14 C 155/2020-224 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se domáhal žalobou, podanou soudu proti žalované dne 1. 4. 2020, určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území Libčany, obci [obec], zapsaném ve veřejném seznamu vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové (dále jen pozemek nebo sporný pozemek nebo pozemek [číslo]). Žalobce tvrdil, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnictví je dán existencí rozporů ve vlastnických vztazích, kdy své vlastnické právo tvrdí žalovaná, jakožto vlastnice zapsaná v katastru nemovitostí a zároveň i žalobce, jakožto vydržitel vlastnického práva dle ustanovení § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalobce a paní [jméno] [příjmení], žalobcova manželka, jsou v režimu společného jmění manželů vlastníky rodinného domu [adresa], postaveného na parcele č. st. [číslo] v obci a katastrálním území Libčany. Rodinný dům [adresa] nemá bezprostřední přístup k veřejné komunikaci, když je ze všech stran obklopen zahradami ve vlastnictví třetích osob. Jediným přístupem k rodinnému domu manželů [příjmení] je příjezdová cesta, která vede přes pozemek [číslo]. Předmětná příjezdová cesta vede mezi pozemkem parcelní [číslo] který je ve vlastnictví pana [jméno] [příjmení], a pozemkem parcelní [číslo] který je ve vlastnictví žalované. Na pozemku [číslo] který sousedí s předmětnou příjezdovou cestou, se nachází rodinný dům ve vlastnictví žalované, v současné době obývaný synem žalované. [příjmení] mohl být v 70. letech minulého století rodinný dům [adresa] na parcele bez přístupu k veřejné komunikaci postaven, resp. aby byl záměr výstavby rodinného domu schválen ze strany příslušného stavebního úřadu, bylo žalobci po oznámení záměru stavebnímu úřadu tímto orgánem sděleno, že je pro povolení stavby domu nezbytné zajistit k domu odpovídající přístupovou a příjezdovou cestu. Zajištění přístupu tedy bylo vyřešeno následovně: -) z pozemku [číslo] v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů [příjmení] o celkové výměře 449 m2 byla oddělena část o výměře 283 m2, odpovídající příjezdové cestě k pozemku parcelní [číslo] o šířce cca 4 m; -) nově oddělená část o výměře 283 m2 byla i nadále označována jako parcela [číslo] byla převedena na žalobce jako příjezdová cesta k (nově budovanému) rodinnému domu [adresa]; -) zbývající část rozděleného pozemku (oddělená část od pozemku [číslo]) označená v geometrickém plánu jako část„ a“ o výměře 166 m2 byla sloučena se zahradou ve vlastnictví manželů [příjmení], označovanou jako pozemek parcelní [číslo]; -) v souvislosti se záměrem zajištění příjezdové cesty k nově vznikajícímu rodinnému domu manželů [příjmení] bylo dojednáno s Místním národním výborem v [obec], že z majetku obce bude převedena část pozemku odpovídající oddělené příjezdové cestě z druhé strany parcely [číslo] (zahrady manželů [příjmení]) jako kompenzace za to, že manželé [příjmení] ze své zahrady vyčlenili ve prospěch manželů [příjmení] příjezdovou cestu; -) z pozemku parcelní [číslo] tak byl vyčleněn díl„ b“ o výměře 254 m2 a připojen k zahradě manželů [příjmení], a to kupní smlouvou ze dne 17. 1. 1972. Po zajištění přístupu k pozemku parc. [číslo] byla stavba rodinného domu povolena, a to rozhodnutím ze dne 13. 5. 1972. Manželé [celé jméno žalobce] pak předmětný sporný pozemek – příjezdovou cestu – sami oplotili, uzavřeli bránou, udržovali a jako jediní a právoplatní uživatelé (na základě vlastnického práva pana [celé jméno žalobce]). Od roku 1972 tak žalobce spolu se svou manželkou využívali příjezdovou cestu k rodinnému domu v dobré víře ve své vlastnické právo k předmětnému pozemku, přičemž nikdo jiný tuto cestu neužíval. Příjezdová cesta byla ohraničena vjezdovou bránou se zámkem vybudovanou na hranici pozemku a veřejné komunikace a nikdo jiný než manželé [celé jméno žalobce] neměl na příjezdovou cestu přístup. Manželé [celé jméno žalobce] jako jediní od roku 1972 o pozemek [číslo] pečovali. Jak manželé [jméno] a [jméno] [příjmení], tak následně paní [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]), právní nástupkyně [anonymizováno], od roku 1972 nikdy dotčený pozemek neužívali a nikdy jej žádným způsobem nespravovali a neudržovali. Dotčená příjezdová cesta neslouží jako příjezd k žádnému jinému domu než [adresa], když všechny ostatní domy jsou dostatečně spojeny s veřejnou komunikací jiným způsobem. Od roku 1972 až do roku 2017, kdy došlo k úmrtí paní [jméno] [příjmení], nikdo nevznesl námitku nesouladu faktického stavu se