14 C 363/2023-24 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou soudu proti žalovanému dne 26. 9. 2023, zaplacení částky 23 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 670,45 Kč a zákonných úroků z prodlení z částky 23 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, , kterou dne 2. 12. 2005 se žalovaným uzavřela společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, . Pohledávka byla žalobkyni postoupena.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , v postavení věřitele přenechala dne 2. 12. 2005 žalovanému, spotřebiteli, bydlištěm , adresa, , v hotovosti peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit v pravidelných 52 týdenních splátkách po 736 Kč, kdy tyto splátky zahrnovaly poplatek za poskytnutí půjčky (úroky) výši 15 272 Kč. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 38 272 Kč. Tyto skutečnosti soud zjistil z písemné smlouvy o půjčce. Původní věřitel evidoval zaplacení částky celkem 10 601,55 Kč. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. dnem 1. 12. 2006. Původní věřitel postoupil pohledávku společnosti SECAPITAL S.à.r.l., která následně pohledávku postoupila žalobkyni. Po postoupení pohledávky nebyly evidovány ze strany žalovaného žádné platby. Z písemných upomínek, resp. z podacích archů, bylo zjištěno, že žalovaný byl o zaplacení upomínán, výzvy k zaplacení směřovaly na adresu , adresa, . Ke dni rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni částku 23 000 Kč na jistině, částku 4 670,45 Kč na úrocích za dobu od 2. 12. 2025 do 1. 12. 2006 a od 16. 12. 2023 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalovaný ke dni rozhodování soudu dlužil žalobkyni částku 23 000 Kč na jistině, částku 4 670,45 Kč na úrocích za dobu od 2. 12. 2025 do 1. 12. 2006 a od 16. 12. 2023 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 115a občanského soudního řádu.Dle § 657 občanského zákoníku z roku 1964 platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 občanského zákoníku bylo možno při půjčce peněžité dohodnout úroky.Soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 občanského zákoníku z roku 1964, podle níž žalobcův právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úroky ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku z r. 1964. Žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokázal, že by poskytnutou půjčku s příslušenstvím původnímu věřiteli nebo žalobkyni zaplatil v plném rozsahu, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost dlužnou jistinu a úroky zaplatit. Pohledávka byla postoupena v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.Výrokem rozsudku pod bodem II soud žalobu částečně zamítl jako nedůvodnou, a to v části, ve které se žalobce domáhal placení zákonných úroků z prodlení za dobu 2. 7. 2015 do 15. 12. 2023. Soud přihlédl ke skutečnosti, že původní věřitel a následně žalobkyně s podáním žaloby vyčkávali od roku 2006, resp. 2015, do roku 2023, a žalovaný v postavení dlužníka se tedy mohl důvodně domnívat, že věřitel dluh po žalovaném již vymáhat nebude, tj. žalovaný nebude nucen hradit ani zákonný úrok z prodlení řadu let zpětně.Podle § 3030 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí, že na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I. Při posouzení dané věci z hlediska ustanovení části první hlavy I. zákona č. 89/2012 Sb. soud uzavřel, že požadavkem žalobkyně na placení úroků z prodlení od roku 2011 byly ve vztahu k žalovanému porušeny zásady, na nichž spočívá soukromé právo, jsou vyjádřeny v ustanoveních § 1 až § 14 nového občanského zákoníku a jsou v nich zakotveny obecné a základní principy soukromého práva.S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost platit úroky z prodlení v návaznosti na datum doručení žaloby. Žaloba byla žalovanému doručena dne 14. 12. 2023, dne 15. 12. 2023 mohl žalovaný dobrovolně plnit, a jestliže tak neučinil, pak je od 16. 12. 2023 povinen platit žalobkyni úroky z prodlení.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III) vychází z ustanovení § 142 odst. 3, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu, neboť neúspěch žalobkyně se týkal jen části příslušenství pohledávky. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 920 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše odměny advokáta soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 300 Kč. Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby – v poloviční sazbě 100 Kč, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.