Žalobce se žalobou ze dne 6. 10. 2025 doručenou soudu dne 9. 10. 2025 domáhal úpravy výživného.2. Žalobu na zvýšení výživného zdůvodnil tím, že je nezaopatřeným dítětem, studuje denní formou na , název školy, a není schopen se sám živit. Na jeho výživu otec přispívá maximálně 1 000 Kč měsíčně, matka částkou 3 000 Kč měsíčně, bydlí sám. Podle žalobce by jeho životní úroveň měla být shodná se životní úrovní obou rodičů, domáhá se výživného i po dosažení zletilosti, protože není schopen se sám živit, studuje. Jeho náklady představují cestovné do školy, náklady spojené se studiem, tj. školní pomůcky a stravu. Aktuální výživné hrazené ze strany otce ve výši 1 000 Kč měsíčně nepokrývá jeho základní životní potřeby a je nedostatečné. Požádal o výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně se splatností každého desátého dne v měsíci předem.3. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. 12. 2025 byl žalobce vyzván podle § 43 odst. 1 o. s. ř. k odstranění vad žaloby, současně byl poučen, jak má vady podání odstranit, tj., aby soudu sdělil, kdy bylo naposledy o výživném rozhodnuto, od kdy se domáhá zvýšení výživného a popsal odůvodněné potřeby na straně žalobce a schopnosti a možnosti žalovaného.4. Žalobce na základě výzvy soudu doplnil žalobu a uvedl, že neví, kdy bylo naposledy o výživném rozhodnuto, on požaduje výživné od dubna 2025, protože se tehdy od otce (žalovaného) odstěhoval a od té doby hradí své životní náklady sám. Popsal jak své finanční a majetkové poměry, tak poměry žalovaného, upřesnil, že výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně požaduje od 1. 5. 2025 včetně dlužného výživného. Matka na jeho výživu přispívá 3 000 – 5 000 Kč měsíčně, navíc hradí elektřinu v domě, ve kterém žalobce bydlí.5. Žalovaný k žalobě uvedl, že s ní nesouhlasí, potvrdil, že žalobce se v dubnu 2025 odstěhoval ze společné domácnosti, dokud s ním žalobce žil, řádně se o něj staral, matka na jeho výživu přispívala minimálně. Od 17. 4. 2025 žalobce žije v domě své matky , jméno FO, , narozené , datum, , na adrese , adresa, . Dohoda mezi účastníky byla taková, že po odstěhování bude žalobce živit jeho matka, protože on se o žalobce dlouhodobě od roku 2017 staral sám. Žalobci přispívá částkou 500 Kč měsíčně, následně výživné zvýšil na 1 000 Kč měsíčně, s požadovaným výživným ve výši 7 000 Kč měsíčně nesouhlasil, takové výživné neodpovídá jeho finančním možnostem, navrhl výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Dodal, že žalobce neměl žádný důvod, aby z domu odešel, popřel, že by syna pracovně zneužíval, potvrdil, že pracuje v zahraničí, kde vydělá až 60 000 Kč měsíčně. Bránil se tím, že jeho náklady představují až 50 000 Kč měsíčně, hradí hypotéku – 7 600 Kč měsíčně, proto není schopen hradit požadované výživné.6. Žalobce v průběhu řízení doplnil skutková tvrzení, uvedl, že žalovaný je jeho biologický otec, on se soustavně připravuje na budoucí povolání, nepracuje, proto je odkázán na výživu rodičů, žalovaný se na jeho výživě od 1. 5. 2025 podílí částkou 1 000 Kč měsíčně, což není dostačující, jízdenka z , adresa, do školy ve , adresa, ho přijde na 1 000 Kč měsíčně, nyní je ve druhém ročníku střední školy, studuje čtyřletý obor s maturitou, nepracuje, nemá příjem, jeho matka žije trvale ve Skotsku, na výživu mu přispívá 3 000 – 5 000 Kč měsíčně, navíc hradí elektřinu v domě, kde bydlí částkou 1 500–3 000 Kč měsíčně, od otce se odstěhoval, nedalo se to vydržet, byl pracovně zneužíván, poslední 3–4 roky musel každý den pracovat doma na stavbě, neustále něco budovali, někdy nešel do školy, když betonoval. Otec mu zakázal návštěvy matky ve Skotsku, měl minimum volného času. Náklady na provoz domu hradí babička, která žije v přízemí domu a jeho matka ze Skotska. Náklady na provoz domu jsou cca 7 500 Kč měsíčně, navíc elektřina. Náklady na jeho stravu představují 2 000–3 000 Kč měsíčně, permanentka 1 400 Kč měsíčně, další náklady činí oblečení, boty, drogerie. Příležitostně si přivydělává maximálně 3 000 Kč měsíčně, požadované výživné je ve finančních možnostech otce, který pracuje v Norsku a vydělá až 60 000 Kč měsíčně.7. Soud ve věci prováděl dokazování sdělením podstatného obsahu listinných důkazů, a to potvrzením o studiu, čestným prohlášením, výpisem SIP, kopií internetového bankovnictví, výpisem známek, dokladem o úhradě elektřiny, přehledem plateb (výpisem z účtu), dohodou ze dne 14. 