21 C 150/2021-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28. 7. 2021 po žalovaném domáhal zaplacení částky 72 920 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smluv o úvěru uzavřených mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba] - a žalovaným dne 19. 9. 2017 pod [číslo] dne 3. 12. 2017 pod [číslo]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba] – a žalovaným dne 19. 9. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 19. 9. 2017 žalovanému finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 280 Kč. Tedy celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 38 280 Kč v 58 týdenních splátkách po 660 Kč. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl svůj čistý měsíční příjem ve výši 15 000 Kč, tento příjem doložil výplatními páskami zaměstnavatele a pracovní smlouvou, dále žalovaný uvedl další příjem ve výši 9 000 Kč, tento příjem nebyl nijak doložen. Žalovaný dále uvedl měsíční výdaje ve výši 9 000 Kč, z toho 5 000 Kč na bydlení, dále v žádosti uvedl, že nemá vyživovací povinnost. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil na úvěr [číslo] celkem částku 11 560 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba] – a žalovaným dne 3. 12. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 3. 12. 2017 žalovanému další finanční prostředky ve výši 28 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s celkovým poplatkem ve výši 22 400 Kč. Tedy celkem se žalovaný zavázal zaplati částku 50 400 Kč v 60 týdenních splátkách po 840 Kč. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl svůj čistý měsíční příjem ve výši 15 000 Kč, tento příjem doložil výplatními páskami a pracovní smlouvou, dále žalovaný uvedl další příjem ve výši 4 500 Kč, tento příjem nebyl nijak doložen. Žalovaný dále uvedl měsíční výdaje ve výši 2 900 Kč na bydlení, osobní výdaje ve výši 4 000 Kč, výdaje na splátky úvěrů ve výši 2 640 Kč, další výdaje ve výši 500 Kč, tedy celkové měsíční výdaje ve výši 10 040 Kč. Dále žalovaný uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil na úvěr [číslo] celkem částku 4 200 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dne 15. 1. 2021 postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že pohledávku postoupil žalobci a žalovaného vyzval k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy, zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 15. 2. 2021. Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím lístkem vyplývá, že zástupce žalobce upomínkou ze dne 28. 6. 2021 vyzval žalovaného opětovně k zaplacení dluhu. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce - společnost [právnická osoba] - uzavřel dne 19. 9. 2017 se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, aniž by měl řádně doloženy všechny tvrzené příjmy žalovaného, zejména další měsíční příjem žalovaného ve výši 9 000 Kč, právní předchůdce žalobce vycházel z příjmů žalovaného ze zaměstnání ve výši ve výši 15 000 Kč měsíčně, dále z dalšího příjmu žalovaného ve výši 9 000 Kč, přičemž tento další příjem žalovaného nebyl nijak blíže specifikován ani žalovaným doložen. Žalovaný navíc uvedl měsíční výdaje na bydlení pouze ve výši 5 000 Kč, ač v žádosti uvedl, že bydlí v nájmu a žádná nájemní smlouva nebyla doložena. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou příjmů a výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl úvěruschopnost žalovaného zkoumat nejen vzhledem k výši jeho tvrzeného měsíčního příjmu, ale tento příjem si nechat skutečně doložit, měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného i s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl prověřit. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval. Dále soud o skutkovém stavu věci uzavřel, že právní předchůdce žalobce – společnost [právnická osoba] – uzavřel dne 3. 12. 2017 se žalovaným jako spotřebitelem další smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému další finanční prostředky ve výši 28 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovaným uzavřel další smlouvu o úvěru, aniž by měl řádně doloženy všechny tvrzené příjmy žalovaného, zejména další tvrzený příjem žalovaného ve výši 4 500 Kč, právní předchůdce žalobce dále vycházel z výdajů žalovaného na bydlení pouze ve výši 2 900 Kč, aniž by měl doloženou nájemní smlouvu, a zejména s ohledem na to, že ještě ke dni 19. 9. 2017, tedy 3 měsíce před poskytnutím úvěru, byly tvrzené výdaje žalovaného na bydlení o 2 100 Kč měsíčně vyšší. Právní předchůdce žalobce vycházel z příjmů žalovaného ze zaměstnání ve výši 15 000 Kč měsíčně, dále z dalšího příjmu žalovaného ve výši 4 500 Kč, přičemž tento další příjem žalovaného nebyl nijak blíže specifikován ani žalovaným doložen. Žalovaný navíc uvedl měsíční výdaje na bydlení pouze 2 900 Kč, tedy o 2 100 Kč nižší, než ve své žádosti ze dne 19. 9. 2017. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou majetkových poměrů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z tvrzení žalovaného, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným žalobci a spolu s oznámením o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobce vyzval dne 12. 2. 2021 žalovaného k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů, výzvu odeslal dne 15. 2. 2021. Žaloba je částečně důvodná. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy,