17 C 220/2025-28 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Hradci Králové dne 21. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 733,92 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel dne 24. 4. 2023 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy byla v den jejího uzavření žalovanému poskytnuta částka ve výši 5 000 Kč v hotovosti, v souvislosti s čímž se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 3 575 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 218 Kč s úrokovou sazbou 15 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za tzv. službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 857 Kč (dále jen „Poplatky“). Celkovou částku odpovídající jistině a Poplatkům se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 26týdenních splátkách po 330 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 23. 10. 2023. Žalovaný dohodnuté splátky řádně a včas nesplácel, a proto ke dni 20. 8. 2023 činila dlužná jistina 5 000 Kč a dlužné Poplatky 3 575 Kč. Po tomto datu do dne podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila výše dluhu bez příslušenství 12 815,07 Kč. Žalobkyně vůči žalovanému uplatňuje jistinu ve výši 5 000 Kč, dlužné poplatky ve výši 3 233,92 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 900,83 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 877,08 Kč. Vedle toho požaduje též úrok ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, avšak tato zůstala bez reakce žalovaného.2. Žalobkyně ve svém podání ze dne 28. 8. 2025 uvedla, že administrativní chybou v původním návrhu nespecifikovala právní základ, výši a období, za které uplatňuje smluvní pokutu. Toto pochybení napravila a doplnila skutková tvrzení tak, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. V důsledku tohoto porušení vznikla žalovanému povinnost hradit vedle úroků také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se dostal do prodlení, přičemž tato povinnost byla výslovně sjednána ve Smlouvě. Žalobkyně dále uvedla, že ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství částku 12 815,07 Kč, přičemž její příslušenství tvoří smluvní pokuta, úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč, která sestává ze smluvní pokuty postoupené ve výši 1 602,50 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 8 233,92 Kč za období od 22. 10. 2024 do 6. 2. 2025.3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. Soud proto věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.). Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 4. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytl dne 24. 4. 2023 žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 218 Kč, poplatkem za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 857 Kč. Úroková sazba činila 15 % ročně. Celková dlužná částka byla splatná v 26 týdenních splátkách po 330 Kč. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že v případě prodlení s úhradou splátky vzniká žalovanému povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 24. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako dělník u zaměstnavatele , jméno FO, , IČO , IČO, , s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 408 Kč. Dále uvedl další čisté příjmy domácnosti ve výši 15 000 Kč. Žalovaný je svobodný, žije v obci , adresa, , vlastní automobil a jako účel úvěru označil běžné výdaje domácnosti. Mezi výdaji uvedl částku 6 500 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024 a seznamu postoupených pohledávek (soud zjistil, že pohledávka ze smlouvy č. , hodnota, byla postoupena na žalobkyni , Jméno žalobkyně, . Dle potvrzení o úhradě úplaty ze dne 22. 10. 2024 byla úplata za postoupené pohledávky připsána na účet postupitele, čímž došlo k účinnému postoupení. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně informován.7. Z transakční historie – tabulky umoření ze dne 25. 10. 2024 (čl. 20) soud zjistil, že žalovaný na splátkách neuhradil ničeho. Veškeré položky týkající se splátky úvěru, úroku, úmoru, doplňkových služeb i celkové platby za období jsou uvedeny jako nulové. Zůstatek nesplacené jistiny činil nadále 5 000 Kč.8. Z písemné výzvy k plnění ze dne 18. 2. 2025 a podacího lístku ze stejného dne bylo zjištěno, že advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 13 011,83 Kč, a to nejpozději do 5. 3. 2025. Výzva obsahovala základní skutkový a právní rozbor věci a byla zaslána na poslední známou adresu žalovaného.9. Z dalšího podacího lístku ze dne 11. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému písemnost na adresu , adresa, , čímž doložila opakované doručování na ověřenou adresu žalovaného.10. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 4. 2023 poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně jistinu ve výši 5 000 Kč, dále se zavázal uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 1 218 Kč, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 857 Kč. Úroková sazba činila 15 % ročně. Celková dlužná částka byla splatná v 26 týdenních splátkách po 330 Kč. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že v případě prodlení s úhradou splátky vzniká žalovanému povinnost hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán jako dělník s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 408 Kč, další čisté příjmy domácnosti činily 15 000 Kč. Žalovaný je svobodný, žije v obci , adresa, , vlastní automobil a jako účel úvěru označil běžné výdaje domácnosti. Mezi výdaji uvedl částku 6 500 Kč. Právní předchůdce žalobkyně se spokojil s prohlášením žalovaného o příjmech, aniž by bylo v řízení prokázáno, jakým konkrétním způsobem byla jeho úvěruschopnost ověřena. Pohledávka ze smlouvy č. , hodnota, byla dne 21. 10. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky písemně informován oznámením ze dne 21. 10. 2024. Žalovaný na splátkách neuhradil ničeho. Zůstatek nesplacené jistiny činil nadále 5 000 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 18. 2. 2025, kterou žalobkyně zaslala na adresu , adresa, .11. Žaloba je částečně důvodná.12. Obecně podle ustálené judikatury soudů a Soudního dvora EU platí, že věřitel je povinen využívat i veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“).13. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnuté peněžní prostředky. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval skutečné příjmy a výdaje žalovaného jinak než pouhým převzetím jeho tvrzení.14. Podle ustanovení § 84 až § 89