20 C 197/2021-89 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Podaná žaloba a vyjádření žalovaného Žalobkyně (po přiznaném osvobození od soudních poplatků a po ustanovení zástupce, č.l. 3 a 12) podala dne 28. 6. 2021 soudu žalobu a domáhala se omluvy a přiměřeného zadostiučinění za tvrzenou chybnou diagnózu. Svůj návrh upřesňovala a na výzvu soudu i dílčím způsobem modifikovala v podáních č.l. 20-21, [číslo], 43, 51, 66 a 68. Ponejprv, ve své žalobě došlé soudu dne 28. 6. 2021 (zjednodušeně řečeno) porušení právní povinnosti žalované lékařky vymezila primárně ve sféře poskytnutí / neposkytnutí informace o diagnóze. Dopad ve své osobnostní sféře žalobkyně vnímala zejm. z reakcí blízkých (aniž bylo dostatečně zřejmé, zda je splněn i požadavek tzv. příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným léčebným postupem a dopady do osobnostní sféry žalobkyně). V doplňujícím podání, které po výzvě soudu došlo dne 12.8.2021 (č.l. 20-1), žalobkyně již jako porušení právní povinnosti žalované lékařky tvrdí, že si lékařka stanovila diagnózu bez provedení dostatečného vyšetření, a to dle bodu I. žaloby až v r. 2018 2019. A k příčinné souvislosti se zásahem do osobnostních práv žalobkyně v podání ze dne 9.8.2021 obšírně rozvádí její opakovaně ztížený přístup k lékařské péči s datací již od r. 2012. Svá podání žalobkyně postupně upřesnila - Základem žaloby je dle žalobkyně nakonec skutečnost, že žalovaná při poskytování zdravotnické péče žalobkyni nepostupovala lege artis, když chybně určila diagnózu (F61 smíšená porucha osobnosti s tím, že od roku 2018 (záznam ze dne 12. 11. 2018) je dle lékařské dokumentace v kartě opakovaně uveden pravděpodobný rozvoj bludu (záznam ze dne 6. 8. 2019), resp. postupný rozvoj paranoidního bludu (záznam ze dne 5. 12. 2019). O změně diagnózy, respektive jejím rozšíření, pak žalobkyně dle svého tvrzení nebyla žalovanou nijak seznámena, ani informována. Ani při stanovení diagnózy pak žalovaná nepostupovala lege artis, když diagnózu stanovila bez poskytnutí náležité odborné péče, provedení řádných vyšetření, provedení možných testů a aniž konkretizovala jakými bludy má žalobkyně trpět. Dle žalobkyně si žalovaná tuto diagnózu tzv.„ vycucala z prstu“ dle nikoli odborného, ale pouze osobního názoru, tedy bez provedení odborných vyšetření a testů. O možné existenci této diagnózy se žalobkyně až„ ex post“ a v podstatě jen zprostředkovaně postupně dozvídala od svého okolí a z lékařské dokumentace svých dětí, a to již v roce 2018, nikoli od žalované. S ohledem na možnost existence takové diagnózy pak opakovaně žádala o umožnění nahlédnutí do lékařské dokumentace jak [anonymizováno] [celé jméno žalované], tak obvodního lékaře [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (praktický lékař [obec]), ale bylo jí to umožněno až poté, co podala řadu stížností. Poté, co se žalobkyně dozvěděla o nesprávné diagnóze zpřístupněním lékařské dokumentace v roce 2019, v podstatě zkolabovala, omdlela, upadla a uhodila se do hlavy, nakonec celý den proležela. Takto nesprávně určená diagnóza pak jednoznačně žalobkyni způsobila újmu, když u ní vyvolala psychické napětí a stres, došlo k narušení její tělesné integrity, ztratila důvěru v ošetřující lékařku, pochybnosti o sobě samé u ní vyvolaly pocity méněcennosti, pesimismus, došlo k hrubému narušení její duševní rovnováhy a vše mělo jednoznačně škodlivý vliv na její život a výrazně snížilo jeho kvalitu (odkazovala na rozhodnutí VS OL sp. zn. 1 Co 126/2006), neboť ji nutilo a nutí tuto diagnózu vyvracet, obracet se na další odborné lékaře, absolvovat další vyšetření, pochybovat o sobě samé a v návaznosti nato se znovu a znovu ujišťovat, že není blázen, čemuž od roku 2018 podřizuje v podstatě celý svůj život (opakovaná vyšetření v Praze, psychologické vyšetření, opakované řešení s lékařskou komorou atd.). Vzhledem ke skutečnosti, že diagnóza se objevovala v lékařské dokumentaci jak žalobkyně, kterou však mají k dispozici i jiní lékaři či správní orgány při úředních jednáních, tak v lékařské dokumentaci jejich dětí, újma se dále projevila i v jejím soukromém a rodinném životě, neboť„ zasáhla do všech sfér života, zejména vztahů s jejími nejbližšími a přáteli“. Žalobkyně zmiňovala opakovaně, že rodina i dlouholetí známí či kamarádi se k žalobkyni začali chovat jako k „ bláznovi“, který je nebezpečný, nevyzpytatelný, neví co dělá, může někomu ublížit. To žalobkyně rozvedla ať již v podané žalobě, nebo v navazujících podáních. Pokud žalobkyně rozepsala problémy při čerpání dalších zdravotních služeb, opět (i v podání č.l. 40) zaběhla chronologicky až do r. 2012. Shrnula, že„ neodborný a navíc i neempatický“ přístup vyvolával v žalobkyni pocity hlouposti a méněcennosti, tedy rovněž došlo k újmě na jejich právech, neboť došlo k zásahu do její důstojnosti. 