4. 2026, pracovní smlouvou a výpisem z účtu, včetně svědecké výpovědi matky žalobce a účastnické výpovědi žalovaného.8. Žalovaný ve své účastnické výpovědi před soudem uvedl, že žalobce mu byl svěřen do výlučné péče rozhodnutím soudu, on se o žalobce řádně staral, hradil jeho potřeby, matka na jeho výživu přispívala minimálně, žalobce neměl žádný důvod se stěhovat, on ho pracovně nevyužíval, podporoval ho ve studiu, žádné peníze mu nezadržoval a potvrdil, že pracuje pod agenturou v Norsku, kde pracuje vždy dva týdny v měsíci, zbývající dva týdny je doma. Jeho příjem představuje zhruba 60 000 Kč měsíčně, náklady má vysoké, jak vyplývá z předloženého výpisu z účtu, tj. kolem částky 47 000 Kč měsíčně, není schopen hradit požadované výživné. Se synem se dohodl, že pro případ, že se odstěhuje, mu bude hradit výživné ve výši 500 Kč měsíčně, dobrovolně přispívá 1 000 Kč měsíčně. Žalobce skutečně žije od dubna 2025 sám, žije v domě své matky. Dohoda mezi nimi byla taková, že pokud se odstěhuje, bude ho výhradně živit matka. On s odstěhováním nesouhlasil, ale žalobce je zletilý, matka ho v tom podporovala. Žádné návštěvě u matky ve Skotsku nebránil. Nemá další vyživovací povinnost, starší dcera je zletilá a finančně samostatná, nebydlí s ním, on bydlí ve společné domácnosti s manželkou, která pracuje jako zdravotní sestra v nemocnici, vydělá průměrně 40 000 Kč měsíčně čistého, ve společné domácnosti s nimi žije syn jeho manželky z předchozího manželství.9. Matka žalobce slyšena u soudu jako svědkyně uvedla, že do rozhodnutí žalobce odstěhovat se ze společné domácnosti otce nezasahovala, nevěděla o tom, v ničem ho nepodporovala. Žalobce se rozhodl sám, život s otcem byl pro něho těžký, otec mu všechno zakazoval, žalobce neměl žádný volný čas, musel neustále doma pomáhat a být žalovanému po ruce. Neměl čas ani na studium, ani na své koníčky, všech zájmů musel nechat, protože na to neměl čas a podporu otce. Když ji žalobce ve Skotsku navštívil, brigádně si tam přivydělával, ale žalovaný jeho peníze z brigády zajistil a nechal si je, byl na žalobce přísný, nechtěl, aby se žalobce s matkou ve Skotsku stýkal a navštěvoval ji, nedával mu peníze na zájmové aktivity. Žalobce chtěl sportovat, neměl na to ani finanční prostředky, ani čas, proto s přestěhováním souhlasí. Ona hradí veškeré náklady na bydlení v domě, který je dvougenerační, v prvním patře bydlí její matka, v druhém patře žalobce, náklady na bydlení hradí tak, že posílá 60 000 Kč ročně své matce, která si takto hradí obědy a úhradu započítává na náklady na bydlení jak své, tak žalobce, dále hradí měsíčně elektřinu, hradí veškeré náklady spojené s domem, zaplatí cokoli je třeba na domě udělat. Proto žalobce za bydlení nemusí hradit nic, navíc mu posílá další peníze cca 3 000 Kč měsíčně na výživu. To, co hradí otec, je nedostačující vzhledem k tomu, jak vysoké jsou v České republice náklady na živobytí.10. Podle potvrzení o studiu je žalobce od 1. 9. 2024 studentem , název školy, , aktuálně je ve druhém ročníku (školní rok 2025/2026).11. Podle výpisu z účtu žalovaného v období od 1. 9. 2025 do 30. 4. 