3 C 203/2022-69 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 208,50 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že dne 23. 6. 2020 žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], (dále jen„ úvěrující“), smlouvu o úvěru č. 031314, na jejímž základě žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 10 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou uhradit smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek ve výši 8 592 Kč, celkem tedy částku 18 592 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a celková splatnost závazku byla dne 23. 8. 2021 Smlouva byla uzavřena na základě žádosti o úvěr vyplněné žalovanou, v níž uvedla základní údaje o své osobě a o své finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů a výdajů a požadovanou výši úvěru, přičemž správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem žádosti o úvěr. Úvěrující s odbornou způsobilostí posoudila schopnost žalované splácet úvěr a vyhodnotila, že žalovaná je způsobilá ke splácení úvěru v takové výši, v jaké jí byl poskytnut. Žalovaná úvěr nevrátila řádně a včas, když uhradila toliko částku 1 400 Kč. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou částky 17 192 Kč, kterou představuje součet zůstatku jistiny 9 305,83 Kč a smluvního příslušenství pohledávky 7 886,17 Kč. Splatnost poslední předepsané splátky nastala dne 23. 8. 2021 a ode dne 24. 8. 2021 je žalovaná v prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 byla pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení jistiny 9 305,83 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 831,38 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 4 531,02 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 859,31 Kč, inkasního poplatku 1 664,46 Kč, smluvního úroku 370,96 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 210,21 Kč, účelně vynaložených nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky 690 Kč a smluvní pokuty 902,67 Kč. 2. Žalobkyně doplnila na výzvu soudu tvrzení tak, že úvěrující prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr na základě vyplněných údajů v žádosti o úvěr, kdy žalované zbývala k úhradě případných ostatních závazků částka 2 300 Kč měsíčně, což jí umožňovalo platit měsíční splátky ve výši 1 328 Kč a se zůstatkem ve výši cca 980 Kč mohla volně disponovat. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Účastníci se k jednání nedostavili, ačkoli byli o termínu jednání řádně vyrozuměni, žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaná se nedostavila bez omluvy. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tak nemohl dát účastníkům ani poučení dle § 118 a odst. 1, 3 o. s. ř. 5. Na základě provedených důkazů soud zjistil: - z listiny – žádosti o úvěr, že žalovaná dne 23. 6. 2020 požádala úvěrující o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč na 14 měsíců splatný po 1 992 Kč měsíčně. V žádosti uvedla jméno, příjmení, rodné číslo, bydliště, číslo občanského průkazu, telefonní číslo, dále že je invalidní důchodkyně a výši invalidního důchodu 8 496 Kč, což bylo ověřeno důchodovým výměrem, jako své měsíční výdaje uvedla náklady na bydlení a energie 1 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč a měsíční splátky stávajících půjček 1 328 Kč, celkem 6 188 Kč, dále že bydlí u příbuzných, je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, má základní vzdělání a nemá bankovní účet, - z listiny – smlouvy o úvěru č. 0313148, že dne 23. 6. 2020 byla mezi společností [právnická osoba], jako úvěrující na straně jedné a žalovanou jako úvěrovanou na straně druhé uzavřena smlouva o úvěru, podle níž se úvěrující zavázal poskytnou žalované neúčelový hotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěrující úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši 963 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 929 Kč poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 1 800 Kč, celkem tedy ve výši 18 592 Kč v pravidelných měsíčních splátkách v počtu 14 po 1 328 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od úvěrující převzala v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru, - ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 22. 12. 2021 mezi úvěrující jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, z oznámení původního věřitele a z oznámení žalobkyně o postoupení pohledávky, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, - z předžalobní výzvy ze dne 2. 5. 2022 a podacího archu, že žalované byla ještě před podáním žaloby odeslána výzva k zaplacení dlužné částky, a to nejpozději do 12. 5. 2022. 6. Na základě takto provedených důkazů soud tedy zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou výše uvedenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s dohodnutým úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž splatnost poslední splátky nastala dne 23. 8. 2021. Žalovaná však nesplnila řádně a včas to, k čemu se smluvně zavázala, když zaplatila toliko částku 1 400 Kč. 7. Smlouva o úvěru je upravena v § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 věta zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. V rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (pramen ASPI) Nejvyšší soud ČR dovodil, že … věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. 14. Jak vyplývá z doplněného tvrzení žalobkyně a z předložení listin úvěrující při prověřování úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z doloženého příjmu žalované a dále již pouze z informací žalované o jejích výdajích a jiných majetkových poměrech. Aby bylo možné považovat prověření úvěruschopnosti za dostatečné a objektivní, je třeba, aby údaje uvedené žalovanou byly též doloženy listinami