10 C 272/2025-27 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 29 047,98 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku, když žalované částky měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru, č. , hodnota, , uzavřené dne 11. 9. 2023 mezi žalobkyní a žalovanou, kdy nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši úvěrového rámce 41 097 Kč, který se žalovaná zavázala pravidelně splácet, a to v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, a to vždy ke každému 20. dni daného kalendářního měsíce s tím, že v jednotlivých splátkách byly zahrnuty příslušná část úvěru, sjednané úroky, poplatky a smluvní sankce. Celkem žalovaná vyčerpala částku 45 301,98 Kč a uhradila částku 30 252 Kč, následně porušila své povinnosti hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, načež banka využila svého práva a úvěr ke dni 20. 1. 2025 zesplatnila, o čemž byla žalovaná informována dopisem z téhož dne, s tím, že byla současně vyzvána k úhradě celého dluhu včetně příslušenství, poplatků a sankcí. Žalovaná však nadále žalobkyni dluží ze smlouvy částku 29 047,98 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 25 913,98 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 039 Kč, poplatků za vedení účtu ve výši 195 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím pracovníků, kteří důsledně zjišťují kreditní skóre klienta, tedy posuzují spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a nahlížejí do externích úvěrových registrů.2. Soud ve věci usnesením ze dne 25. 9. 2025 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě.3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako Šikovný účet - revolvingový úvěr s datem 11. 9. 2023 č. , hodnota, a Úvěrovými podmínkami žalobkyně bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně se písemně se žalovaným dohodli na tom, že banka poskytne žalovanému bezúčelný revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 41 097 Kč, který se žalovaná zavázala splácet bance v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z vyčerpané částky s tím, že v jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část jistiny, poplatky a smluvní sankce. Nedílnou součástí uzavřené písemné dohody o poskytnutí úvěru se staly dle ujednání stran v samotné smlouvě úvěrové podmínky banky, které se zavázala žalovaná dodržovat; v samotné smlouvě bylo mimo jiné ujednáno, že banka je v případě prodlení žalované s úhradou splátky úvěru oprávněna účtovat poplatky za upomínky, náklady na vymáhání a smluvní pokuty a pro případ prodlení, bylo mezi stranami dohodnuto, že žalovaná je povinna celý čerpaný úvěr splatit na požádání banky, pokud se dostane do prodlení se splácením. Údaje týkající se úvěruschopnosti žalované k úvěrové smlouvě ohledně příjmů, výdajů nebyly prověřovány. Transakční historií bylo v řízení dále prokázáno, že žalovaná postupně vyčerpala z uvedeného úvěrového rámce celkem částku 45 301,98 Kč, a naopak uhradila bance z titulu shora specifikované smlouvy celkem částku 30 252 Kč. Dopisem banky ze dne 21. 1. 2025, jakož i kopií částí podacího archu, vzal soud v řízení za prokázáno, že banka oznámila žalované zesplatnění úvěru a současně žalovanou vyzývala k uhrazení zůstatku dluhu. Předžalobní upomínkou z 11. 9. 2023 včetně podacího archu bylo v řízení dále prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení žalované částky s tím, že v případě, že tuto částku žalovaný neuhradí, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou.4. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi stranami sporu, resp. mezi žalobkyní (bankou) a žalovanou byla dne 11. 9. 2023 uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru, dle které poskytla žalobkyně žalované revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 41 097 Kč, který se měla žalovaná zavázat splácet bance v pravidelných měsíčních splátkách s tím, že v jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, žalovaná celkem vyčerpala 45 301,98 Kč, zaplatila 30 252 Kč. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet pouze prohlášením samotné žalované.5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2 991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětných spotřebitelských smluv, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.11. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smluv o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud