110 C 14/2023-29 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 26 490 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní dne 28.11.2017, dle které žalobkyně poskytla žalované po přezkoumání úvěruschopnosti na základě dokladů o příjmech, výpisů z účtu a informací získaných od žalované, databáze [příjmení] a NRKI, téhož dne částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit žalobkyni společně s úrokem ve výši 151,7 % v 48měsíčních splátkách po 1 230 Kč, splatných vždy k 18. dni v měsíci, počínaje [číslo]. Žalovaná však nezaplatila žádnou splátku, dostala se do prodlení, čímž porušila své povinnosti hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, načež došlo k zesplatnění k 25.3.2018, a žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celého úvěru a požadovala dlužnou jistinu včetně úroků ke dni zesplatnění a smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 19 988 Kč (15 000 Kč + 3 590,51 Kč + 998 Kč) se zákonným úrokem z prodlení specifikovaným v žalobě, smluvní pokuty ve výši 6 502 Kč, smluvní úrok ve výši 95,95 % ročně z částky původní dlužné jistiny od 27.3.2018 do zaplacení (max. do výše 70 848 Kč). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] podepsané žalobkyní a žalovanou dne 28.11.2017, včetně Oznámení o schválení úvěru s dodejkou o převzetí a Splátkového kalendáře, Klientské karty ke smlouvě [číslo] bylo v řízení prokázáno, že se v této smlouvě žalobkyně dohodla se žalovanou na tom, že poskytne žalované úvěr ve výši 15 000 Kč s RPSN 151,7 % a žalovaná se naopak měla zavázat takto poskytnuté peněžní prostředky pravidelně splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 230 Kč, splatných vždy k 18. dni v měsíci, počínaje [číslo], s tím, že celkem vrátí 59 040 Kč. Žalobkyně žalované úvěr poskytla, žalovaná nic nezaplatila. Z listin nazvaných Prohlášení klienta a Hodnocení klienta, podepsané žalovanou, potvrzením banky o výplatě důchodu žalované, bylo dále zjištěno, že žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z prohlášení žalované, v němž uvedla jako svůj příjem důchod ve výši 9 500 Kč, kdy tuto skutečnost si prověřila z potvrzení banky, uváděné výdaje (bydlení a životní minimum) nebyly vůbec prověřovány. Z potvrzení [příjmení] a NRKI bylo dále zjištěno, že v těchto evidencích je zmínka o tom, že klientova smlouva je hodnocena jako střední riziko, žádné jiné informace zde nebyly zaznamenány. Z interního výpisu žalobkyně s označením žalované bylo zjištěno, že žalovaná nezaplatila jedinou splátku. Upomínkami z 19.2.2018 a 21.3.2018 vzal soud v řízení za prokázáno, že žalobkyně vyhotovila písemné oznámení o zesplatnění předmětného úvěru s okamžitou splatností a vyzvala ji k uhrazení dlužné částky, doklad o odeslání, případně doručení těchto dopisů žalované nebyl předložen. Předžalobní upomínkou ze dne 18.4.2023, včetně podacího archu pošty, bylo v řízení dále prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky s tím, že v případě, že tuto částku žalovaná neuhradí, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr, že na základě předmětné smlouvy o úvěru, podepsané 28.11.2017, žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z údajů vyplněných žalovanou ohledně příjmů, s tím, že si ověřila pouze výši příjmu a výdaje bez dalšího neověřovala vůbec, spokojila se s údaji z registru SOLUS a NRKI. Žalovaná vyčerpala celkem 15 000 Kč, nezaplatila nic. 5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, zejména ve vztahu k výdajům, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli. 10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalované částku 15 000 Kč, přitom žalovaná nezaplatila nic, čímž se žalovaná na úkor žalobkyně obohatila, a tudíž dosud dluží částku 15 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. 13. Prokazatelně žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení částky 15 000 Kč před