Okresní soud ve Frýdku-Místku 16 C 114/2026-25 – Neplatnost právního jednání

Žalobkyně se žalobou domáhala nahrazení rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „ČTÚ“) ze dne , datum, tak, že se mění rozhodnutí ČTÚ tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 712,25 Kč s příslušenstvím. Žalovaný nárok vyplývá z uzavřených účastnických smluv, na základě kterých poskytla žalobkyně žalované služby, které žalovaná neuhradila, ačkoli jí byly vyúčtovány vyúčtováními č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, .2. Žalovaná se prostřednictvím opatrovníka vyjádřila tak, že s žalobou nesouhlasila, neboť v době uzavření účastnických smluv byla omezena ve svéprávnosti mimo jiné tak, že je omezena nakládat s finančními částkami převyšujícímu částku 200 Kč a uzavírat smlouvy s majetkovým plněním nad 200 Kč, zejména smlouvy s opětujícím se finančním plněním. Nepopírala, že by jí plnění bylo fakticky poskytnuto, ale toto již nelze vrátit, je třeba tedy aplikovat § 2999 odst. 2 a § 3001 odst. 2 o. z. Povaha poskytnutých služeb ve vztahu ke čtyřem telefonním číslům a dále služeb Magenta TV L a Pevný internet XL zcela bez zjevných důvodů přesahoval rámec toho, co mohla sama žalovaná využít. U žalované se navíc nejedná o osobu, u níž by byly projevy duševního onemocnění zcela skryté či obtížně rozpoznatelné.3. Rozsudek je odůvodněn v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř., přičemž soud vycházel při projednání a rozhodnutí věci z Účastnické smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , Účastnické smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , Dodatku k Účastnické smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, , Účastnické smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , Dodatku k Účastnické smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, , Účastnické smlouvy , právnická osoba, č. , hodnota, ze dne , datum, , Účastnické smlouvy Pevný internet č. , hodnota, ze dne , datum, , Účastnické smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , Vyúčtování služeb č. , hodnota, , Vyúčtování služeb č. , hodnota, , Vyúčtování služeb č. , hodnota, , Vyúčtování služeb č. , hodnota, , Rozhodnutí ČTÚ ze dne , datum, , Rozhodnutí předsedy , jméno FO, ČTÚ ze dne , datum, , z Přehledu plateb a doručenky k rozhodnutí o rozkladu, rozsudku Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozsudku Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozsudku Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, a ze znaleckých posudků z oboru psychiatrie.4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo ve dnech , datum, , , datum, a , datum, uzavřeno celkem šest účastnických smluv na poskytování služeb a ve dnech , datum, a , datum, dva dodatky, kterými bylo poskytování služeb prodlouženo. Za poskytnutí služeb byla žalované vyúčtována za období od , datum, do , datum, částka 3 192,83 Kč, za období od , datum, do , datum, částka 3 236 Kč, za období od , datum, do , datum, částka 3 191 Kč a za období od , datum, do , datum, částka 91,52 Kč, které žalovaná neuhradila, proto se žalobkyně domáhala zaplacení těchto částech v řízení před ČTÚ, přičemž návrhu žalobkyně nebylo vyhověno. Rozklad proti rozhodnutí ČTÚ byl zamítnut. Žalovaná je rozhodnutím Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, omezena ve svéprávnosti, opakovaně bylo rozhodováno o prodloužení omezení svéprávnosti žalované.5. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.6. Podle § 581 o. z., není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.7. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Podle § 2999 odst. 1, odst. 2 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. Plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna.9. Podle § 3001 odst. 2 o. z., získal-li obohacený předmět obohacení v dobré víře nebo bez svého svolení a nelze-li jej dobře vydat, není povinen k náhradě, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům.10. Podle § 3002 o. z., plnila-li strana podle úplatné smlouvy, byť nebyla platná, není její právo na peněžitou náhradu vůči druhé straně ustanoveními § 3000 a 3001 dotčeno. To platí i v případě, že byl závazek z takové smlouvy zrušen. Užíval-li věc nabytou podle úplatné smlouvy poctivý příjemce a je-li smlouva neplatná, poskytne druhé straně náhradu za užívání, avšak jen do výše odpovídající jeho prospěchu.11. Poté, co soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Vzhledem k omezení žalované ve svéprávnosti byly předmětné účastnické smlouvy včetně dodatků uzavřeny mimo rozsah způsobilosti žalované právně jednat, a jsou proto podle § 581 o. z. neplatné. Z provedených důkazů, zejména z rozhodnutí o omezení svéprávnosti a navazujících rozhodnutí o jeho prodloužení, vyplynulo, že žalovaná nebyla způsobilá samostatně uzavírat smlouvy zakládající opětující se peněžité plnění či finanční závazky přesahující stanovený limit. Z neplatných smluv proto žalobkyni nemohl vzniknout nárok na zaplacení sjednané ceny služeb. Soud se dále zabýval otázkou, zda lze uplatněný nárok posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně žalované na základě neplatných smluv fakticky poskytovala služby elektronických komunikací, televize a internetu. V obecné rovině by na situaci, kdy ochuzený plnil podle absolutně neplatné smlouvy, dopadalo ustanovení § 2993 o. z., podle kterého jsou v takovém případě strany neplatné smlouvy povinny vrátit si to, co podle ní plnily. Vzhledem k tomu, že poskytnutým plněním zde byly služby elektronických komunikací, tedy plnění, které je příjemcem bezprostředně spotřebováváno, jedná se o situaci, kdy nelze předmět bezdůvodného obohacení dobře vydat a takto vzniklé bezdůvodné obohacení by se kompenzovalo formou peněžité náhrady ve výši obvyklé ceny nebo sjednané úplaty (§ 2999 o. z.)12. Posuzovaná věc je ovšem specifická tím, že důvodem neplatnosti smluv je v tomto případě duševní poruchou způsobená neschopnost žalované právně jednat. Dle názoru soudu je proto na věc potřeba aplikovat rovněž § 3001 odst. 2 o. z., neboť žalovaná v důsledku svého zdravotního stavu a rozsahu omezení svéprávnosti nemohla dát právně relevantní svolení k přijetí předmětu bezdůvodného obohacení, a současně předmět bezdůvodného obohacení není možné vydat. Za této situace zákon vylučuje vznik povinnosti k peněžité náhradě, ledaže by nepřiznání náhrady vedlo ke stavu zjevně odporujícímu dobrým mravům. Takový stav zde soud neshledal. Naopak přiznání požadované náhrady by v podstatě vedlo k totožnému majetkovému důsledku, jaký by pro žalovanou nastal při platnosti smluv, a fakticky by tak oslabilo ochrannou funkci § 581 o. z. Smyslem této právní úpravy je chránit osoby, které v důsledku duševní poruchy nejsou schopny dostatečně posoudit následky svého jednání, a zabránit tomu, aby byly zatíženy závazky vzniklými mimo rozsah jejich právní způsobilosti.13. Soud si je vědom, že ustanovení § 3002 o. z. stanoví, že při plnění podle úplatné smlouvy není právo na peněžitou náhradu vůči druhé straně ustanoveními § 3000 a § 3001 o. z. zásadně dotčeno, a to ani tehdy, nebyla-li smlouva platná. V posuzované věci by však mechanická aplikace tohoto ustanovení vedla k výsledku neslučitelnému s účelem ochrany osoby, která nebyla schopna relevantně projevit svou vůli. Důvod neplatnosti zde nespočívá v běžné vadě právního jednání, ale v samotné absenci způsobilosti žalované k uzavření předmětných smluv. Soud proto považuje za přiléhavý výklad prezentovaný v odborné literatuře (srov. Melzer, F.: Vypořádání bezdůvodného obohacení ze smluv neplatných pro nesvéprávnost, Právní rozhledy č. 23-24/2025), podle něhož je třeba v obdobných případech zohlednit ochranný účel ustanovení § 581 o. z. a aplikaci § 3002 o. z. posuzovat restriktivně. Přiznání peněžité náhrady v plném rozsahu by totiž vedlo k tomu, že by žalovaná nesla v zásadě stejné majetkové důsledky jako při existenci platného závazku, a ochrana poskytovaná ustanovením § 581 o. z. by tak byla podstatně oslabena.14. Pro úplnost lze dodat, že ke stejnému závěru by soud dospěl i aplikací obecného ustanovení § 2999 odst. 2 o. z., neboť přiznání peněžité náhrady za odebrané služby by se zde příčilo účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání, tedy ustanovení § 581 o. z., jehož účelem je ochrana osob, které vzhledem ke svému duševnímu stavu nejsou schopny dostatečně posoudit následky svého jednání. Jak již bylo uvedeno výše, přiznání požadované náhrady by vedlo v podstatě ke stejnému majetkovému důsledku, jaký by pro žalovanou nastal při platnosti předmětných smluv, a ochranný účel § 581 o. z. by tak byl do značné míry popřen. Tento závěr podporuje rovněž důvodová zpráva k § 2999 o. z., podle níž má uvedené ustanovení zabránit tomu, aby byl ochranný účel pravidla zakládajícího neplatnost právního jednání obcházen prostřednictvím peněžité náhrady za získané plnění. Obdobně komentářová literatura uvádí, že smyslem tohoto ustanovení je zabránit tomu, aby u neplatných smluv bylo bezdůvodné obohacení vypořádáváno formou peněžité náhrady, pokud by tím současně vznikl stav odporující účelu pravidla, pro které je právní jednání neplatné, přičemž uvedený korektiv směřuje zejména k ochraně nezletilých a jiných nesvéprávných osob.15. Soud nepřehlédl, že uvedený výklad dopadá nepříznivě do majetkové sféry žalobkyně jako poskytovatele služeb. V kolizi mezi ochranou majetkových zájmů poskytovatele a ochranou osoby, která nebyla schopna právně relevantně projevit svou vůli, však zákon zjevně upřednostňuje ochranu nesvéprávné osoby. Odlišný závěr by vedl k tomu, že neplatnost právního jednání z důvodu duševní poruchy by postrádala významnou část svých praktických důsledků.16. Z uvedených důvodů soud dospěl k názoru, že žalobkyni nevzniklo ani právo na vydání bezdůvodného obohacení, resp. na odpovídající peněžitou náhradu, a proto žalobu v celém rozsahu zamítl.17. Náhradu nákladů řízení soud nepřiznal žádnému z účastníků, když procesně úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala.