Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 15 999,30 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 23. 10. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě mu poskytla bezhotovostně úvěr ve výši 8 000 Kč se lhůtou splatnosti 22. 11. 2024. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s poplatky ve výši 3 034 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek. Žalovaný však nehradil řádně a včas, neuhradil ničeho, a proto žalobkyně využila svého oprávnění ze smlouvy a vyúčtovala i kapitalizovaný smluvní úrok pro prvních 90 dnů prodlení (ve výši 0,5 % denně) ve výši 4 965,30 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po odeslání předžalobní upomínky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci usnesením ze dne 14. 1. 2026 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 26. 1. 2026 do datové schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 10. 2024 smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru, podle které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit do 30 dnů spolu s poplatky ve výši 3 034 Kč. Výše úroků z prodlení byla sjednána pro prvních 90 dnů prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky a následně ve výši 0,1 % denně. Žalovaný ničeho neuhradil, proto žalobkyně vyúčtovala i kapitalizovaný smluvní úrok za 90 dnů prodlení ve výši 4 965,30 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po odeslání předžalobní upomínky dne 5. 11. 2025, kde byl vyzván k plnění se lhůtou 3 dny ode dne doručení.5. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi žalobkyní a žalovaným byla 23. 10. 2024 podepsána prostředky komunikace na dálku písemná smlouva o podnikatelském úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které měla vzniknout žalobkyni povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky v jeho prospěch a na jeho žádost ve výši 8 000 Kč, které žalovaný obdržel bezhotovostně v den uzavření smlouvy. Žalovaný se naopak měl zavázat vrátit žalobkyni celkem částku 11 034 Kč, z toho 8 000 Kč jako samotný úvěr a částku 3 034 Kč jako souhrnné poplatky, do 22. 11. 2024. Pro případ prodlení byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky pro prvních 90 dnů (v kapitalizované výši 4 965,30 Kč) a poté 0,1 % denně. Tato smlouva by tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 2395 o. z.11. Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o souhrnném poplatku za poskytnutí úvěru a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně sjednaných ve smlouvě a dospěl k závěru, že tento poplatek neměl jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnil funkci úroků z úvěru, a proto je nutno po právní stránce posoudit jej jako sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalobkyně smlouvu o podnikatelském úvěru uzavírala jako podnikatel, předmětem jejího podnikání v době uzavření smluv bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování úvěrů a je zřejmé, že podnikání bylo založeno za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání poskytnutých peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Poplatky ve výši 3 034 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky ve výši 8 000 Kč na dobu 30 dnů představuje 38 % celé jistiny půjčky, resp. sjednaný poplatek odpovídá ročnímu úroku ve výši cca 461-486 % z jistiny a je možno učinit závěr, že se jedná o poplatek (odměnu) nepřiměřeně vysoký, přesahující násobně krát průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky podnikatelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný poplatek pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 580 o. z. absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatku (odměny za poskytnutí úvěru). Shodná argumentace platí i pro smluvený úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, který byl žalobkyní vyúčtován žalovanému. Z tohoto důvodu žalobkyni nevzniklo ani právo na úhradu smluvního úroku v kapitalizované výši. Ostatně žalovaný v důsledku prodlení 3 měsíců se dostává na poplatcích spolu s úroky na stejně vysokou částku jako je jistina, tedy žalobkyně se domáhá úhrady dvojnásobku poskytnuté částky za období 4 měsíců od poskytnutí peněz. V takovém případě (poplatky včetně úroků) se jedná o roční úrokovou sazbu ve výši cca 300 % ročně z dlužné částky. Přitom podle § 576 o. z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Smlouva o podnikatelském úvěru je neplatná v ujednání o výši poplatků a úroků jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jinými slovy lze neplatnou část smlouvy oddělit jen tehdy, pokud by strana právně jednala i bez ohledu na tuto neplatnou část. Žalobkyně jako podnikající subjekt byl založen za účelem dosahování zisku a předmětem jejího podnikání v době uzavření smlouvy o podnikatelském úvěru bylo mimo jiné poskytování úvěrů a je tudíž zcela zřejmé, že žalobkyně by bez ujednání o úroku (souhrnných poplatcích), tedy odměny za poskytnutí peněz, smlouvu o podnikatelském úvěru neuzavřela. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost celé smlouvy o podnikatelském úvěru, neboť oddělení této části od smlouvy o podnikatelském úvěru brání okolnosti, za nichž k uzavření smlouvy došlo (shodně se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).12. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o podnikatelském úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle neplatné smlouvy ze dne 23. 10. 2024 žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný dosud ničeho nevrátil, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 8 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 1. 11. 2025, který mu byl doručován 5. 11. 2025 dne prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 10. 11. 2025 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 13. 11. 2025. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 8 000 Kč dne 14. 11. 2025 a podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení, když jeho výše odpovídá vládnímu nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).13. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, k tomuto dluhu žádné důvody neshledal.14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl žalovaný nepatrně větší úspěch a soud by tak přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.15. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 15 999,30 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), tj. do částky 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).