10 C 69/2023-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 27 150 Kč z titulu bezdůvodného obohacení spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 078,11 Kč, s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 150 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, když tyto částky měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále i jen banka) dne 28. 8. 2019, dle které poskytla banka žalovanému, peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 77 017 Kč, z toho 40 000 Kč jako samotnou zápůjčku a 37 017 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 18 měsíčních splátek po 4 279 Kč, se stanovenou poslední splátkou dne 28. 2. 2021. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, zaplatil celkem 12 850 Kč, dosud neuhradil žalobkyni částku 27 150 Kč jako dlužnou jistinu a dále pak částku 2 078,11 Kč jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od 1. 3. 2021 do 28. 1. 2022 a dále úrok z prodlení od 29. 1. 2022 až do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 28. 1. 2022 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usneseními ze dne 1. 3. 2023 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 17. 3. 2023, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Listinou označenou jako Smlouva o zápůjčce [číslo] datovanou dnem 28. 8. 2019 včetně smluvních podmínek, má soud v řízení za prokázáno, že se v této písemně dohodli společnost [právnická osoba] se žalovaným na tom, že uvedená společnost poskytne žalovanému finanční prostředky – zápůjčku ve výši 40 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 37 017 Kč a žalovaný se naopak zavázal uvedené prostředky vrátit, jakož i zaplatit jí souhrnný poplatek, to obojí ve 18 měsíčních splátkách po 4 279 Kč. Žalovaný pak písemně v rámci smlouvy prohlásil, že uvedené prostředky od společnosti [právnická osoba] převzal. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 28. 1. 2022, seznamem postupovaných pohledávek a konečně oznámením o postoupení pohledávek ze dne 6.1.2021 vzal soud za prokázané, že se společnost [právnická osoba] písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčkách za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, ke dni jejího uhrazení, včetně pohledávky za žalovaným a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijala. Toto postoupení pohledávky bylo též žalovanému písemně oznámeno dopisem z 30. 1. 2022, podaným u pošty 24. 2. 2022 a s výzvou k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 6. 6. 2022 včetně podacího lístku, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného o úhradu dlužné částky s tím, že neučiní-li tak do 21. 6. 2022, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. 5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že podle smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 28. 8. 2019, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez jakékokoliv prověřování jeho úvěruschopnosti téhož dne v hotovosti částku ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 37 017 Kč, a to obojí v měsíčních splátkách po 4 279 Kč. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, bance zaplatil částku 12 850 Kč. Předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy nezabývala. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu. 10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 40 000 Kč, přitom žalovaný žalobkyni zaplatila částku 12 850 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku rozdílu ve výši 27 150 Kč, proto žalovaný musí žalobkyni zaplatit částku 27 150 Kč. Současně soud dospěl k závěru o zesplatnění částky bezdůvodného obohacení až uplynutím lhůty v předžalobní upomínce dnem 21. 6. 2022, od 22. 6. 2022 je žalovaný v prodlení a žalobkyně má právo na úroky ve smyslu § 1970 o. z. ve výši dle vládního nařízení č. 142/1994Sb. ve znění vládního nařízení č. 351/2013. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta ohledně zákonných úroků z prodlení. 13. Lhůta k plnění pak vychází z ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když s