17 C 102/2020-140 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Dne 27. 8. 2020 byla žalobci žalovanou předána výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. h) zákoníku práce pro porušení ust. § 301a zákoníku práce zvlášť hrubým způsobem. Tohoto se měl žalobce dopustit tím, že v době trvání dočasné pracovní neschopnosti se dle kontrolních zjištění dne 21. 8. 2020 a 24. 8. 2020 nezdržoval v místě pobytu. Jako další důvod výpovědi bylo uvedeno porušení ust. § 52 písm. g) zákoníku práce, kterého se měl žalobce dopustit tím, že neoprávněně nakládal s prostředky svěřenými k výkonu práce, když dal k dispozici mobilní telefon [anonymizována čtyři slova] třetí osobě, a dále neohlásil ztrátu/krádež notebooku [anonymizována tři slova]. 2. Dopisem ze dne 18. 11. 2020 žalovaná sdělila žalobci, že okamžitě zrušuje jeho pracovní poměr podle ust. § 55 odst. písm. b) zákoníku práce, neboť žalobce ve dnech 17. 9. - 18. 9. 2020, 21. 9. - 25. 9. 2020, 29. 9. - 30. 9. 2020 v měsíci září, ve dnech 13. 10. - 16. 10. 2020, 19. 10. - 23. 10. 2020, 26. 10. - 27. 10. 2020, 29. 10. - 30. 10. 2020, a ve dnech 2. 11. - 6. 11. 2020, 9. 11. - 13. 11. 2020 a 18. 11. 2020 nenastoupil bez omluvy do práce s tím, že tuto neomluvenou nepřítomnost v práci hodnotí zaměstnavatel jako porušení povinností vyplývajících z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem. 3. Žalobce se podanou žalobou dne 30. 12. 2020 domáhal určení, že výpověď ze dne 27. 8. 2020 i okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 18. 11. 2020 jsou neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracoval pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne 9. 12. 1987 ve znění pozdějších dodatků na pozici [název] [název] [název]. Dne 20. 8. 2020 bylo lékařkou [anonymizováno] [příjmení] vydáno rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti se stanovením pracovní neschopnosti od 19. 8. 2020, vydání toho rozhodnutí bylo lékařkou provedeno na dálku, přičemž ze strany lékařky nebyl vznesen dotaz na místo pobytu žalobce pro dobu dočasné pracovní neschopnosti, a vzhledem k tomu, že žalobce několik desítek let nebyl v dočasné pracovní neschopnosti, nebyly údaje o jeho bydlišti lékařkou aktualizovány. Následně proběhly ze strany žalované kontroly, které lze dle žalobce označit za šikanózní, neboť žalovaná měla vědomost, že na adrese [adresa], uvedené v pracovní neschopnosti, žijí rodiče žalobce, ostatně i v pracovní smlouvě je uvedena adresa trvalého bydliště žalobce [ulice a číslo], [obec], a adresa dlouhodobého pobytu žalobce [adresa žalobce], byla přitom zaměstnavateli taktéž známa, když o ní měli vědomost podřízení zaměstnanci i personální ředitelka [jméno] [příjmení], přesto opakovaně proběhly kontroly na všech třech adresách a na všech byla žalobci zanechána výzva k okamžitému písemnému vyjádření k porušení režimu. Žalobce se nadto v době kontroly v případě prvním nacházel na lékařském vyšetření, kdy o tomto následně zaměstnavatele telefonicky informoval a sdělil mu adresu pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti na adrese [adresa žalobce], v případě druhém se nacházel v místě svého dlouhodobého pobytu na adrese [adresa žalobce], kde byl také následně zaměstnavatelem zastižen. Následně dne 28. 8. 2020 byl žalobce navštíven v místě svého dlouhodobého pobytu na adrese [adresa žalobce], kde se zdržoval v době dočasné pracovní neschopnosti a místo pobytu bylo takto opraveno i v rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, pověřenými zaměstnanci žalovaného, kdy mu byla předána výpověď z pracovního poměru ze dne 27. 8. 2020, kterou žalobce odmítl převzít, když s výpovědí nesouhlasil, současně při předání výpovědi mu bylo [jméno] [příjmení] sděleno, že vzhledem k počtu dní nevyčerpané dovolené se nemá žalobce již na pracoviště dostavovat a má jen předat svěřené pracovní pomůcky, a to do konce měsíce října 2020. K bodu druhému ve výpovědi žalobce uvádí, že uvedené pracovní prostředky byly žalovanou po žalobci vyžadovány k předání v době trvání jeho dočasné pracovní neschopnosti mimo pracoviště, což považuje za nestandardní, a zásadně pak žalobce nesouhlasí s tím, že by se mělo jednat o závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Mobilní telefon byl při hospitalizaci žalobce předán třetí osobě k dobití, žalobce jej jinak užíval výlučně. Notebook byl z důvodu závady zaslán na servisní opravu, kdy z opravy byl poté vrácen přímo do kanceláře, přičemž žalobce jej osobně nepřebíral, když v té době byl na pracovní cestě. Žalobce tak má za to, že se porušení povinností při nakládání se svěřenými pracovními pomůckami nedopustil. Žalobce následně dne 26. 