Okresní soud ve Frýdku-Místku 13 C 153/2026-21 – Náklady řízení

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 16 460 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci dne 11. 1. 2025 uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na bankovní účet. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit, spolu se sjednaným poplatkem ve výši 1 500 Kč, a to do 23. 1. 2025. Žalovaná svůj dluh nesplnila řádně a včas, když do podání návrhu na vydání EPR žalobkyni nezaplatila ničeho. Žalobkyně dále požaduje zaplatit náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (po 500 Kč za každou z pěti výzev k úhradě dluhu) a smluvní pokutu za prodlení s úhradou dluhu ve výši 4 960 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované posoudila vyhodnocením informací, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, nahlédnutím do centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalovanou poskytnuté informace žalobkyně ověřila kontrolou příjmu žalované, kterou zjistila, že v měsících 11/2024 až 1/2025 činil její průměrný měsíční příjem 40 382 Kč. Tvrzené výdaje žalované (16 000 Kč) žalobkyně srovnala s částkou nezabavitelného minima (13 027 Kč) a pro účely posouzení úvěruschopnosti vycházela z vyšší z těchto částek. Tímto způsobem žalobkyně dospěla k závěru, že čistý příjem žalované činil 24 382 Kč měsíčně a umožňoval bezproblémové splácení úvěru. Dále doplnila, že žalovaná na svůj dluh nezaplatila ničeho.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 10. 1. 2025 účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč (smlouva o zápůjčce, potvrzení o platbě), kterou se žalovaná zavázala vrátit do 23. 1. 2025, a to spolu s poplatkem ve výši 1 500 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2026 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve lhůtě tří dnů (předžalobní výzva, podací arch). V řízení nebylo ani tvrzeno, že by žalovaná na dluh čehokoliv zaplatila. Žalovaná před uzavřením smlouvy žalobkyni doložila výši svého čistého příjmu, který v období listopad 2024 až leden 2025 činil v průměru 40 382 Kč (výpis z aplikace Kontomatik).6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), a to včetně ustanovení § 86 a 87 tohoto zákona.7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.11. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy nepostupovala s odbornou péčí, když dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Nedostatky v postupu žalobkyně soud spatřuje především v tom, že žalobkyně nekriticky akceptovala údaje o výdajích žalované, uvedené samotnou žalovanou, aniž by tyto řádně ověřila. Z předložených listin sice vyplývá, že žalovaná žalobkyni poskytla listiny osvědčující výši jejího příjmu, ovšem pokud jde o ověření výdajů, žalobkyně ani jen netvrdila, že by jakkoliv zjišťovala, natož ověřovala, skutečné výdaje žalované. Bez takového posouzení žalobkyně nemohla komplexně zhodnotit majetkovou situaci žalované a její schopnost splácet poskytnutý úvěr, když srovnaní deklarovaných výdajů s částkou nezabavitelného minima je v tomto směru zcela nedostatečné. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZoSÚ, což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.12. S ohledem na neplatnost smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, přičemž žalovaná jí nevrátila ničeho. Co do jistiny poskytnutého úvěru proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná smluvními závazky vázána.13. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Tento závěr vyplývá z rozsudku NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, které bylo dne 10. 12. 2025 přijato k publikování ve Sbírce rozhodnutí NS ČR s právní větou: „Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“14. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci nedohodli na nové době splatnosti jistiny úvěru, byla tato určena soudem. Soud přitom nemohl zohlednit aktuální majetkové a osobní poměry žalované, když k tomu by byla nutná její procesní aktivita, kterou žalovaná v řízení nevyvinula. Soudu proto nezbylo, než novou splatnost určit na základě vlastní úvahy, na základě které dospěl k závěru, že s přihlédnutím k poslední známé výši příjmu žalované (40 382 Kč) a s ohledem na celkovou výši dlužné částky (10 000 Kč) je přiměřenou lhůtou pro úhradu dluhu lhůta v délce třiceti dnů od právní moci rozsudku, která je jednak dostatečná proto, aby si žalovaná zajistila potřebné finanční prostředky pro vrácení jistiny poskytnutého úvěru, a současně takto stanovená splatnost významně nezasáhne do práv žalobkyně.15. Jelikož dlužná částka byla žalované uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaná se s její úhradou dosud nedostala do prodlení, a proto žalobkyni nelze přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě, č. j. 8 Co 123/2024-66).16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 460 Kč s příslušenstvím, přičemž přiznána jí byla částka 10 000 Kč. S přihlédnutím k zamítnutému příslušenství (srov. 23 Cdo 2585/2015), tedy nákladů na uplatnění pohledávky ve výši 2 500 Kč a zákonného úroku z prodlení, jehož kapitalizovaná výše ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí činí 2 227 Kč, tak lze konstatovat, že poměr procesního úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl téměř stejný, pročež bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.17. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 16 460 Kč domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a) ZSoP (tj. do výše SoP 1 000 Kč), ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 ZSoP).