6 C 50/2023-61 — Okresní soud v Havlíčkově Brodě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném: a) zaplacení částky 16 920 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba], [IČO] (dále též„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným byla dne 19. 12. 2015 uzavřena smlouva o půjčce č. 218203. Před jejím poskytnutím právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalovaného požadovanou půjčku splácet. Na základě smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 12 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně kromě jistiny částku 1 680 Kč jako úrok ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost 2 400 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 360 Kč počínaje 26. 12. 2015, poslední splátka byla stanovena na 28. 1. 2017. Žalovaný na dané smlouvě právnímu předchůdci žalobkyně uhradil toliko 3 960 Kč, poslední splátka byla uhrazena 14. 3. 2016. Pohledávka byla smlouvou postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky již žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá celkové dlužné částky ve výši 16 920 Kč sestávající z dlužné jistiny 12 000 Kč a dlužných úhrad za služby 4 920 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 238,75 Kč (ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 12 000 Kč od 29. 1. 2017, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení 6. 12. 2019), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 777,25 Kč (počítaného z dlužné jistiny 12 000 Kč od 5. 2. 2017, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední splátky, do data postoupení 6. 12. 2019), úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 12 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 12 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes předžalobní výzvu; a b) zaplacení částky 8 640 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným byla dne 2. 10. 2015 uzavřena smlouva o půjčce č. 209769. Před jejím poskytnutím právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalovaného požadovanou půjčku splácet. Na základě smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému 8 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně kromě jistiny částku 1 120 Kč jako úrok ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost 1 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 240 Kč počínaje dnem 9. 10. 2015, poslední splátka byla stanovena na 11. 11. 2016. Žalovaný na dané smlouvě právnímu předchůdci žalobkyně uhradil toliko 5 280 Kč, poslední splátka byla uhrazena 14. 3. 2016. Pohledávka byla smlouvou postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky žalovaný již žalobkyni neuhradil ničeho. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá celkové dlužné částky ve výši 8 640 Kč sestávající z dlužné jistiny 6 653,74 Kč a dlužných úhrad za služby 1 986,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 910,16 Kč (ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 6 653,74 Kč od 12. 11. 2016, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení 6. 12. 2019), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 655,98 Kč (počítaného z dlužné jistiny 6 653,74 Kč od 19. 11. 2016, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední splátky, do data postoupení 6. 12. 2019), úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 6 653,74 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 6 653,74 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listiny označené jako smlouva o půjčce č. 218203 ze dne 19. 12. 2015 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvu, na jejímž základě žalovanému zaplatil 12 000 Kč a žalovaný se za to zavázal zaplatit poplatek ve výši 8 880 Kč (z toho úrok 1 680 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč). Žalovaný měl splatit celkovou dlužnou částku v 58 týdenních splátkách po 360 Kč počínaje sedmým kalendářním dnem po uzavření smlouvy, každá další splátka byla splatná do konce dalšího následujícího sedmidenního období. 4. V kartě zákazníka ze dne 19. 12. 2015 je uveden název zaměstnavatele žalovaného, jeho měsíční příjem 14 000 Kč a výdaje: nájem/inkaso 4 500 Kč, výdaje domácnosti 3 700 Kč, splátky/půjčky/alimenty 1 080 Kč, výdaje na telefon 400 Kč, celkem 9 680 Kč. Žalovaný měl k ověření předložit občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu/živnostenský list a nájemní/ubytovací smlouvu. 5. Z listiny označené jako smlouva o půjčce č. 209769 ze dne 2. 10. 2015 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvu, na jejímž základě žalovanému zaplatil 8 000 Kč a žalovaný se za to zavázal zaplatit poplatek ve výši 5 920 Kč (z toho úrok 1 120 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč). Žalovaný měl splatit celkovou dlužnou částku v 58 týdenních splátkách po 240 Kč počínaje sedmým kalendářním dnem po uzavření smlouvy, každá další splátka byla splatná do konce dalšího následujícího sedmidenního období. 6. V kartě zákazníka ze dne 2. 10. 2015 je uveden název zaměstnavatele žalovaného, jeho měsíční příjem 13 640 Kč a výdaje: nájem/inkaso 5 500 Kč, výdaje domácnosti 3 700 Kč a výdaje na telefon 500 Kč, celkem 9 700 Kč. Žalovaný měl k ověření předložit občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu/živnostenský list a nájemní/ubytovací smlouvu. 7. Z dopisu ze dne 6. 12. 2019 včetně poštovního podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 plyne, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval ho k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od obdržení dopisu. 8. Z dopisu žalobkyně ze dne 27. 11. 2020 včetně poštovního podacího lístku se podává, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 9. Z žalobkyní předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel smlouvy č. 218203 ze dne 19. 12. 2015 a č. 209769 ze dne 2. 10. 2015, na jejichž základě byly žalovanému poskytnuty částky ve výši 12 000 Kč a 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto částky splácet spolu s úroky, poplatky za administrativní činnost a poplatky za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný na smlouvu č. 218203 zaplatil celkem 3 960 Kč, poslední splátka byla uhrazena 14. 3. 2016. Na smlouvu č. 209769 uhradil 5 280 Kč, poslední splátka byla uhrazena 14. 3. 2016. Pohledávky byly v prosinci 2019 postoupeny z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne 7. 1. 2020, v němž byla obsažena i výzva k zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně měl dle tvrzení žalobkyně před poskytnutím zápůjček zkoumat schopnost žalovaného splácet, a to z jím předložených dokladů (občanský průkaz, výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouva a nájemní smlouva). Kopiemi těchto dokladů však žalobkyně dle svého tvrzení nedisponuje. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu přijal soud následující právní závěry: 11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Žalovaný, na rozdíl od právního předchůdce žalobkyně, vystupoval v pozici spotřebitele, jednalo se tedy ospotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 tehdy účinného zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i os