13 C 182/2024 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 2. 2024 domáhala zaplacení částky 42 463,33 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem. V žalobě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně (tj. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , IČO: , IČO, ) uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 7. 11. 2022, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve 48 měsíčních splátkách po 1 700 Kč (celkem 78 960 Kč). Dále účastníci ujednali smluvní pokutu vše výši 499 Kč za každé prodlení se splátkou. Žalovaný se dostal do prodlení více než 65 dní, proto právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 22. 5. 2023, a to co do jistiny 29 488,31 K a přirostlých úroků ve výši 4 343,64 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo po žalovaném požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a přirostlých úroků a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 30 % p. a. z jistiny. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023 s účinností ke dni 30. 10. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalovaný na žalovanou pohledávku zaplatil celkem 5 100 Kč. Žalobkyně se tak domáhá dlužné jistiny, obchodních úroků od 23. 5. 2023 a úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru řádně prověřen ohledně jeho úvěruschopnosti posouzením v příslušných registrech a výpisy z účtu žalovaného.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval tvrzení uvedená v žalobě.Ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 11. 2022 vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně (tj. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , IČO: , IČO, ) uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru ze dne 7. 11. 2022, na základě které se se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 59,30 % p. a. bez pojištění a ve výši cca 62 % p. a. s pojištěním, a to v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 1 700 Kč, vždy k 18. dni v příslušném měsíci. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku za použití jedinečného kódu. RPSN odpovídá 78,39 % (viz smlouva). Původní věřitel žalovanému dne 8. 11. 2022 zaslal 30 000 Kč na účet uvedený žalovaným v úvěrové smlouvě (viz doklad o vyplacení úvěru). Z oznámení o zesplatnění ze dne 22. 5. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celého úvěru, neboť úvěr nebyl řádně hrazen s tím, že mu ponechává lhůtu 10 dní. Pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (viz společné prohlášení o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023 a oznámení o postoupení). Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. To vyplývá z předžalobní výzvy včetně dodejky. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný na pohledávku zaplatil částku 5 100 Kč, když žalovaný v řízení tuto skutečnost nesporoval, respektive se nevyjádřil.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ustanovení § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 67,04 % p. a. s dobrými mravy dle ustanovení § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v listopadu roku 2022 celkem 10,12 % ročně. V daném případě byla úroková sazba skoro šestinásobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z., k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli šestinásobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdkyně žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Přistoupením k moderaci by právní předchůdkyně žalobkyně (potažmo žalobkyně) nebyli motivováni k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 a ustanovení § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného dle ustanovení § 2992 o. z., když se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 24 900 Kč, když ze žalované částky žalovaný zaplatil celkem 5 100 Kč (30 000 mínus 5 100). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalovanému byla doručena výzva k plnění (listina obsahující zesplatnění). Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 22. 5. 2023. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalovanému dne 26. 5. 2023. Listina obsahovala výzvu k úhradě dluhu do deseti dnů od data odeslání této výzvy, přičemž žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se tedy jedenáctým dnem ode dne 22. 5. 2023 do prodlení, tedy ode dne 23. 5. 2024 má žalobkyně vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., které soud vázán žalobou stanovil až od 2. 6. 2023. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl (42 463,33 - 24 900), neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a smluvních pokutách, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), kdy žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 24 900 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaný byl úspěšným v rozsahu zamítnuté částky 17 563,33 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku). Z celkově žalované částky 42 463,33 Kč tak byla žalobkyně procesně úspěšnou ve výši 59 % (po zaokrouhlení) a úspěch žalovaného byl ve výši 41 % (po zaokrouhlení). Po odečtení míry úspěchu žalobkyně od míry úspěchu žalovaného tak celkový úspěch žalobkyně činí 18 %. Protože žalobkyně měla úspěch v poměrně nepatrné části, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.