zápisem v katastru nemovitostí a žalobce neměl žádný důvod zpochybňovat své vlastnictví k dotčenému pozemku. Až v září roku 2018, po smrti paní [jméno] [příjmení], se žalobce dozvěděl, že faktický stav neodpovídá stavu evidovanému v příslušném katastru nemovitostí, když vlastnické právo k dotčenému pozemku dle veřejného seznamu svědčí žalované. Žalobce je přesvědčen, že předmětný pozemek řádně nabyl v roce 1971 od pana [jméno] [příjmení], tedy vlastnické právo k předmětu sporu svědčí jemu. Pokud by se nepodařilo prokázat, že žalobce v roce 1971 sporný pozemek řádně nabyl, pak je třeba jeho vlastnické právo určit na základě vydržení. Žalobce tvrdil, že ještě před úmrtím paní [jméno] [příjmení] předmětný pozemek vydržel, a to na základě ustanovení § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. K nájemní smlouvě uzavřené ohledně užívání pozemku [číslo] žalobce tvrdil, že byla uzavřena pod nátlakem. Účastníci se na podmínkách nájmu nedohodli a žalovaná sdělila žalobci, že pokud nájemní smlouvu neuzavře, znemožní mu cestu užívat. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť k užívání pozemku [parcelní číslo] v katastrálním území a obci [obec] má žalobce uzavřenou nájemní smlouvu se žalovanou. K uzavření nedošlo pod nátlakem, ale po skončení soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 18 C 202/2018, kdy došlo k dohodě účastníků, že bude uzavřena nájemní smlouva. Žalobce pak následně po splnění podmínek ze strany [jméno] [příjmení] splnil i svou část z nájemní smlouvy, především tu finanční. Podle žalované nepřichází do úvahy vydržení pozemku, protože žalobce se o vlastnictví jak k pozemkům, tak i k domu [adresa] několikrát soudil, takže musel mít vědomost o tom, že pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] není v jeho vlastnictví. Zápis vlastnictví žalobce a jeho manželky do katastru nemovitostí k domu [adresa] byl proveden na základě rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové, č. j. 8 C 23/2010. Žalobce tedy minimálně od tohoto roku věděl, že není vlastníkem pozemku [číslo]. Žalovaná uvedla, že neexistuje žádná listina o tom, že vlastnictví pozemku [číslo] bylo převedeno na žalobce, přičemž i v roce 1972 byla k převodu vlastnictví zapotřebí písemná forma. Pokud se jedná o výstavbu domů, tak dům [adresa] (dnes je vlastníkem pan [příjmení]) a dům [adresa] (vlastníkem je žalobce a jeho manželka), stavěli rodiče žalobce. Přední dům (dům blíže ke komunikaci) užíval a následně vlastnil bratr žalobce pan [příjmení] [celé jméno žalobce] [ulice] dům [adresa] užíval žalobce s manželkou. [příjmení] úřad proto ani v roce 1972 neměl potřebu stanovit podmínku pro přístup k zadnímu domu, protože pozemky, na nichž byly postaveny domy, byly ve vlastnictví [anonymizováno]. Po smrti pana [jméno] [celé jméno žalobce] zdědila všechny pozemky paní [jméno] [příjmení] a ta teprve pozemky rozdělila a pozemky p. [číslo] v k. ú. [obec] prodala, aniž by zřídila věcné břemeno cesty pro dům [adresa]. S paní [jméno] [příjmení] pak žalobce vedl soudní řízení o vlastnictví. Předložená kupní smlouva z roku 1972 nesvědčí o tom, že by zde byl záměr uvedený pozemek [číslo] převést do vlastnictví [anonymizováno]. Jedná se pouze o posun hranic jednotlivých pozemků, když vlastníkem byli stále manželé [příjmení]. Takto vlastnictví zůstalo až do doby, kdy nemovitosti koupil syn žalované – od paní [jméno] [příjmení], dcery manželů [příjmení]. Žalovaná se stala vlastnicí na základě darovací smlouvy a následně žalovaná z pozůstalosti po dceři manželů [příjmení], paní [jméno] [příjmení], zakoupila pozemek [parcelní číslo]. V kupní smlouvě uzavřené s likvidační správkyní je uvedeno, že ohledně předmětu koupě ani k jeho části není veden spor o vyloučení předmětu prodeje z majetkové podstaty zůstavitele. Žalovaná tak pozemek zakoupila včetně oplocení a vjezdové brány, a to v dobré víře, že je oprávněným vlastníkem. Po koupi pozemku [parcelní číslo] žalovaná plot i bránu nahradila novým plotem a novou bránou. Od samého počátku nebyl zamezen žalobci a jeho manželce průchod a průjezd. 3. Soud provedl dokazování a zjistil následující právně významné skutečnosti: 4. Ze smlouvy kupní (z opisu) ze dne 14. 1. 1972 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi čsl. státem, MNV [obec], jako prodávajícím a manželi [jméno] a [jméno] [příjmení], bytem [adresa žalobce], jako kupujícími. Československý stát prodal manželům [příjmení] díl role č. kat. [číslo] v [obec], zapsaného ve vložce [číslo] pozemkové knihy pro katastrální úz