13 C 193/2023-42 — Okresní soud v Hradci Králové

1 Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 po žalovaném domáhala zaplacení částky 130 195,57 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smluv o úvěru uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovaným dne 1. 7. 2020 pod [číslo] dne 11. 6. 2020 pod [číslo]. 2 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě. 3 Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4 Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 11. 6. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem, poplatky a pojištěním v celkové výši 33 518 Kč. Tedy celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 58 518 Kč ve 21 měsíčních splátkách po 2 787 Kč. Byla sjednána úroková sazba 86 % a RPSN ve výši 139,47 %. 5 Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 11. 6. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že jeho čistý příjem činí 8 000 Kč měsíčně, ostatní příjmy činí 2 500 Kč měsíčně, další čisté příjmy činí 20 000 Kč měsíčně, celkem 30 500 Kč, odhadované výdaje 3 000 Kč měsíčně, kdy ověřené měly být výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, aniž by bylo specifikováno, která listina byla konkrétně předložena, a u jiných je uvedeno„ rozsudek“, aniž by bylo specifikováno, jakou konkrétní skutečnost má ověřovat. Jako pracovní zařazení uvedl rodičovskou dovolenou, zaměstnavatel Úřad práce ČR. Dále žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu. 6 Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 1. 7. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem, poplatky a pojištěním v celkové výši 45 241 Kč. Tedy celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 80 241 Kč ve 21 měsíčních splátkách po 3 821 Kč. Byla sjednána úroková sazba 86 % a RPSN ve výši 136,56 %. 7 Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 1. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že jeho čistý příjem činí 8 000 Kč měsíčně, ostatní příjmy činí 2 500 Kč měsíčně, další čisté příjmy činí 18 000 Kč měsíčně, celkem 28 500 Kč, interní splátky 2 700 Kč měsíčně a odhadované výdaje 4 000 Kč měsíčně, kdy ověřené měly být výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, aniž by bylo specifikována, která listina byla konkrétně předložena, a u jiných je uvedeno„ rozsudek“, aniž by bylo specifikováno, jakou konkrétní skutečnost má ověřovat. Jako pracovní zařazení uvedl mateřskou dovolenou, zaměstnavatel Úřad práce ČR. Dále žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu. 8 Dle tvrzení žalobkyně žalovaný dluží ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 6. 2020 na jistině 25 000 Kč a dlužném poplatku 33 518 Kč a ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 7. 2020 žalovaný dluží na jistině částku 35 000 Kč a dlužném poplatku částku 45 241 Kč. 9 Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému, že pohledávku postoupil žalobkyni a žalovaného vyzval k zaplacení dluhu ve stanovené lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zásilka byla odeslána dne 13. 1. 2023. 10 Z předžalobní upomínky vyplývá, že zástupce žalobkyně předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2023 vyzval žalovaného opětovně k zaplacení dluhu do 16. 6. 2023. 11 O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně - společnost [právnická osoba] - uzavřel dne 11. 6. 2020 pod [číslo] dne 1. 7. 2020 pod [číslo] se žalovaným jako spotřebitelem smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě kterých poskytla žalovanému v rozmezí několika dnů finanční prostředky v celkové výši 60 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně totiž se žalovaným uzavřel smlouvy o spotřebitelském úvěru i přesto, že žalovaný uvedl, že je na rodičovské dovolené s příjmem od úřadu práce ve výši 8 000 Kč, který nedosahuje ani minimální mzdy, neověřil výši ostatních příjmů žalovaného, kdy v případě uzavření smlouvy dne 11. 6. 2020 uvedl žalovaný ostatní příjmy ve výši 20 000 Kč a ve výši 2 500 Kč a v případě uzavření smlouvy již dne 1. 7. 2020 uvedl žalovaný ostatní příjmy ve výši 18 000 Kč a ve výši 2 500 Kč, právní předchůdce žalobkyně se tedy podrobně nezabýval tvrzenými výdaji žalovaného, jejichž výše se lišila v průběhu několika dnů, a ani je nijak neověřoval, neověřil si ani náklady na bydlení, kdy žalovaný v obou případech uvedl, že bydlí v nájmu, kdy tyto náklady na bydlení rovněž žalovaný nedoložil, žalovaným uvedené běžné měsíční náklady rovněž nijak neověřil. K žádosti o úvěr měly být předloženy nějaké dokumenty, které jsou pouze zaškrtnuty, a nelze ověřit, které konkrétní dokumenty byly předloženy a jaké skutečnosti z nich byly pro ověření úvěruschopnosti žalovaného zjištěny. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobkyně otázkou příjmů a výdajů žalovaného jakkoli podrobněji zabýval, a to i přesto, že obě spotřebitelské smlouvy byly uzavřeny v rozmezí několika dnů. Pokud právní předchůdce žalobkyně vycházel pouze z tvrzení žalovaného a pravděpodobně rozhodnutí o přiznání dávky z nějakého rozsudku, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k jeho skutečným výdajům, které měl řádně prověřit. Právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí nepostupoval. 12 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným žalobkyni a spolu s oznámením o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobkyně vyzval dne 1. 6. 2023 žalovaného k zaplacení dluhu ve stanovené lhůtě. Dne 16. 6. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného opětovně k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou. 13 Žaloba je částečně důvodná. 14 Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 15 Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 16 Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 17 Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18 Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobkyně), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopn