21 C 173/2023-19 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 12. 6. 2023 po žalované domáhal zaplacení částky 23 707,03 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba] - a žalovanou dne 29. 4. 2021 pod [číslo]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – [právnická osoba] – a žalovanou dne 29. 4. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 18 894 Kč. Tedy celkem se žalovaná zavázala zaplatit částku 40 894 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. 5. Ze žádosti o úvěr ze dne 29. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je na mateřské dovolené, jejím jediným příjmem jsou sociální dávky, tedy rodičovský příspěvek ve výši 13 937 Kč, dále uvedla jako příjem sirotčí důchod ve výši 4 405 Kč. Dále žalovaná uvedla celkové výdaje ve výši 10 790 Kč, přičemž z toho náklady na bydlení pouze ve výši 1 500 Kč. Výdaje žalované na bydlení nebyly nijak ověřeny, rovněž nebyly nijak zkoumány další dluhy žalované, když uvedla srážky ve výši 200 Kč. Dále žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná a má dvě vyživovací povinnosti. K žádosti žalovaná doložila pouze výpis z účtu a výměr sociálních dávek. 6. Dle tvrzení žalobce žalovaná za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila pouze částku 4 500,01 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že pohledávku postoupil žalobci a žalovanou vyzval k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. 8. Z předžalobní upomínky vyplývá, že zástupce žalobce upomínkou ze dne 24. 5. 2023 vyzval žalovanou opětovně k zaplacení dluhu. 9. Soud vzal za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce - společnost [právnická osoba] - uzavřel dne 29. 4. 2021 pod [číslo] se žalovanou jako spotřebitelem smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaná doložila, že nemá žádný příjem z pracovního poměru, má příjem pouze z rodičovského příspěvku, přičemž má navíc dvě vyživovací povinnosti a je svobodná. Tvrzená výše rodičovského příspěvku přitom nemohla v roce 2021 odpovídat výši 13 937 Kč měsíčně a v žádosti uvedený sirotčí důchod nebyl příjmem žalobkyně, ale příjmem jejích dětí, tedy nelze jej započítat do příjmu žalobkyně. Právní předchůdce žalobce se podrobně nezabýval ani tvrzenými výdaji žalované, když žalovaná uvedla náklady na bydlení pouze ve výši 1 500 Kč, k žádosti o úvěr byl doložen pouze výpis z účtu a výměr sociálních dávek, další listiny k ověření finanční situace žalované jako žadatelky o úvěr k žádosti doloženy nebyly. Výdaje žalované na bydlení nebyly nijak ověřeny, rovněž nebyly nijak zkoumány další dluhy žalované, když v žádosti uvedla srážky ve výši 200 Kč. 10. Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou příjmů a výdajů žalované jakkoli podrobněji zabýval. Pokud právní předchůdce žalobce vycházel pouze z výměru sociálních dávek a výpisu z účtu, přičemž jako příjem žalobkyně započítal i sirotčí důchod jejích dětí, pak takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalované s přihlédnutím k jejím skutečným příjmům a výdajům, které měl řádně prověřit, navíc měl zohlednit, že má příjem pouze z rodičovského příspěvku, nemá žádný příjem ze zaměstnání, splácí dluh a má dvě vyživovací povinnosti. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval. 11. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou žalobci a spolu s oznámením o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobce vyzval dne 9. 2. 2023 žalovanou k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů. Dne 24. 5. 2023 vyzval zástupce žalobce žalovanou opětovně k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou. 12. Žaloba je částečně důvodná. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 15. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobce nesplnil a tomu odpovídá též výsledek, že tedy žalovaná dluh nezaplatila. 18. Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. 19. Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného