41 C 163/2023-18 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky. Tento návrh odůvodnil tím, že žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] („ dále jen jako [jméno]“), uzavřel s žalovaným Smlouvu o úvěru [název půjčky] půjčka [číslo] na jejímž základě se zavázal dle čl. II. odst. 1 Smlouvy poskytnout žalovanému úvěr ve výši 600.000 Kč. V čl. II. odst. 4 Smlouvy o úvěru bylo sjednáno splacení úvěru v počtu pevně stanovených měsíčních anuitních splátek, v ujednané výši, skládajících se z platby na jistinu a úrok, zde konkrétně 6.812,88 Kč. Splatnost jednotlivých splátek byla ujednána vždy k příslušnému dni v měsíci, s uvedením konkrétního data splatnosti první a poslední ze splátek. Roční úroková sazba smluvního úroku byla stanovena v čl. II odst. 5 Smlouvy o úvěru a RPSN bylo ujednáno ve výši specifikované v čl. II odst. 6 Smlouvy o úvěru. Žalobce v souladu s požadavky zákona účinného ke dni uzavření smlouvy, tj. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., případně § 9 zákona č. 145/2010 Sb. provedl s odbornou péčí a v souladu s jím nastavenou politikou obezřetného úvěrování přísně individuální posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel žalobce z informací získaných od spotřebitele. Úvěrovaný byl zejména dotazován s ohledem na výši úvěru na veškeré možné relevantní údaje pro posouzení příjmové a výdajové stránky. Zároveň se však žalobce nespokojil toliko s tvrzeními žalovaného o příjmové a výdajové stránce a vyvinul aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech úvěrovaného. Především pak ověřil získané informací nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zejména došlo k vyvinutí zákonem zamýšleného úsilí ověřit informace od žalovaného nahlédnutím do BRKI, NRKI, a insolvenčního rejstříku ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR a jiné. Zároveň žalobce zohlednil státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. Při vyhodnocování rizik u úvěrovaného zároveň žalobce porovnal získané informace o příjmové a výdajové stránce úvěrovaného s historickými daty Českého statistického úřadu. Úvěr ve výši 600.000 Kč byl žalovaným načerpán převodem na bankovní účet. Protože ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání (prodlení s úhradou měsíčních splátek ze strany žalovaného, zaslal mu žalobce v souladu s čl. 31 písm. d) ve spojení s čl. 32 písm. a) Všeobecných obchodních podmínek Oznámení o prohlášení úvěru za splatný, kde žalovaného informoval o prohlášení jeho úvěru za splatný ke dni 12. 9. 2022 a současně ho vyzval k úhradě již splatné částky. Žalovaná pohledávka se tedy skládá z načerpané neuhrazené jistiny úvěru v částce 574.403,60 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky. [příjmení] dlužného obchodního úroku počítaná při ujednané úrokové sazbě pak činí 15.971,74 Kč Tento úrok byl žalovanému vyčíslen v oznámení o zesplatnění úvěru a je kapitalizován ke dni zesplatnění pohledávky. Byť by měl žalobce nárok na úhradu obchodního úroku i po datu zesplatnění pohledávky, požaduje jej přiznat toliko ve výši kapitalizované ke dni zesplatnění pohledávky. Přirůstání kapitalizovaného úroku k dlužné jistině je upraveno v čl. 43 Všeobecných obchodních podmínek. Pro uvedené pak žalobce požaduje přiznat úrok z prodlení i z částky kapitalizovaného obchodního úroku. Dále je žalovaná pohledávka tvořena úrokem z prodlení počítaným z částky dlužné jistiny a kapitalizovaným, ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře, tj. ke dni 27. 2. 2023 v částce 28.749,91 Kč, jde pak o úrok z prodlení počítaný v zákonné sazbě z částky jistiny, a to za období následující po prodlení dlužníka s úhradou splatné jistiny dluhu (viz přiložená amortizační tabulka v části dlužná jistina), do 27. 2. 2023, přičemž žalobce je oprávněn požadovat jen část úroku, která by mu dle zákona náležela. Dále je žalovaná pohledávka tvořena úrokem z prodlení počítaným z částky dlužného obchodního úroku a kapitalizovaným ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře, tj. ke dni 27. 2. 2023 v částce 1.173,50 Kč, jde pak o úrok z prodlení počítaný v zákonné sazbě z částky obchodního úroku, a to za období následující po prodlení dlužníka s úhradou splatného obchodního úroku (viz přiložená amortizační tabulka v části dlužný obchodní úrok), do 27. 2. 2023, přičemž žalobce je oprávněn požadovat jen část úroku, která by mu dle zákona náležela. Přirůstání kapitalizovaného úroku k dlužné jistině je upraveno v čl. 43 Všeobecných obchodních podmínek. Pro uvedené pak žalobce požaduje přiznat úrok z prodlení i z částky kapitalizovaného obchodního úroku. V částce 2.247 Kč je pohledávka tvořena dílčími poplatky předepsanými žalovanému, jedná se o poplatky uvedené v přiloženém sazebníku na str. 8,9 přiloženého sazebníku. V částce 2.100 Kč je pohledávka tvořena dílčími poplatky předepsanými žalovanému, jedná se o poplatky uvedené v přiloženém sazebníku na str. 8,9 přiloženého sazebníku (část V. Spotřebitelské kontokorentní a splátkové úvěry), jako poplatek za prohlášení úvěru za splatný, poplatek za odeslání upomínky k úhradě dluhu, případně též dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr, bylo-li toto v úvěrové smlouvě sjednáno. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve smyslu ust. § 142a o.s.ř., nicméně žalovanou pohledávku žalobci neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání jen na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými mu žalobcem. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] včetně Sazebníku a VOP soud zjistil, že dne 10. 9. 2021 uzavřela banka s žalovaným spotřebitelský úvěr na částku 600.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6.812,88 Kč. Žádostí o úvěr, výpisem z účtu a potvrzením o příjmu prokázal žalobce, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Platební historií a oznámením úvěru za splatný žalobce prokázal, že žalovaný úvěr čerpal a v rozporu se smluvním ujednání dlužnou částku nesplácel, ocitnul se v prodlení s více než dvěma splátkami a žalobce tak v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 12. 9. 2022, jak bylo prokázáno oznámením o splatnosti úvěru s poštovní doručenkou. Předžalobní upomínkou a poštovním podacím archem bylo v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobce touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky s tím, že v případě, že tuto částku žalovaný neuhradí, bude se žalobce splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. 5. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto prokazují nárok žalobce. 6. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o úvěru, na podkladě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 600.000 Kč, který žalovaný čerpal a zavázal se jej splácet včetně úrokového navýšení. Před uzavřením smlouvy banka řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný svůj závazek nesplnil a nesplácel řádně to, k čemu se zavázal, prohlásila banka v souladu se smlouvou úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k jeho úhradě včetně poplatků a úvěrového navýšení. Žalovaný však až dosud žalobci neuhradil z titulu této smlouvy částku specifikovanou shora. 7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Úvěrová smlouva měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nedílnou součástí smlouvy se pak v souladu s dohodou stran staly i všeobecné obchodní podmínky žalobce, na které bylo výslovně odkázáno ve smlouvě ve smyslu § 1799 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a soud má za to, že v tomto směru je možno vyhodnotit tuto doložku odkazující na obchodní podmínky jako platnou, byť se v daném konkrétním případě jedná o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 9. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný řádně a včas svůj dluh nesplnil, dostal se tak s úhradou popsaného dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoní