Okresní soud ve Frýdku-Místku 11 C 300/2025-51 – Oddělení ze spoluvlastnictví

Žalobce se podanou žalobou doručenou soudu dne 19. 11. 2025 domáhal oddělení svého podílu ze spoluvlastnictví s odůvodněním, že vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 na pozemcích parc. č. , číslo, , lesní pozemek o výměře 8 447 m2 a parc. č. , číslo, , lesní pozemek o výměře 4 713 m2, zapsaných na LV č. , číslo, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , spolu s dalšími spoluvlastníky žalovanými 1-4. Žalobce se rozhodl, že již nechce setrvávat v podílovém spoluvlastnictví, neboť takový stav pro něj postrádá jakýkoli reálný i ekonomický význam. Za tímto účelem nechal vypracovat návrh na dělení pozemků geodetem , jméno FO, . Dle návrhu by došlo k oddělení části pozemku z parc. č. , číslo, o výměře 6 580 m2 odpovídající podílu žalobce, tj. pozemek parc. č. , číslo, a tato část by připadla žalobci. Zbývající část pozemku parc. č. , číslo, po odměření o výměře 1 867 m2 a pozemek parc. č. , číslo, o výměře 4 713 m2, celkem pozemky o výměře 6 580 m2, připadnou do id. podílového spoluvlastnictví žalovaných 1-4. Tímto rozdělením by došlo k vyřešení spoluvlastnických vztahů s tím, že pozemky připadající do spoluvlastnictví žalovaných bezprostředně sousedí s jejich dalšími pozemky. Přístup k nově vytvořenému pozemku parc. č. , číslo, je zajištěn po lesních cestách, tj. po pozemku parc. č. , číslo, dle zřízeného věcného břemene a dále po lesních cestách, které se kolem pozemku nacházejí, tj. parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, ve vlastnictví Lesů ČR, ke kterým žalobce aktuálně disponuje výjimkou ze zákazu. Žalobce tak má za to, že i po rozdělení pozemku bude zachován všem vlastníkům dotčených pozemků přístup k jejich pozemkům. Před podáním žaloby se žalobce opakovaně pokoušel se žalovanými uzavřít mimosoudní dohodu, kdy navrhoval i konkrétní způsob zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, přičemž poslední výzva byla odeslána dne 4. 9. 2025. Žalovaní však na zaslanou výzvu nereagovali. S ohledem na výše uvedené se žalobce rozhodl podat žalobu.2. Žalovaný 2) se podáním ze dne 2. 2. 2026 vyjádřil jménem všech žalovaných (bez doložení plných mocí), kdy sdělil historická fakta, že rodina Večeřů patří mezi původní vlastníky předmětných pozemků s tím, že druhá polovina pozemků byla předmětem spekulativních zájmů, kde probíhala nelegální těžba a následně došlo k přeprodání pozemků na žalobce. Popírá, že by žalovaní byli přímo kontaktováni žalobcem v dané věci. Vždy jednal prostřednictvím svého advokáta a domáhal se vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale v době, kdy nebyl uzavřen soudní spor o nelegální těžbu. I přesto žalovaná 3 prostřednictvím emailu ze dne 24. 9. 2025 vyjádřila společný souhlas. Poté přišla výzva k odkoupení pozemků, s čímž žalovaní nesouhlasili. Byli v očekávání dohody o vypořádání spoluvlastnictví za předpokladu vyznačení ideálních polovin v geometrickém plánu a vyřešení přístupů k pozemku. K podání žaloby nebyl žádný důvod. Žalovaní stále souhlasí s mimosoudní dohodou.3. Žalovaná 4) podáním ze dne 20. 6. 2026 uvedla, že s návrhem žalobce souhlasí za všechny žalované (bez doložení plných mocí).4. Všichni účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání.5. Na základě předložených listinných důkazů soud v rámci provedeného dokazování zjistil:- Z listu vlastnictví č. , číslo, pro katastrální území , adresa, , že na LV č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, jsou zapsány pozemky parc. č. , číslo, , lesní pozemek o výměře 8 447 m2 a parc. č. , číslo, , lesní pozemek o výměře 4 713 m2, které se nachází v podílovém spoluvlastnictví, kdy žalobce má podíl o velikosti id. 1/2, žalovaná 1 podíl o velikosti id. 1/4, žalovaný 2 podíl o velikosti id. 1/16, žalovaná 3 podíl o velikosti id. 1/8 a žalovaná 4 podíl o velikosti id. 1/16.- Ze snímků pozemkové mapy, že je zde zaznačen návrh dělení pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, pro vypořádání ideálního spoluvlastnictví k nemovitosti, kde je nově zakreslen pozemek o výměře 6 580 m2 oddělený z pozemku parc. č. , číslo, .- Z předžalobní upomínky ze dne 4. 9. 2025 včetně dokladů o odeslání, že žalobce opětovně vyzval žalované jako ostatní spoluvlastníky ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem zapsaným na LV č. , číslo, pro k. ú. , adresa, , a to tak, že dojde k oddělení pozemku parc. č. , číslo, ve výši podílu žalobce (6 580 m2), který případně žalobci do výlučného vlastnictví a zbývající část nemovitostí zapsaných na LV do podílového spoluvlastnictví žalovaných. K odeslání prostřednictvím České pošty došlo 4. 9. 2025, resp. do datové schránky dne 25. 9. 2025.- Z geometrického plánu č. , číslo, vypracovaném , jméno FO, , že tento zcela odpovídá navrhovanému řešení dle předchozích důkazů.- Z výjimky ze zákazu, že žalobce disponuje pro období od 15. 4. 2026 do 14. 4. 2027 výjimkou ze zákazu vjezdu a stání motorových vozidel v lesích ČR za účelem přístupu ke svým pozemkům, resp. nově vzniklému pozemku.- Z informací o pozemcích parc. č. , číslo, , , číslo, a , číslo, , vše v k. ú. , adresa, , že na těchto je zřízeno věcné břemeno.- Z jednotného environmentálního stanoviska Městského úřadu , adresa, ze dne 13. 7. 2026, že žalobce k záměru na zrušení ideálního podílového spoluvlastnictví reálným rozdělením pozemku a vypořádání obdržel od všech dotčených správních orgánů souhlasné jednotné stanovisko se závěrem, že předmětný závěr je z hlediska chráněných veřejných zájmů přípustný.6. Všechny shora rozvedené a žalobcem označené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud provedl všechny důkazy účastníky označené.7. Z předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že žalobce a žalovaní 1-4 jsou podílovými spoluvlastníky pozemků parc. č. , číslo, , lesní pozemek o výměře 8 447 m2 a parc. č. , číslo, , lesní pozemek o výměře 4 713 m2, zapsaných na LV č. , číslo, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , přičemž žalobci náleží podíl o velikosti id. 1/2, žalované 1 podíl o velikosti id. 1/4, žalovanému 2 podíl o velikosti id. 1/16, žalované 3 podíl o velikosti id. 1/8 a žalované 4 podíl o velikosti id. 1/16. Předmětné pozemky nejsou zatíženy věcnými břemeny ani jinými právy zatěžujícími nemovitost. K pozemku parc. č. , číslo, , resp. i nově vzniknuvšímu pozemek parc. č. , číslo, se lze dostat přes sousední pozemky, na kterých vázne věcné břemeno nebo je udělen souhlas od Lesů ČR. Žalovaní mají zajištěn přístup také přes své sousední pozemky. Žalobce se před podáním žaloby nejméně dopisem ze dne 4. 9. 2025 pokoušel dohodnout s ostatními spoluvlastníky (žalovanými) na uzavření dohody ohledně zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem zapsaným na LV , číslo, pro k. ú. , adresa, , kdy předložil i konkrétní návrh rozdělení pozemku (shodně jako žalobní návrh), avšak marně. Z tohoto důvodu podal k soudu žalobu a předložil soudu i způsob rozdělení pozemku parc. č. , číslo, , se kterým (někteří) žalovaní vyslovili souhlas.8. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.9. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.10. Spoluvlastnictví obecně zaniká vícero způsoby: (1) zánikem předmětu spoluvlastnictví, (2) změnou v osobách spoluvlastníků či (3) transformací na jiný druh vlastnictví. Z ust. § 1140 odst. 1 o. z. vyplývá dobrovolnost setrvání ve spoluvlastnictví, přičemž spoluvlastník může zpravidla kdykoli po ostatních spoluvlastnících požadovat buď zrušení spoluvlastnictví, čímž dojde k zániku této formy vlastnictví nebo oddělením ze spoluvlastnictví, čímž může docílit zrušení toliko své účasti ve spoluvlastnictví při současné změně společné věci, která je zmenšena o oddělenou část. Zákon zná také výluky (odklady) z práva domáhat se oddělení či zrušení spoluvlastnictví, např. ujednáním spoluvlastníků (§ 1154), pořízením pro případ smrti (§ 1155 odst. 2), rozhodnutím soudu (§ 1155 odst. 1) nebo přímo ze zákona (§ 1140 odst. 2). Zákonnými důvody, které jsou na překážku zrušení spoluvlastnictví jsou nevhodnost doby či vznik újmy jen některému ze spoluvlastníků. Judikatura nad rámec zákonných výluk připustila, že lze zcela výjimečně zamítnout žalobu na zrušení spoluvlastnictví i pro zjevné zneužití práva dle § 8 o. z. (k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014). Všechny výše uvedené výluky by soud měl vykládat restriktivně s tím, že překážky bránící zrušení spoluvlastnictví by měly být dočasného charakteru. Nevhodnost doby se vztahuje k účelovému určení věci či způsobu využití, jedná se o objektivně přechodnou okolnost (např. propad cen nemovitostí s vidinou výhodného budoucího prodeje). Újma spoluvlastníka se vztahuje k osobním (subjektivním) poměrům dočasného charakteru (např. zdravotní indispozice), nikoli však citová vazba. Oddělením ze spoluvlastnictví má zákon na mysli reálné oddělené (zmenšení) s vytvořením nové věci. Přichází v úvahu toliko v případech, kde je společná věc reálně dělitelná a je ve spoluvlastnictví alespoň tří osob. Nelze se domáhat zániku své účasti ve spoluvlastnictví při současném vyplacení náhrady ostatními spoluvlastníky (vyplacením podílu). Na úpravu oddělení ze spoluvlastnictví se analogicky aplikuje úprava pro zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání rozdělením společné věci [viz COUFALÍK, Petr. § 1140 (Dobrovolná povaha spoluvlastnictví). In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023].11. Při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je obecně žádoucím způsobem vypořádání, aby si každý ze spoluvlastníků zachoval vlastnické právo k části dříve společné věci, čímž je mu zachován právní vztah k dosavadnímu předmětu spoluvlastnictví. Při rozdělení společného pozemku dle kritéria „dobře možného“ je nutné zohlednit faktickou a technickou proveditelnost, ale i funkční opodstatnění nemovitosti, aby mohla sloužit i nadále k potřebám, ke kterým je určena, zejména se zohledňuje kritérium velikosti, tvaru a polohy pozemku, tak i velikosti jednotlivých spoluvlastnických podílů včetně zajištění přístupu ke komunikaci, a to buď přímo na komunikaci nebo cestou po cizím pozemku (k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2394/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3736/2016). Reálné rozdělení by nebylo „dobře možné“ zejména v případě, že by nově vzniklé nemovitosti nebylo možno řádně užívat anebo by náklady na rozdělení věci byly nepřiměřeně vysoké. Ani nesouhlas spoluvlastníka s konkrétním způsobením rozdělení ještě nebrání tomu, aby soud takové rozdělení provedl. Je-li proto rozdělení věci podle podílů dobře možné, má v zásadě takový způsob vypořádání přednost před rozdělením věci v jiném poměru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4002/2019).12. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení ve spojení s judikaturou a komentářovou literaturou a dospěl k závěru, že nároku žalobce uplatněného žalobou lze zcela vyhovět. Žalobce a žalovaní jsou spoluvlastníky pozemků parc. č. , číslo, , lesní pozemek o výměře 8 447 m2 a parc. č. , číslo, , lesní pozemek o výměře 4 713 m2, zapsaných na LV č. , číslo, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , s podíly definovanými výše, aniž by byly předmětné pozemky zatíženy jakýmikoli věcnými břemeny či jinými právy, zejména pozemek parc. č. , číslo, . U daného pozemku se jedná o lesní pozemek, který je reálně dělitelný. Takto specifikovaný předmět spoluvlastnictví se žalobce domáhal zrušit a vypořádat před podáním žaloby. Jelikož nedošlo k uzavření dohody mezi účastníky, rozhodl se žalobce postupovat zcela v souladu s ust. § 1140 o. z. a požádal o oddělení ze spoluvlastnictví soud. Soud v řízení zjišťoval, zda jsou splněny zákonné podmínky pro oddělení ze spoluvlastnictví a neexistují zde výluky (odklady), které by takovému rozhodnutí bránily. Předmětný pozemek je ve spoluvlastnictví alespoň 3 osob, konkrétně celkem 5 osob. Žalobce před podáním žaloby vyzýval ostatní spoluvlastníky (žalované) k uzavření mimosoudní dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalobou se nedomáhal zániku své účasti za náhradu (vyplacením podílu), nýbrž oddělením svého podílu od celku, tj. vytvoření nové věci. Z negativních podmínek soud neshledal výluky v podobě ujednání spoluvlastníků, pořízení pro případ smrti, rozhodnutí soudu nebo nevhodnost doby či vznik újmy jen některému ze spoluvlastníků, ostatně tyto výluky nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny. Analogií ustanovení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví při rozdělení společné věci soud dále zkoumal dělitelnost pozemku dle kritéria „dobře možného“, kdy zohlednil faktickou a technickou proveditelnost dělení lesního pozemku a jeho opodstatnění s ohledem na kritérium velikosti (celková plocha nemovitostí na LV , číslo, pro k. ú. , adresa, o výměře 13 160 m2; podíl žalobce ½, tj. 6 580 m2), tvar a polohu včetně zajištění přístupu, aby zejména pozemek parc. č. , číslo, i nadále mohl sloužit svému účelu, aniž by došlo ke snížení jeho hodnoty a dospěl k závěru, že s ohledem na přístup k pozemku – přes sousední pozemky zajištěné věcným břemenem, resp. přes pozemky Lesů ČR disponující výjimkou ze zákazu – se jeví jako jakýkoli způsob oddělení (ať už horizontální či vertikální) jako dobře možný, přičemž při zohlednění spoluvlastnictví žalobce a jeho předběžnému návrhu na rozdělení se jeví jako logické, aby žalobci soud přikázal část z pozemku parc. č. , číslo, , přičemž tímto oddělením nebude narušen žádný z chráněných veřejných zájmů. S ohledem na všechny výše popsané a rozvedené důvody ve spojení s pasivním přístupem některých žalovaných (osoby, které činily podání za ostatní žalované, nedoložily plné moci, a proto nebylo možno ve věci ani rozhodnout rozsudkem pro uznání) soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná a lze jí vyhovět. Veden těmito závěry soud žalobcův podíl oddělil ze stávajícího spoluvlastnictví a přikázal mu do výlučného vlastnictví nově vymezený pozemek parc. č. , číslo, , lesní pozemek o výměře 6 580 m2 (zcela odpovídající velikosti jeho podílu), oddělený z původního pozemku parc. č. , číslo, , lesní pozemek o výměře 8 447 m2, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, tak, jak je vyznačen v geometrickém plánu č. , číslo, vypracovaném , jméno FO, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku. Zbývající část pozemku parc. č. , číslo, , lesní pozemek o výměře 8 447 m2 (zmenšený o oddělenou část žalobcova podílu) spolu s pozemkem parc. č. , číslo, , lesní pozemek o výměře 4 713 m2, soud přikázal do podílového spoluvlastnictví žalovaných dle velikosti jejich podílů (výrok I., II. a III.).13. Výrok o nákladech řízení by měl oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, pouze tehdy, byl-li návrh na zrušení spoluvlastnictví za podmínek upravených v ust. § 1140 odst. 2 o. z. zamítnut. S ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20 a ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22 v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musí být vlastnické právo každého ze spoluvlastníků v souladu s čl. 11 odst. 1 LZPS chráněno stejnou měrou. Vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li soud o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, mající v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Žádný z účastníků by výsledkem takového řízení neměl po finanční stránce ztrácet a neměl by odcházet od soudu s jinou majetkovou hodnotou, než se kterou do řízení vstoupil a jedinou majetkovou ztrátu, kterou utrpí každý z účastníků je „pouze“ ve vynaložení vlastních nákladů řízení. Citované nálezy Ústavního soudu jsou plně aplikovatelné také pro řízení o oddělení ze spoluvlastnictví, a proto soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.