovnou, protože ještě nebyly vyplaceny, takže před částečným zpětvzetím požadoval vyšší souhrnnou částku tyto posléze zaplacené náhrady nezohledňující). Žalovaná i vedlejší účastnice s částečným zpětvzetím souhlasily. Proto soud výrokem I. řízení v dané šíři zastavil (§ 96 odst. 1, odst. 2 první věta, odst. 3 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále„ o. s. ř.,“ a contrario). 5. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobce u žalované působil v pracovním poměru zámečníka na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 1994 s místem výkonu práce v [obec] (pracovní smlouva žalobce ze dne 1. 8. 1994, potvrzení o zaměstnání). Od 1. 3. 1998 žalobce pro žalovanou pracoval na základě téže smlouvy, leč již jako valcíř (dohoda o změně sjednaných pracovních podmínek ze dne 26. 2. 1998). [titul] [jméno] [příjmení] za žalovanou dne 18. 10. 2016 požádala poskytovatelku pracovnělékařských služeb, [titul] [jméno] [příjmení], o periodickou zdravotní prohlídku žalobce a o vydání posudku o jeho zdravotní způsobilosti k práci v noci, práci vazače a jeřábníka, při níž žalobce svařoval a pálil. V té době žalobce již pro žalovanou pracoval jako strojník úpraven (rovnač; viz lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k výkonu práce [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 5. 5. 2017). [titul] [jméno] [příjmení], p