1.. Žalovaná ve svém vyjádření, jež soudu došlo 21. 10. 2021 (č.l. 53) navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalovaná nikdy nezlehčovala („ nebagatelizovala“) informace sdělované žalobkyní, ani informace o jejím zdravotním stavu, ani informace o sdělovaných pocitech a obavách. Zdůraznila, že obsah lékařské dokumentace byl vždy přísně důvěrný a její obsah nebyl třetím osobám dostupný (pokud jej žalobkyně nezpřístupnila sama). Z tohoto důvodu není možné spojovat jakékoliv události ze soukromého života žalobkyně s diagnózou provedenou žalovanou. Sama žalobkyně oproti tomu nepostupovala takovým způsobem, aby tyto informace nebyly přístupné dalším osobám. Ve svém závěrečném návrhu žalovaná poukázala na to, že události, ze kterých viní žalovanou, vnímala žalobkyně již v roce 2016 prakticky totožně (konkrétně že švagrová šíří a komolí informace z léčby, záznam z 25.2.2016; 12.11.2018„ asi informace vynáší sestra od praktického lékaře“,„ lidé z okruhu známých žalobkyni dávají najevo, že je na hlavu, že se to doslechli“). Tedy již z těchto skutečností je patrné, že následně provedenou diagnózou nemohla vzniknout žalobkyni tvrzená újma, neboť skutečnosti, z nichž žalobkyně újmu dovozuje, nastaly před tvrzenými diagnostickými pochybeními. Nadto žalovaná doplnila, že ani„ oponentní“ lékařské zprávy žalobkyně z pozdějšího období nevyvrací diagnostické závěry žalované, ba naopak. Pokud žalovaná v lékařské zprávě zmínila pojem bludu, uvedla žalovaná, že je třeba jej vykládat jako„ chorobné a nevývratné přesvědčení o nějaké skutečnosti“, již na č.l. 67 p.v., tento pojem je třeba vnímat v souladu s dlouhodobou anamnézou, i pozorováním v průběhu jednotlivých sezení během lékařského vyšetření. Na svém závěru žalovaná setrvala (neboť tedy nejde o diagnostické pochybení). 2. Průběh řízení Podle ust. § 6 o.s.ř. v řízení postupuje soud v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla (pokud možno) rychlá a účinná, srov. i ust. § 100 odst. 1 věta první o.s.ř.. V rámci přípravy jednání však bylo zapotřebí obstarat vyjádření obou stran (nejen žalované, ale i samotné žalobkyně – problematika zejm. příčinné souvislosti). Tím délka trvání řízení objektivně narostla, za což žalobkyni u soudního jednání dne 16.12.2021 byla vyjádřena omluva. Soud nakonec ve věci nařídil jednání na 16.12.2021. Žalovaná využila svého práva, omluvila se a k jednání u soudu se nedostavila. Soud tedy celou věc projednal v její nepřítomnosti. Podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. může soud věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Také soud při projednání věci vychází ze zásady uvedené v ust. § 114a odst. 1 o. s. ř., aby soud věc zpravidla rozhodl při jediném jednání. Ačkoli takto zákon ukládá soudu povinnost postupovat efektivně a co nejrychleji (bez zbytečných průtahů) ve věci rozhodnout, primární povinností soudu je pokusit se, umožňuje-li to alespoň trochu charakter sporu, vést účastníky ke smírnému řešení (blíže viz § 99 odst. 1 a § 100 odst. 1 o.s.ř.). V tomto směru soudu neuniklo, že určující okolností pro žalobkyni byla ta skutečnost, že žalovaná uváděla v lékařských záznamech„ pravděpodobný rozvoj bludu“. Tím mohlo vzniknout mezi účastníky určité nedorozumění. Dle předpokladu soudu toto nedorozumění by šlo snad odstranit (vysvětlit) tím, pokud by bylo především vyjasněno, co se těmi "bludy" vlastně má rozumět. V běžné řeči to skutečně může evokovat stavy závažnější (při kterých lidé vidí např. postavy, které jiní lidé nevidí; promlouvají k nim hlasy atd.) V řeči odborné (definici bludů velice snadno dohledáme např. na [webová adresa]) však za bludy již je považováno "nevývratné přesvědčení nemocného o nějaké skutečnosti". Nelze zcela vyloučit, že uvedené tendence u žalobkyně mohly být shledávány. Samozřejmě nelze akceptovat přístup lékaře, pokud by diagnózu si nějak "vycucal z prstu" nebo "vypálil od boku", jak argumentovala žalobkyně. Také je nežádoucí, pokud při péči o zdraví toho kterého pacienta je diagnóza stanovena nesprávně. Může se to však stát. Nikdo z nás není neomylný, nelze očekávat, že lékaři se mýlit nebudou. Z pohledu soudní praxe typově závažnější však budou případy, kdy při stanovení diagnózy dojde k podcenění (např. lékař usoudí, že o infarkt, vnitřní krvácení nebo právě o por