14 C 89/2025-69 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 4. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 70 890,80 Kč s příslušenstvím, a to po částečném vzetí žaloby zpět. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 1. 2023, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný zaplatil ke dni podání žaloby částku 30 890 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:4. Z obsahu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit s příslušenstvím v pravidelných splátkách, úroková roční sazba byla stanovena ve výši 69,09 %.5. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalovaný úvěr ve výši 50 000 Kč čerpal.6. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni na předmětnou pohledávku částku 30 890 Kč.7. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, což bylo zjištěno z předžalobní výzvy.8. Z dalších důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí věci.9. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Úrok ve výši 69,09 % ročně byl sjednán v rozporu s dobrými mravy. Smlouva o úvěru je neplatná.10. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Hmotněprávní posouzení věci vychází zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.11. Bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný – spotřebitel – jednali o uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku.12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Dle rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 lze za dobré mravy považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti.15. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.16. Soud uzavřel, že v daném případě byl sjednaný úrok tím stěžejním, co vedlo věřitele k uzavření smlouvy o úvěru, neboť jen těžko si lze představit situaci, že by bez úroku v této výši byla smlouva o úvěru se žalovaným uzavřena. Soud proto považuje smlouvu o úvěru jako celek za neplatnou.17. Z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně, kdy původně sjednaná úroková sazba trojnásobek těchto obvyklých úroků výrazně přesáhla. Podle statistických údajů dostupných na internetu se v roce 2023 v bankovním sektoru pohybovala úroková sazba srovnatelných spotřebitelských úvěrů okolo 10 % ročně (mimo úvěrů na bydlení). Daná smlouva zněla na zápůjční úrokovou sazbou 69,09 % ročně, přípustná tolerance byla tedy mnohonásobně překročena.18. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 a ustanovení § 588 občanského zákoníku.19. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.20. Přijetím částky 50 000 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil a bylo jeho povinností bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil a dosud žalobkyni neuhradil. Splatnost této částky byla určena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem II soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.21. Výrokem rozsudku pod bodem III soud zrušil platební rozkaz, který nenabyl právní moci (§ 173 odst. 1, 2 občanského soudního řádu).22. O částečném vzetí žaloby zpět bylo rozhodnuto dle § 96 odst. 1, 2. 4 občanského soudního řádu.23. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok V) vychází z ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá a § 142 odst. 2 občanského soudního řádu.