21 C 29/2023-51 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22. 7. 2022 po žalovaném domáhal zaplacení částky 11 260 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba] - a žalovaným dne 28. 11. 2019 pod [číslo] dále zaplacení částky 18 900 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba] – a žalovaným dne 12. 8. 2019 pod [číslo]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba] – a žalovaným dne 12. 8. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 20 000 Kč. Tedy celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 45 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 750 Kč. 5. Z žádosti o úvěr ze dne 12. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán, svůj čistý měsíční příjem uvedl ve výši 10 000 Kč a dále invalidní důchod ve výši 5 905 Kč, dále žalovaný uvedl, že polovina jeho výdajů na bydlení činí 6 790 Kč a osobní výdaje 4 500 Kč, žádné další pravidelné výdaje žalovaný neuvedl, dále žalovaný v žádosti uvedl, že je ženatý, žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost. 6. Dle tvrzení žalobce žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil částku 26 100 Kč. 7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba] – a žalovaným dne 28. 11. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 7 200 Kč. Tedy celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 16 200 Kč v 60 týdenních splátkách po 270 Kč. 8. Z žádosti o úvěr ze dne 12. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán, svůj čistý měsíční příjem uvedl ve výši 10 000 Kč a dále invalidní důchod ve výši 5 905 Kč, dále žalovaný uvedl polovinu výdajů na bydlení ve výši 6 750 Kč a osobní výdaje ve výši 4 500 Kč, dále splátky úvěrů ve výši 3 300 Kč, dále žalovaný v žádosti uvedl, že je ženatý, žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost. 9. Dle tvrzení žalobce žalovaný za celou dobu trvání tohoto smluvního vztahu uhradil částku 4 940 Kč. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 ve spojení s podacím lístkem soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že pohledávku postoupil žalobci a žalovaného vyzval k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy, oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 4. 2. 2022. 11. Z předžalobní upomínky vyplývá, že zástupce žalobce upomínkou ze dne 14. 4. 2022 vyzval žalovaného opětovně k zaplacení dluhu. 12. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobce - společnost [právnická osoba] - uzavřel dne 12. 8. 2019 pod [číslo] se žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaný doložil, že má příjem, který nedosahuje ani minimální mzdy, jeho příjem činil pouze 10 000 Kč. Ač žalovaný doložil i příjem z invalidního důchodu ve výši 5 905 Kč, jeho doložené měsíční příjmy činily celkem pouze 15 905 Kč. Právní předchůdce žalobce se dále blíže nezabýval výdaji žalovaného, neopatřil si výpis z účtu žalovaného, vycházel z výdajů žalovaného na bydlení pouze ve výši ½ skutečných výdajů, tj. z částky 6 790 Kč, aniž by blíže zkoumal příjem manželky žalovaného a zjišťoval, kdo skutečně hradí druhou polovinu výdajů žalovaného na bydlení. Právní předchůdce žalobce se tedy podrobně nezabýval tvrzenými výdaji žalovaného, k žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalovaného jako žadatele o úvěr. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z poloviny výdajů žalovaného na bydlení, aniž by měl doloženy příjmy manželky žalovaného či způsob úhrady těchto základních životních nákladů, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit, a to zejména za situace, kdy příjem žalovaného činil pouze 15 905 Kč, a při zohlednění celých výdajů na bydlení by výdaje žalovaného převyšovaly doložený příjem žalovaného. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval. 13. Dále lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého právní předchůdce žalobce - společnost [právnická osoba] – uzavřel dne 28. 11. 2019 pod [číslo] se žalovaným jako spotřebitelem další smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému další finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaný doložil, že má příjem, který nedosahuje ani minimální mzdy, jeho příjem činil pouze 10 000 Kč. Ač žalovaný doložil invalidní důchod ve výši 5 905 Kč, jeho doložené příjmy tak činily celkem pouze 15 905 Kč, právní předchůdce žalobce se dále blíže nezabýval výdaji žalovaného, neopatřil si výpis z účtu žalovaného, při posouzení výdajů na bydlení vycházel pouze z částky ve výši ½ skutečných výdajů, tj. částky 6 750 Kč, aniž by blíže zkoumal příjem manželky žalovaného a zjišťoval, kdo hradí druhou polovinu výdajů žalovaného na bydlení. Právní předchůdce žalobce se tedy podrobně nezabýval ani tvrzenými výdaji žalovaného, k žádosti o úvěr nebyly předloženy žádné další dokumenty k ověření finanční situace žalovaného jako žadatele o úvěr. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z poloviny výdajů žalovaného na bydlení, aniž by měl doloženy příjmy manželky žalovaného či způsob úhrady těchto základních životních nákladů, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit, a to zejména za situace, kdy příjem žalovaného činil pouze 15 905 Kč a při zohlednění celých výdajů na bydlení by výdaje žalovaného výrazně převyšovaly doložený příjem žalovaného, když navíc pravidelné měsíční výdaje žalovaného narostly o splátky úvěru poskytnutého v měsíci srpnu 2019. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí opět nepostupoval. 14. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným žalobci a spolu s oznámením o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobce vyzval dne 3. 2. 2022 žalovaného k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů, zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 4. 2. 2022. Dne 14. 4. 2022 vyzval zástupce žalobce žalovaného opětovně k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou. 15. Žaloba je částečně důvodná. 16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy sp