6 C 48/2023-60 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 10 950 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též„ právní předchůdce žalobkyně“), s žalovaným uzavřel dne 29. 7. 2021 smlouvu o úvěru č. B0001941013319421, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr 7 300 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit kromě této jistiny i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 972,33 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši vypočtené z poskytnuté jistiny v sazbě dle smlouvy o úvěru za dobu trvání smlouvy, a to se splatností do 28. 8. 2021. Žalovaný však právnímu předchůdci žalobkyně nezaplatil ničeho. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení jistiny 7 300 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 7 972,33 Kč, smluvního úroku 1 384,60 Kč (za dobu od 29. 7. 2021 do 18. 1. 2022), nákladů na vymožení pohledávky 342,26 Kč (tyto tři částky byly v petitu žaloby souhrnně označeny jako kapitalizovaný úrok 9 699,19 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 912,72 Kč (za období od 29. 8. 2021, tj. od prvního dne prodlení se splacením úvěru, do 9. 9. 2022), nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky 39 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 3 650 Kč jakožto 0,1 % z dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru za období od 29. 8. 2021 do 24. 4. 2022, v maximální zákonem stanovené výši 50 % z jistiny. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022 postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Žalovaný nezaplatil ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z žalobkyní předložených listin učinil soud následující skutková zjištění: 4. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici výplatní pásky žalovaného za období května až července 2021 (čistá mzda žalovaného činila cca 18 000 - 19 000 Kč). 5. Ze smlouvy o úvěru č. B0001941013319421 uzavřené dne 29. 7. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal zaplatit žalovanému na jeho bankovní účet č. 4521984023/0800 částku 7 300 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit do 28. 8. 2021 kromě jistiny i poplatek za poskytnutí úvěru 3 044,83 Kč (po slevě), resp. 7 972,33 Kč (před slevou). Po zařazení do„ Věrnostního programu CreditPortal“ má žalovaný„ na základě uvážení“ právního předchůdce žalobkyně„ možnost získat slevu z poplatku za poskytnutí úvěru“ ve výši 4 927,50 Kč. Roční zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 40 %. Sjednaná RPSN činila 9088,1 %. Pro případ prodlení žalovaného se splněním jakékoliv smluvní povinnosti si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. 6. Z potvrzení banky bylo zjištěno, že z bankovního účtu č. 3583352369/0800 byla dne 29. 7. 2021 odeslána na bankovní účet č. 4521984023/0800 částka 7 300 Kč. 7. Z dopisu ze dne 24. 11. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 28. 11. 2022 plyne, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval ho k zaplacení pohledávky 21 561,91 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu. 8. Z dopisu ze dne 31. 1. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 2. 2. 2023 se podává, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 29. 7. 2021 právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 7 300 Kč a žalovaný se zavázal do 30 dnů, tj. do 28. 8. 2021, vrátit kromě této částky i poplatek 7 972,33 Kč (před slevou), na základě uvážení právního předchůdce žalobkyně mu mohla být poskytnuta sleva na tomto poplatku 4 927,50 Kč. Roční zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 40 %. Sjednaná RPSN činila 9088,1 %. Pro případ prodlení žalovaného se splněním jakékoliv smluvní povinnosti si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici výplatní pásky žalovaného za období května až července 2021 (čistá měsíční mzda žalovaného činila cca 18 000 - 19 000 Kč). Právní předchůdce žalobkyně zaplatil žalovanému dne 29. 7. 2021 částku 7 300 Kč. Dne 28. 11. 2022 právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni s výzvou k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu a dne 3. 2. 2023 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. Žalovaný nezaplatil ničeho. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry: 11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaný, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupoval v pozici spotřebitele, jednalo se tedy o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“). 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (tedy i v době uzavření předmětné smlouvy), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Teprve s účinností od 29. 5. 2022 zní § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru následovně:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 15. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde žalobkyni), aby dlužníka - spotřebitele (zde žalovanou) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. 16. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 ([právnická osoba] [anonymizováno] . [jméno] [příjmení] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a b