6 C 140/2023-44 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 17 599,34 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též„ právní předchůdce žalobkyně“), s žalovaným dne 30. 3. 2021 uzavřel smlouvu o podnikatelském úvěru č. 0933836, na jejímž základě žalovaný obdržel jistinu 25 000 Kč, kterou se zavázal uhradit spolu s příslušenstvím 21 480 Kč, celkem tedy částku 46 480 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč - splatnost první splátky nastala do měsíce po uzavření smlouvy a poslední splátka byla splatná 30. 5. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil řádně a včas - uhradil pouze částku 20 869,99 Kč. Tato částka byla z 10 691,59 Kč započtena na jistinu a z 10 178,40 Kč na příslušenství. Žalovaný se tak dostal do prodlení. Závazek nebyl zesplatněn, jeho splatnost nastala nejpozději ke dni 30. 5. 2022, tj. splatností poslední splátky. Pohledávka byla ke dni 3. 2. 2023 z právního předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni a skládala se z nesplacené jistiny 14 308,41 Kč, nesplaceného smluvního úroku 792,45 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 6 749,62 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 280,07 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 2 479,46 Kč, postoupeného sankčního poplatku 3 000 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 902,37 Kč po celkové splatnosti závazku, postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 386,52 Kč a postoupené smluvní pokuty ve výši 8 350,58 Kč. Žalobkyně se však ku prospěchu žalovaného rozhodla soudně vymáhat pouze nesplacenou jistinu 14 308,41 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 792,45 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 6 749,62 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 1 280,07 Kč, nesplacený inkasní poplatek 2 479,46 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 1 352,44 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), tj. od 31. 5. 2022, do 16. 1. 2023, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 14 308,41 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 059,41 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 31. 5. 2022 do 16. 1. 2023, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 14 308,41 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč a smluvní pokutu 3 290,93 Kč. Žalovaný nezaplatil ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z žalobkyní předložené smlouvy o podnikatelském úvěru č. 0933836 ze dne 30. 3. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvu, v níž se zavázal poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč, za což se žalovaný zavázal zaplatit úrok 2 407 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 12 250 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 323 Kč, inkasní poplatek 4 500 Kč, kromě jistiny 22 000 Kč tedy šlo o celkové příslušenství 21 480 Kč. Celkovou částku 46 480 Kč se žalovaný zavázal zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce po uzavření smlouvy a každá další splátka byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Smluvní strany si sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z příslušné dlužné částky a další poplatky za oznámení o splatnosti splátek. RPSN není ve smlouvě uvedena, zápůjční úroková sazba má činit 15 %. 4. Z dopisu ze dne 9. 2. 2023 a poštovního podacího archu ze dne 10. 2. 2023 se podává, že právní předchůdce žalobkyně dne 10. 2. 2023 odeslal žalovanému dopis, v němž mu oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval ho k uhrazení dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. 5. Další žalobkyní předložené listiny nebyly pro posouzení věci rozhodné. 6. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu č. 0933836 ze dne 30. 3. 2021, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč, za což se žalovaný zavázal zaplatit úrok 2 407 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 12 250 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 323 Kč, inkasní poplatek 4 500 Kč, kromě jistiny 22 000 Kč tedy šlo o celkové příslušenství 21 480 Kč. Celkovou částku 46 480 Kč se žalovaný zavázal zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce po uzavření smlouvy a každá další splátka byla splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Smluvní strany si sjednaly smluvní pokutu 0,1 % denně z příslušné dlužné částky a další poplatky za oznámení o splatnosti splátek. RPSN není ve smlouvě uvedena, zápůjční úroková sazba má činit 15 %. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 9. 2. 2023 odeslaným následujícího dne, v němž byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. Žalovaný na předmětnou smlouvu zaplatil 20 869,99 Kč. 7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). 8. Předmětná pohledávka byla z právního předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., o čemž právní předchůdce žalobkyně jakožto postupitel žalovaného řádně vyrozuměl dle § 1882 odst. 1 o. z. 9. Ve smlouvě je sice uvedena zápůjční úroková sazba 15 % ročně, nicméně soud vycházel z toho, že veškerá další plnění, k nimž se žalovaný zavázal (úhrada za poskytnutí úvěru 12 250 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 323 Kč, inkasní poplatek 4 500 Kč), byla skrytým úrokem - ony služby jsou totiž standardní součástí běžných úvěrů a s ohledem na výši sjednaných plnění (zejména ve vztahu k jistině) nelze poplatky za tyto služby považovat za poplatky ve standardní výši - fakticky se tak jedná o skrytý úrok. 10. Ve smlouvě absentuje údaj o skutečné úrokové sazbě či alespoň RPSN, soud proto úrokovou sazbu vypočetl tak, že celkové příslušenství, jež měl žalovaný během 14 měsíců zaplatit (21 480 Kč, vydělil číslem 14 a vynásobil číslem 12, z čehož vzniklo příslušenství za dobu jednoho roku (18 411,43 Kč). V poměru k jistině 25 000 Kč tedy částka příslušenství za dobu jednoho roku (18 411,43 Kč) představovala 73,65 % - tuto částku soud považuje za skutečnou úrokovou sazbu předmětného úvěru. Tento úrok byl rozporný s dobrými mravy. 11. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, a ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti). Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že pokud dohodnutá výše úroků podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., („starého“) občanského zákoníku. 13. Shora odkazované závěry jsou plně použitelné i za nové právní úpravy obsažené v („ novém“) o. z. Přestože v § 588 o. z. je pro závěr o absolutní neplatnosti právního jednání zakotven požadavek zjevného rozporu s dobrými mravy, adverbium„ zjevně“, užité v § 588 o. z., vyjadřuje důraz na zřejmost, jednoznačnost či nepochybnost závěru, že k rozporu s dobrými mravy posuzovaným jednáním došlo. Je-li tomu tak, nastupuje důsledek v podobě absolutní neplatnosti. V opačném případě nelze o neplatnosti z důvodu porušení dobrých mravů vůbec uvažovat. Jinak řečeno, dobré mravy buď p