Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 14. 4. 2026 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 152 419,10 Kč s příslušenstvím, a to na základě neuhrazené služby , název, účet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení a žalobkyni vyzval k doplacení soudního poplatku.4. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. 6. 2026 byl žalovaný vyzván podle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byl poučen, že nevyjádřili se ve stanovené lhůtě bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně.5. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to předžalobní výzvy, ceníku služeb, smlouvy ke službě , název, účet, Všeobecných obchodních podmínek, smlouvy o splátkovém limitu, principy posouzení úvěruschopnosti, vyúčtováním, smlouvu o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky.6. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o využití služby , název, účet, na základě této smlouvy se žalovaným 24. 7. 2024 zaregistroval k užívání služby , název, účet, při uzavření smlouvy byl seznámen s Všeobecnými obchodními podmínkami a ceníkem služeb úvěrující společnosti. Registrace, uzavření smlouvy bylo učiněno na dálku prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobkyně za předchozího ověření totožnosti žalovaného, před uzavřením smlouvy se právní předchůdce žalobkyně nezabýval řádně a dostačujícím způsobem úvěruschopností žalovaného, tedy zda bude schopen hradit splátky. Na základě zřízení služby byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 100 000 Kč. Na základě tohoto zřízení a přístupu k účtu byl žalovaný oprávněn používat v partnerských eshopech platební metodu právního předchůdce žalobkyně, podle smlouvy byl povinen hradit každý měsíc alespoň 10 % z částky neuhrazeného čerpání. Žalovaný si opakovaně zřídil splátkový limit, který však nedodržel. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2025 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky.7. Předžalobní výzva je výzvu se základním skutkovým a právním rozborem věci, i přes doručení předžalobní výzvy žalovaný ničeho dalšího nezaplatil.8. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Rozsah vyčerpaných prostředků vyplývá za jednotlivého vyúčtování za období od srpna 2024 do ledna 2025. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva je výzvu se základním skutkovým právním rozborem věci. Dluh na jistině činí minimálně 106 226,86 Kč.9. Podle § 2395 občanského zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1.1.2024 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1.1.2024 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1.1.2024 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1.1.2024 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Podle § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1.1.2024 Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.15. V projednávaném případě soud dovodil, že žaloba byla k soudu dána důvodně, nikoliv však v celém rozsahu, i přesto, že žalobkyně v žalobě tvrdila, že se úvěrující společnost, tedy právní předchůdce žalobkyně, zabýval úvěruschopnosti žalovaného, ke svému tvrzení žádné důkazy až na principy posouzení úvěruschopnosti nepředložila. Za této situace soud dovodil, že se právní předchůdce žalobkyně, tedy společnost , právnická osoba, . vůbec nezabývala tím, jaké jsou finanční a majetkové poměry žalovaného, zda je schopen hradit splátky. V řízení jednoznačně vyšlo najevo, že i přes sjednané splátkové kalendáře, žalovaný dlužnou vyčerpanou částku nezaplatil. I přesto, že v daném případě se jedná o specifický případ smlouvy o využití služeb , název, účtu, kdy na základě řádné registrace, ověření totožnosti žalovaný byl oprávněn hradit v partnerských eshopech prostřednictvím zřízené služby, dle soudu i tato služba spadá pod zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a rovněž pro tuto společnost, která poskytuje de facto finanční prostředky, platí, že je povinna posuzovat úvěruschopnost a pokud tak řádně nečiní, vystavuje se nebezpečí absolutní neplatnosti smlouvy. Za této situace soud pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti, k němuž je oprávněn přihlížet i bez návrhu, shledal smlouvu absolutně neplatnou a nároky mezi účastníky vypořádal ve smyslu ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., tedy na základě vypořádání z důvodu zrušené smlouvy ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Z předložených vyúčtování je zřejmé, že žalovaný nezaplatil vyčerpané prostředky ve výši 106 226,86 Kč. V tomto rozsahu soud žalobu shledal po právu a výrokem I žalovaného zavázal k zaplacení dlužné částky do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o. s. ř., ve zbývajícím rozsahu soud žalobě nevyhověl a výrokem II žalobu zamítl.16. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. žalobkyně byla v převážném rozsahu procesně úspěšná, žalovaný byl v převážném rozsahu procesně neúspěšný. Soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, a to v celém rozsahu. Náklady představují soudní poplatek ve výši 6 097 Kč a 1524 Kč, celkem 7 621 Kč a odměnu právního zastoupení podle advokátního tarifu, 1 úkon po 7 220 Kč, celkem za 3 úkony (3 x 7 220 Kč – 21 660 Kč + 3 režijní paušály po 450 Kč, dohromady 23 010 a DPH ve výši 4 830 Kč, dohromady 35 461 Kč. Tyto náklady řízení dle výroku III je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.