10. 2020 prostřednictvím svého právního zástupce zaslal žalovanému sdělení, že s výpovědí nesouhlasí a trvá na dalším zaměstnávání s tím, že výpověď z pracovního poměru je považována za neplatnou, když uvedené výpovědní důvody nebyly naplněny. Následně bylo k rukám právního zástupce dne 18. 11. 2020 doručeno okamžité zrušení pracovního poměru žalobce, spolu s průvodním dopisem, že okamžité zrušení pracovního poměru je zasíláno zároveň žalobci, a to pro případ, že by výpověď byla oprávněným orgánem vyhodnocena jako neplatná. Žalobci bylo dále dne 20. 11. 2020 doručeno oznámení o krácení dovolené ze dne 4. 11. 2020. Obsahem oznámení o krácení dovolené bylo sdělení, že žalobce v období 13. 10. - 16. 10. 2020, 19. 10. - 23. 10. 2020, 26. 10. - 27. 10. 2020 a 29. 10. - 30. 10. 2020, neomluveně zameškal své směny. V návaznosti na uvedené žalovaná oznámila, že krátí dovolenou žalobce o 1 den za každou zameškanou směnu, tedy celkově o 13 dní dovolené s tím, že zůstatek dovolené činí 5 dnů. V okamžitém zrušení pracovního poměru žalovaná sděluje, že pracovní poměr žalobce byl ukončen výpovědí doručenou žalobci dne 28. 8. 2020. Žalovaná konstatuje doručení oznámení ze dne 26. 10. 2020, ve kterém žalobce prostřednictvím svého právního zástupce sdělil, že považuje výpověď za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání. Žalovaná dále uvádí, že žalobce ve dnech ve dnech 17. 9. - 18. 9. 2020, 21. 9. - 25. 9. 2020, 29. 9. - 30. 9. 2020 v měsíci září, ve dnech 13. 10. - 16. 10. 2020, 19. 10. - 23. 10. 2020, 26. 10. - 27. 10. 2020, 29. 10. - 30. 10. 2020 v měsíci říjnu, a ve dnech 2. 11. - 6. 11. 2020, 9. 11. - 13. 11. 2020 a 18. 11. 2020 v měsíci listopadu nenastoupil bez omluvy do práce s tím, že tuto neomluvenou nepřítomnost v práci hodnotí zaměstnavatel jako porušení povinností vyplývajících z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem. Pro případ, že by dříve daná výpověď z pracovního poměru byla oprávněným orgánem vyhodnocena jako neplatná, zrušuje uvedeným podáním žalovaný pracovní poměr žalobce s okamžitou účinností dnem doručení dle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalobce následně dne 25. 11. 2020 prostřednictvím svého právního zástupce zaslal žalované sdělení, že s okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 18. 11. 2020 nesouhlasí a trvá na dalším zaměstnávání s tím, že okamžité zrušení pracovního poměru je považováno za neplatné. 4. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, uvedla, že je jako zaměstnavatel oprávněna kontrolovat, zda se zaměstnanec v době (údajné) pracovní neschopnosti zdržuje v místě pobytu a zda dodržuje dobu a rozsah povolených vycházek, proto dne 21. 8. 2020 provedla kontrolu a zanechala žalobci výzvu k podání vysvětlení, avšak žalobce žádné vysvětlení neposkytl. Žalovaná popírá, že by jí žalobce sdělil, že se v době kontroly prováděné dne 21. 8. 2020 nacházel na lékařském vyšetření, neboť tuto skutečnost se žalovaná dozvěděla až z podané žaloby, dále že by jí žalobce sdělil adresu [adresa žalobce], jako adresu pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti a že by jí kdy žalobce doručil opravené rozhodnutí o pracovní neschopnosti s adresou pobytu [adresa žalobce] Ani při dalších kontrolách nebyl žalovaný zastižen na adrese uvedené v rozhodnutí o pracovní neschopnosti a až dne 24. 8. 2020 byl zastižen na adrese sdělené žalované jeho otcem, kdy k žádosti žalované nejdříve odmítl vydat žalované služební vozidlo (byť mu bylo vysvětleno, že jde o možnost využívání služebního vozidla dalšími zaměstnanci zaměstnavatele v době pracovní neschopnosti žalobce) a teprve po sdělení žalované, že požádá o asistenci Policii ČR, vyjel žalobce s vozidlem sám na silnici a vozidlo žalované odevzdal. Ani v tomto případě však nesdělil žalované žádnou informaci o svém zdravotním stavu nebo o místě, kde se bude zdržovat po dobu trvání pracovní neschopnosti a odmítl se vyjádřit k vyklizení kanceláře. Dne 28. 8. 2020 pak byla žalobci předána výpověď, když i tohoto dne zjistila žalovaná porušení režimu práce neschopného žalobcem. Pracovní neschopnost žalobce byla ukončena dne 7. 9. 2020 a od tohoto data žalobce nenastoupil do práce, jakkoliv nevyužíval ani pracovní dobu, ani výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací a zaměstnavateli nedal jakkoliv možnost ukládat mu pracovní úkoly nebo pokyny. Ačkoliv žalobce tvrdí, že prostřednictvím svého právního zástupce formálně oznámil zájem na dalším zaměstnávání, tento zájem nijak jinak než písemným oznámením svého právního zástupce neprojevil