21 C 108/2021-25 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2021 po žalované domáhal zaplacení částky 136 096,58 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smluv o zápůjčce uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba] - a žalovanou dne 19. 3. 2018 pod [číslo] dne 30. 11. 2017 pod [číslo]. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel zápůjčky splnil svou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce, žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány do zákaznické karty žalované v části“ ověřené dokumenty“. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba] – a žalovanou dne 30. 11. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 30. 11. 2017 žalované finanční prostředky ve výši 75 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 71 247 Kč, tedy celkem částku 143 247 Kč ve 24 měsíčních splátkách. Ze zákaznické karty - žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalovaná v žádosti uvedla čistý měsíční příjem ve výši 26 772 Kč, tento příjem doložila výplatními páskami zaměstnavatele a pracovní smlouvou, dále žalovaná uvedla další příjem ve výši 5 000 Kč a dále uvedla další čisté příjmy domácnosti ve výši 150 000 Kč, tyto příjmy nebyly nijak doloženy. Žalovaná dále uvedla průměrné měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč, dále v žádosti uvedla, že je vdaná a má 1 vyživovací povinnost. Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila na zápůjčku [číslo] celkem částku 18 800 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba] – a žalovanou dne 19. 3. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 19. 3. 2018 žalované finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 418 Kč, tedy celkem částku 22 418 Kč ve 45 týdenních splátkách. Ze zákaznické karty - žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalovaná v žádosti uvedla čistý měsíční příjem ve výši 41 000 Kč, tento příjem doložila mzdovým výměrem, pracovní smlouvou a výpisy z bankovního účtu, dále žalovaná uvedla další příjem ve výši 20 000 Kč a dále uvedla další čisté příjmy domácnosti ve výši 30 000 Kč, tyto příjmy nebyly nijak doloženy. Žalovaná dále uvedla průměrné měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč a splátky žalobci ve výši 6 043 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je rozvedená a nemá žádnou vyživovací povinnost. Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila na zápůjčku [číslo] celkem částku 4 300 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dne 20. 1. 2020 postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že pohledávku postoupil žalobci a žalovanou vyzval k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy, zásilka byla podána k poštovní přepravě 14. 2. 2020. Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím lístkem vyplývá, že zástupce žalobce upomínkou ze dne 28. 1. 2021 vyzval žalovanou opětovně k zaplacení dluhu. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalované byla již v roce 2017 zahájena 2 exekuční řízení. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce - společnost [právnická osoba] - uzavřel dne 30. 11. 2017 se žalovanou jako spotřebitelkou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 75 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovanou uzavřel smlouvu o zápůjčce, aniž by měl řádně doloženy všechny tvrzené příjmy žalované, zejména další měsíční příjem žalované ve výši 5 000 Kč a příjem domácnosti ve výši 150 000 Kč, právní předchůdce žalobce ani nezjišťoval výši dalších dluhů žalované, nečinil dotaz na žalovanou, zda je proti ní vedeno exekuční řízení. Právní předchůdce žalobce vycházel z příjmů žalované ze zaměstnání ve výši ve výši 26 772 Kč měsíčně, dále z dalšího příjmu žalované ve výši 5 000 Kč, přičemž tento další příjem žalované nebyl nijak blíže specifikován ani žalovanou doložen, rovněž další příjmy domácnosti nebyly nijak doloženy. Žalovaná navíc uvedla průměrné měsíční výdaje pouze ve výši 5 000 Kč, ač uvedla, že má jednu vyživovací povinnost. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou příjmů žalované jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z tvrzení žalované, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl úvěruschopnost žalované zkoumat nejen vzhledem k výši jejího tvrzeného měsíčního příjmu, ale tento příjem si nechat skutečně doložit, zkoumat majetkovou situaci žalované i s přihlédnutím k jejím dalším dluhům. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval. Dále soud o skutkovém stavu věci uzavřel, že právní předchůdce žalobce – společnost [právnická osoba] – uzavřel dne 19. 3. 2018 se žalovanou jako spotřebitelkou další smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovanou uzavřel smlouvu o zápůjčce, aniž by měl řádně doloženy všechny tvrzené příjmy žalované, zejména další příjem žalované ve výši 20 000 Kč a další čistý příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč, právní předchůdce žalobce ani nezjišťoval výši dalších dluhů žalované, nečinil dotaz, zda je proti žalované vedeno exekuční řízení. Právní předchůdce žalobce vycházel z příjmů žalované ze zaměstnání ve výši ve výši 41 000 Kč měsíčně, dále z dalšího příjmu žalované ve výši 20 000 Kč, přičemž tento další příjem žalované nebyl nijak blíže specifikován ani žalovanou doložen, rovněž další příjmy domácnosti nebyly nijak doloženy. Žalovaná navíc uvedla průměrné měsíční výdaje pouze ve výši 4 000 Kč, tedy o 1 000 Kč nižší, než ve své žádosti ze dne 30. 11. 2017. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou majetkových poměrů žalované, zejména pravidelných výdajů žalované, jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z tvrzení žalované, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou žalobci a spolu s oznámením o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobce vyzval dne 20. 1. 2020 žalovanou k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů, výzvu odeslal dne 14. 2. 2020. Žaloba je částečně důvodná. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s §