Okresní soud ve Frýdku-Místku 116 C 11/2026-23 – Smlouva o úvěru

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované (dále jen „žalovaný“) zaplacení celkem částky 82 834 Kč s příslušenstvím s tím, že dne , datum, uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 65 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni 48měsíčních splátek po 4 469 Kč počínaje měsícem duben 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud nařídil na den , datum, ústní jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Svou neúčast soudu neomluvil.4. Soud provedl dokazování listinami, a to: předžalobní výzvou ze dne , datum, , ze kterých soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 73 156 Kč a smluvní pokuty, a to do 15 dnů od odeslání této výzvy. návrhem na uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, , ze které soud zjistil, že žalovanému byl učiněn návrh na uzavření smlouvy, na základě které by obdržel od žalobkyně částku 65 000 Kč a žalovaný by žalobkyni vrátil částku 214 512 Kč (bez pojištění), při celkové době trvání úvěru 48 měsíců. V případě sjednaného pojištění by výše měsíční splátky činila 4 469 Kč. Zápůjční úroková sazba byla dohodnuta na 78,57 % ročně. dodatkem č. , hodnota, k návrhu smlouvy, kterým byl změněn způsob uzavírání smlouvy, a to na distanční způsob. dodejkou ze dne , datum, , ze které soud nezjistil žádné relevantní údaje pro řízení. oznámením o schválení úvěru ze dne , datum, , ze kterého soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru. kartou klienta, ze které soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni dosud celkem 35 752 Kč, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne , datum, , ze kterého soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala ho k neprodlené úhradě dlužné částky, hodnocením klienta, ze kterého soud zjistil, že jsou v něm uvedeny osobní a majetkové údaje žalovaného, přičemž žalovaný uvedl, že je ve starobním důchodu s čistým měsíčním příjmem 14 496 Kč a s výdaji na bydlení 4 621 Kč a dalšími výdaji 4 860 Kč, přičemž disponibilní příjem je 4 515 Kč, potvrzeními , právnická osoba, ., ze kterých soud zjistil, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného, dokladem o vyplacení úvěru, ze kterého soud zjistil, že na účet č. , č. účtu, byla , datum, vyplacena částka 65 000 Kč. výpisem z NRKI a výpisem z registru SOLUS, ze kterých soud nezjistil žádné negativní poznatky o závazcích žalovaného.5. Co se týče dalších žalobkyní navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.6. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil následující skutkový závěr.7. Žalobkyně a žalovaný se dne , datum, dohodli (když žalovaný učinil návrh na uzavření smlouvy a žalobkyně návrh smlouvy akceptovala), že žalobkyně poskytne žalovanému částku 65 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve 48měsíčních splátkách po 4 469 Kč. Žalovaný peněžní prostředky obdržel dne , datum, bezhotovostním převodem na účet. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 35 752 Kč. Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 2392 odst. 1 první věta o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „ZSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., která představuje současně spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 ZSU.15. Podle § 86 ZSU je povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.16. Pokud jde tedy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, k tomu žalobkyně v žalobě pouze obecně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, dále byla ověřena jeho historie v NRKI a z registru Solus. Z hodnocení klienta pak vyplynulo, že žalovaný žalobkyni uvedl, že má pravidelný měsíční příjem ze starobního důchodu ve výši 14 496 Kč a výdaje na bydlení 4 621 Kč a další výdaje 4 860 Kč. Žalobkyně, byť poučena soudem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., soudu netvrdila a neprokázala, že by tyto údaje žalovaného jakkoli ověřovala a jakým způsobem, a to ani pokud jde o stránku příjmovou, tak výdajovou, a ničeho k tomu soudu přes poučení soudu nedoložila. K řádnému posouzení nepostačí ani lustrace v různých evidencích. Nadto z hodnocení klienta vyplývá, že disponibilní měsíční příjem žalovaného činil pouze 4 515 Kč, zatímco sjednaná měsíční splátka činila 4 469 Kč. Po její úhradě by žalovanému zůstala částka pouze 46 Kč měsíčně, což samo o sobě vyvolává důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr řádně a dlouhodobě splácet. Na základě uvedeného nelze dospět k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo provedeno řádně a s odbornou péčí. Žalobkyně totiž neprokázala, že by údaje o příjmech a výdajích žalovaného před uzavřením smlouvy jakkoli ověřovala, a současně i z údajů, které měla mít k dispozici, vyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr řádně a dlouhodobě splácet. Žalobkyně proto nedostála povinnostem vyplývajícím jí z § 86 ZSU.17. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nutno vzájemný vztah mezi účastníky vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 65 000 Kč. Žalovaný dosud žalobkyni zaplatil 35 752 Kč. Žalovaný je proto povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 29 248 Kč, a soud mu proto uložil tuto částku žalobkyni zaplatit a ve zbytku žalobu zamítl. Stejně tak soud zamítl žalobu do požadovaného smluvního úroku, smluvní pokuty, co do nákladů, pojištění, když tyto vzhledem k neplatnosti celé smlouvy o zápůjčce nebyly platně ujednány.18. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost jistiny nenastala. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroků z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne, Anonymizováno, 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dosud zapůjčené peněžní prostředky neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit.19. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal podmínky.20. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého žalovaný byl úspěšný ve větší míře, avšak z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.