10 C 171/2023-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 547 Kč spolu s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 75,93 Kč, za dobu od 16.1.2023 do 31.1.2023 a s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 547 Kč od 1.2.2023 do zaplacení, když žalované částky měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o úvěru, uzavřené elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www.kamali.cz dne 31.12.2021 mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč na účet č. [bankovní účet], který se žalovaný zavázal splatit včetně poplatků do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalobkyně žalovanému částku 16 000 Kč zaslala dne 31.12.2021 na č. účtu [bankovní účet], žalovaný celkem zaplatil 14 307 Kč, dosud žalobkyni dluží částku 11 547 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 781 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 528 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 891 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti ve v výši 784 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč, smluvních pokut ve výši 263 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím pracovníků, kteří důsledně zjišťují kreditní skóre klienta, tedy posuzují spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a nahlížejí do externích úvěrových registrů. 2. Soud ve věci usnesením ze dne 12.6.2023 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 26.6.2023, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ID žádosti [číslo], ID klienta [číslo], Smlouva o úvěru s datem 31.12.2021, Sazebníkem žalobkyně, bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně se písemně se žalovaným dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr zaplatit včetně úroků a poplatků v celkové výši 16 528 Kč do 30.1.2022. V této smlouvě žalovaný uvedl pouze č. OP, telefonu, emailovou adresu. Z výpisu z účtu žalovaného u [právnická osoba] [bankovní účet] za [číslo] a [číslo] byl zjištěn zůstatek na jeho účtu v [číslo] ve výši 679,70 Kč a [číslo] ve výši 11 640,29 Kč. Z výpisu čerpání a splátek k předmětnému úvěru bylo zjištěno, že žalovaný dne 31.12.2021 vyčerpal částku 16 000 Kč, kterou žalobkyně převedla na jeho účet, zaplatil celkem 14 307 Kč. Předžalobní upomínkou z 16.12.2022 včetně podacího archu z 19.12.2022 bylo v řízení dále prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení žalované částky, a to ve lhůtě do 30 dnů od sepisu výzvy s tím, že v případě, že tuto částku žalovaný neuhradí, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. 4. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi stranami sporu, resp. mezi žalobkyní (bankou) a žalovaným byla dne 31.12.2021 uzavřena Smlouva o úvěru, dle které poskytla žalobkyně žalovanému na jeho účet úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se tento úvěr zavázal splatit do 31.1.2022, žalovaný zaplatil celkem 14 307 Kč. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet pouze z jeho prohlášení bez ověřování úvěruschopnosti, přičemž k dispozici měla výpis z jeho účtu za [číslo] a [číslo]. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2 991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze ze dvou výpisů z účtu žalovaného, nezjišťovala a neověřovala si jeho příjmy ani výdaje, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 11. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli. 12. Žalobkyně přitom v řízení tvrdila a prokázala, že žalovanému poskytla částku 16 000 Kč, žalovaný zaplatil 14 307 kč, dosud tedy žalovaný dluží žalobkyni na plnění poskytnuté bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) částku 1 693 Kč, když tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Soud tedy žalobě vyhověl a zavázal žalovaného, aby žalobkyni tuto čá