2026 představoval příjem žalovaného ze zaměstnání 60 000 Kč – 65 000 Kč měsíčně, jeho započitatelné výdaje představují pojištění, inkaso, úvěry, platby za televizi, energie, hypotéku, internet, mobilní služby ve výši 24 500 Kč, podle výpisu 20 000 Kč měsíčně žalovaný posílá manželce na provoz domácnosti.12. Podle čestného prohlášení babičky žalobce jmenovaná žije na adrese , adresa, společně se žalobcem, matka žalobce dlouhodobě a pravidelně poskytuje finanční příspěvky ve výši 30 000 Kč 2 x do roka určené na úhradu nákladů spojených s provozem domácnosti, její údržby a úhradu energií.13. Podle dokladu SIP náklady na bydlení rodinného domu, ve kterém žije žalobce, činí cca 7 000 Kč měsíčně.14. Podle výpisu účtu Revolut matka žalobci přispívá měsíčně na výživu cca 3 000 – 4 000 měsíčně.15. Podle výpisu z účtu náklady na elektřinu činí v rodinném domě žalobce kolem 1 500 Kč měsíčně.16. Podle výpisu známek žalobce nadále ve druhém pololetí školního roku 2025-2026 studuje, nemá neomluvené absence, má pouze omluvené absence, postoupil do dalšího ročníku.17. Podle pracovní smlouvy je žalovaný zaměstnán pod agenturou , právnická osoba, ., , adresa, .18. Mezi účastníky byla dne 14. 4. 2025 uzavřena dohoda, podle které se žalobce odstěhoval ze společné domácnosti žalovaného dne 17. 4. 2025 ke své matce na adresu , adresa, , která s přestěhováním souhlasila, podle dohody měl žalovaný přispívat na výživu žalobce 500 Kč měsíčně se splatností každého 15. dne v měsíci, první výživné mělo být zaplaceno 15. 5. 2025.19. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a s přihlédnutím ke shodným skutkovým tvrzením dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 12. 2017 č. j. 0 Nc 9230/2017–39, který nabyl právní moci dne 12. 1. 2018, byla schválena dohoda rodičů žalobce, a to , jméno FO, , narozené , datum, a , Jméno žalovaného, , narozeného , Datum narození žalovaného, , že v té době nezletilý , Jméno žalobce, (žalobce) bude svěřen do výlučné péče otce s tím, že matka se k žádné vyživovací povinnosti nezavázala. Žalobce žil ve společné domácnosti s otcem (žalovaným) v , adresa, až do 17. 4. 2025, kdy se odstěhoval do rodinného domu ve vlastnictví své matky v , adresa, , kde obývá první nadzemní podlaží, jedná se o dvougenerační dům, kde má samostatné bydlení jak žalobce, tak jeho babička, která obývá přízemí. Náklady na bydlení činí zhruba 9 000 Kč měsíčně, tyto náklady hradí matka žalobce, která platí veškeré další náklady spojené s provozem a údržbou rodinného domu. Matka žalobci hradí výživné průměrně 3 000 Kč měsíčně, nežije s ním ve společné domácnosti, trvale žije ve Skotsku, kde má novou rodinu. Žalovaný otec souhlasil s přestěhováním žalobce, na jeho výživu hradí od května 2025 částku 1 000 Kč měsíčně. Žalobce je studentem střední školy od 1. 9. 2024, aktuálně je ve druhém ročníku, prospívá, postoupil do třetího ročníku, školu chce dokončit, nikde trvale nepracuje, vydělá si příležitostně brigádně maximálně 3 000 Kč měsíčně, což má na přilepšenou. Náklady žalobce představují jak náklady na bydlení, tak náklady na dopravu minimálně 1 000 Kč měsíčně, náklady na školu, tj. školní pomůcky, stravu, oblečení, boty, drogerii, zájmové koníčky, léky. Otec pracuje v Norsku s příjmem 60 000 –65 000 Kč měsíčně, jeho fixní náklady (hypotéka, úvěry, pojištění, televize, internet, doprava, energie) činí 24 500 Kč měsíčně, pravidelně posílá na účet manželky 20 000 Kč měsíčně na stravu. Nemá žádný další příjem, žádnou další vyživovací povinnost, s manželkou žije ve společné domácnosti, manželka pracuje jako zdravotní sestra s příjmem 40 000 Kč čistého měsíčně.20. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech důkazů, které jednoznačně prokazují skutkový stav věci, listinné důkazy korespondují sobě navzájem, jsou dále podporovány svědeckou výpovědí matky žalobce, případně účastnickou výpovědí žalovaného. Ohledně řady podstatných skutečností nebylo mezi účastníky sporu. Jediný rozpor v tvrzení obou účastníků spočíval v tom, zda žalovaný souhlasil s přestěhováním žalobce, co ho k tomu vedlo, zda jeho soužití s otcem bylo těžké a zda finanční možnosti otce umožnují úhradu požadovaného výživného ve výši 7 000 Kč měsíčně.21. Z předložené dohody jednoznačně vyplývá, že žalovaný s přestěhováním žalobce souhlasil, tvrzení žalobce o nelehkých podmínek při soužití s otcem jednoznačně potvrdila jeho matka slyšená jako svědek, finanční schopnosti a možnosti žalovaného vyplývají nejen z jeho účastnické výpovědi, ale zejména z pracovní smlouvy a předložených výpisů z účtu.22. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce žije od 17. 4. 2025 sám, že nepracuje, studuje a soustavně se připravuje na budoucí povolání, že nemá vlastní příjem a je odkázán na výživu svých rodičů. Žalovaný nezpochybňoval měsíční náklady a výdaje žalobce, nebylo mezi nimi sporu o tom, že žalovaný pracuje v Norsku, žalovaný ve své výpovědi připouštěl maximální příjem ve výši 60 000 Kč měsíčně, dle předložených výpisů z účtu s ohledem na aktuální kurz se jedná o příjem až 65 000 Kč čistého měsíčně, jeho výdaje jsou prokazovány předloženými výpisy z jeho účtu.23. Podle § 910 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.24. Podle § 911 občanského zákona č. 89/2012 Sb. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.25. Podle § 913 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.26. Podle § 915 odst. 1 občanského zákona č. 89/2012 Sb. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.27. Žalobce se žalobou ze dne 9. 10. 2025 domáhal u zdejšího soudu úpravy výživného, požadoval, aby výživné bylo od 1. 5. 2025 zvýšeno na částku 7 000 Kč měsíčně. Pro absenci jakéhokoli rozhodnutí o stanovení vyživovací povinnosti otce, soud žalobu posoudil jako návrh na určení výživného podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku. Předmětem sporu byla vyživovací povinnost žalovaného otce ve prospěch žalobce ve výši 7 000 Kč měsíčně od 1. 5. 2025 se splatností každého 10. dne v měsíci předen včetně dlužného výživného.28. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud ve smyslu ust. § 910 a násl. občanského zákona dovodil, že žaloba je v převážném rozsahu důvodná. Soud v souladu se zákonem pro účely rozhodnutí ve věci zkoumal odkázanost žalobce na vyživovací povinnost rodičů, v daném případě žalovaného otce, který požadované výživné dobrovolně nehradil, jeho schopnosti a možnosti platit výživné a odůvodněnost potřeb žalovaného, přičemž tomuto kritériu pro stanovení výživného dle zákona předcházel požadavek stejné životní úrovně obou účastníků, jak se žalobce v řízení domáhal.29. V řízení vyšlo najevo, že žalobce má právo na výživné po žalovaném – otci, byla tím v řízení naplněna aktivní a pasivní legitimace obou účastníků. Na výživu ze strany obou rodičů je odkázán, protože nepracuje, nemá žádný pravidelný příjem, je ve druhém ročníku střední školy, soustavně studuje a připravuje se na budoucí povolání, má 19 let. Podle soudu mu svědčí právo na výživné, protože ve smyslu ust. § 911 občanského zákoníku není schopen se sám živit. Soud dal tedy žalobci za pravdu a výživné rozhodnutím soudu stanovil.30. Na rozhodnutí o tom, že žalovaný je povinen hradit žalobci výživné, nic nemění ani skutečnost, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda ze dne 14. 4. 2025. Touto dohodou se účastníci dohodli na tom, že žalobce se odstěhuje ze společné domácnosti žalovaného, bude žít sám a jeho výživu zajistí matka. Vzhledem k tomu, že ze zákona vyplývá vyživovací povinnost obou rodičů, tedy jak matky, tak otce, nemohl se žalobce takovou dohodou ze dne 14. 4. 2025 vzdát svého práva na výživné, stejně tak taková dohoda nemá žádný vliv na povinnost žalovaného výživné v zákonné výši hradit. Podle soudu výživné, které žalovaný hradí doposud dobrovolně ve výši 1 000 Kč měsíčně neodpovídá zákonným kritériím a požadavkům vyplývajícím z ust. § 913 odst. 1 občanského zákoníku.31. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Současně dle ust. § 915 odst. 1 občanského zákona má být životní úroveň dítěte shodná se životní úrovní rodičů, přičemž toto kritérium má přednost před hlediskem odůvodněný potřeb.32. V řízení po provedeném dokazování vyšlo najevo, že žalobce studuje, nemá žádný pravidelný příjem, je zcela odkázán na výživu svých rodičů, pokud si vydělává příležitostně, činí tak brigádně během studia, vydělá si maximálně 3 000 Kč měsíčně, aby si koupil nějaké lepší jídlo, jak sám uvedl, výživné ze strany matky ve výši 3 000 Kč měsíčně a ze strany otce ve výši 1 000 Kč měsíčně je dle soudu zcela nedostačující. Vzhledem k tomu, že jeho náklady na bydlení v celém rozsahu hradí matka, která platí energie, elektřinu a veškerou údržbu a provoz domu, navíc na stravu žalobci přispívá další prostředky, až 3 000 Kč měsíčně, je požadavek žalobce na vyšší výživné po otci zcela důvodný. Žalobce má kromě nákladů na bydlení další náklady představující cestovné do školy ve výši 1 000 Kč měsíčně, náklady na stravu, školní potřeby, pomůcky, koníčky, na léky nebo drogerii, obuv a oblečení. Podle doporučených tabulek Ministerstva spravedlnosti České republiky má výživné ze strany rodiče na dítě ve věku 19 let představovat až 20 % jeho příjmu. Soud dovodil, že potřebám žalobce a schopnostem žalovaného, který pracuje s příjmem 60 000 Kč - 65 000 Kč čistého měsíčně odpovídá výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně. Takové výživné je v možnostech žalovaného, soud přitom zohlednil jeho fixních výdaje za hypotéku, úvěry, úroky, pojištění, energie, které uznal ve výši cca 24 500 Kč měsíčně, i pokud chce žalovaný dál na stravu vynaložit dalších 20 000 Kč měsíčně, které posílá manželce, je schopen soudem určené výživné během studia žalobci hradit. Soud se neztotožnil s námitkou žalovaného, že požadované výživné není schopen platit pro nedostatek prostředků. Žalovaný má prostředky na to, aby stanovené výživné hradil, nemá žádnou další vyživovací povinnost, měl by mít zájem na tom, aby žalobce řádně, v klidu a bez finančního stresu, zda bude mít co jíst, dostudoval a řádně se připravil na svou budoucí profesní dráhu. Žalovaný žije ve společné domácnosti s manželkou, se kterou se může o náklady jejich domácnosti podělit, protože jeho manželka pracuje a má pravidelný příjem až 40 000 kč měsíčně, jak žalovaný potvrdil. Ze všech těchto důvodů soud žalobě v převážném rozsahu vyhověl a výživné stanovil ve výši 6 000 Kč měsíčně, když takové výživné dle soudu odpovídá potřebám oprávněného a možnostem povinného.33. Požadavek výživného soud neshledal ani v rozporu s dobrými mravy. Skutečnost, že se žalobce odstěhoval a opustil společnou domácnost otce, nárok na výživné žádným způsobem nesnižuje, žalobce soudu zdůvodnil přestěhování a podle soudu měl k tomuto kroku své důvody.34. Soud proto žalobci přiznal výživné ve výši 6 000 Kč měsíčně od 1. 5. 2025. Žalobce požadoval výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně od 1. 5. 2025, soud v celém rozsahu žalobě nevyhověl, výrokem II žalobu částečně co do požadovaného výživného ve výši 1 000 Kč měsíčně (nad rámec přiznaného výživného) zamítl, výživné stanovil v souladu s požadavkem žalobce se splatností každého 10. dne v měsíci předem k rukám žalobce na jeho účet vedený u , právnická osoba, . tak, jak žalovaný požadoval.35. Vzhledem k tomu, že výživné bylo přiznáno zpětně od 1. 5. 2025, přiznal soud žalobci právo na dlužné výživné, které představuje částku ve výši 75 000 Kč, neboť soud zohlednil, že žalovaný se na výživném od 1. 5. 2025 podílel částkou 1 000 Kč měsíčně, dlužné výživné tedy představuje 5 000 Kč po dobu 15 měsíců od 1. 5. 2025 do 31. 7. 2026 ve výši 75 000 Kč. Podle výroku III je žalovaný povinen zaplatit dlužné výživné ve výši 75 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o. s. ř.36. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobce byl v převážném rozsahu procesně úspěšný, v průběhu řízení mu dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Výrokem IV bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.37. Vzhledem k tomu, že dle obsahu spisu k datu vyhlášení rozhodnutí žádné náklady státu nevznikly, o nákladech státu soud v rozsudku nerozhodoval, byť svědkyně požádala o přiznání svědečného, které však k datu vyhlášení rozhodnutí nevyčíslila ani nedoložila.