10 C 45/2023-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 45 603,67Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 9 458,90 Kč, s úroky ve výši 11,75 % ročně z částky 43 003,67 Kč od 13.9.2022 do zaplacení, spolu s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 1 167,11 Kč od 25.6.2022 do 12.9.2022 a spolu s úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 603,67 Kč od 13.9.2022 do zaplacení, když žalované částky měla žalovaná dlužit na základě úvěrové smlouvy, [číslo] uzavřené dne 31.1.2020 mezi žalobkyní a žalovanou, kdy nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši úvěrového rámce 45 000 Kč, který se žalovaná zavázala pravidelně splácet, a to v měsíčních splátkách ve výši 3,05 % z výše sjednaného úvěrového rámce, a to vždy ke každému 20. dni daného kalendářního měsíce s tím, že v jednotlivých splátkách byly zahrnuty příslušná část úvěru, sjednané úroky, poplatky a smluvní sankce. Celkem žalovaná vyčerpala částku 45 221 Kč a uhradila částku 35 744 Kč, následně porušila své povinnosti hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, načež banka využila svého práva a úvěr ke dni 10.6.2022 zesplatnila, o čemž byla žalovaná informována dopisem z téhož dne, s tím, že byla současně vyzvána k úhradě celého dluhu včetně příslušenství, poplatků a sankcí. Žalovaná však nadále žalobkyni dluží ze smlouvy částku 45 603,67 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 43 003,67 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím pracovníků, kteří důsledně zjišťují kreditní skóre klienta, tedy posuzují spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a nahlížejí do externích úvěrových registrů. 2. Soud ve věci usnesením ze dne 7.2.2023 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne 27.2.2023, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě. 3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako [název] půjčka – revolvingový úvěr [číslo] s datem 31.1.2020 a Úvěrovými podmínkami žalobkyně bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně se písemně se žalovanou dohodly na tom, že banka poskytne žalované bezúčelný revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 45 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet bance v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,5 % z úvěrového rámce s tím, že v jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část jistiny, poplatky a smluvní sankce. Nedílnou součástí uzavřené písemné dohody o poskytnutí úvěru se staly dle ujednání stran v samotné smlouvě úvěrové podmínky banky, které se zavázala žalovaná dodržovat; v samotné smlouvě bylo mimo jiné ujednáno, že banka je v případě prodlení žalované s úhradou splátky úvěru oprávněna účtovat poplatky za upomínky, náklady na vymáhání a smluvní pokuty a pro případ prodlení, bylo mezi stranami dohodnuto, že žalovaná je povinna celý čerpaný úvěr splatit na požádání banky, pokud se dostane do prodlení se splácením. V předmětné smlouvě žalovaná uváděla, že její příjem činí 27 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 30 000 Kč, bez další specifikace. Transakční historií bylo v řízení dále prokázáno, že žalovaná postupně vyčerpala z uvedeného úvěrového rámce celkem částku 45 221 Kč a naopak uhradila bance z titulu shora specifikované smlouvy celkem částku 35 744 Kč. Dopisem banky ze dne 10.6.2022, jakož i kopií částí podacího archu, vzal soud v řízení za prokázáno, že banka oznámila žalované zesplatnění úvěru a současně žalovanou vyzývala k uhrazení zůstatku dluhu, a to ve lhůtě 14-ti dnů od sepisu této výzvy. Předžalobní upomínkou z 11.7.2022 včetně podacího archu ze dne 12.7.2022 bylo v řízení dále prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení žalované částky, a to ve lhůtě do sedmi dnů od odeslání této výzvy s tím, že v případě, že tuto částku žalovaná neuhradí, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. 4. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi stranami sporu, resp. mezi žalobkyní (bankou) a žalovanou byla dne 31.1.2020 uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] dle které poskytla žalobkyně žalované revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 45 000 Kč, který se měla žalovaná zavázat splácet bance v pravidelných měsíčních splátkách s tím, že v jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, žalovaná celkem vyčerpala 45 221 Kč, zaplatila 35 744 Kč. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet pouze prohlášením samotné žalované. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2 991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětných spotřebitelských smluv, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schope