13 C 22/2026-128 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 706,53 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 21. 10. 2024, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 21. 10. 2024 a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 56,36 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1 056 Kč (celkem 50 688 Kč). Dále účastníci ujednali smluvní pokutu vše výši 499 Kč za každé prodlení se splátkou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, kdy zaplatil pouze dvě splátky po 1 056 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaném na základě uzavřené smlouvy následující částky:a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 22 527,37 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 19 761,24 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 766,13 Kč) s příslušenstvímb) smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy, tak jak jsou specifikovány shora, v celkové výši 998 Kč s příslušenstvímc) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy, tak jak je specifikována shora, v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím.d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 22 527,37 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 25. 3. 2025 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby uvedenému v záhlaví této žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 6 781,53 Kč.e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 19 761,24 Kč ode dne 25. 3. 2025 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 56,36 % p. a. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 16. 9. 2024) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12 % p. a.Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala.Žalovaný se nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobkyně.Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 21. 10. 2024 vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, kterou akceptovala dne 21. 10. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace, kdy žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem ze strany žalobkyně předem poskytnut (viz oznámení o schválení úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy o úvěr se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 56,36 % ročně, a to v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 1 056 Kč, vždy k 17. dni v příslušném měsíci. RPSN odpovídá částce 73,46 % (viz smlouva). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 21. 10. 2024 částku 20 000 Kč na účet uvedený žalovaným v úvěrové smlouvě (viz doklad o vyplacení úvěru). Z výzvy k zaplacení a upozornění o zesplatnění ze dne 17. 2. 2025 a ze dne 20. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, neboť úvěr nebyl řádně hrazen, s tím, že mu ponechává lhůtu 10 dní k zaplacení od data odeslání výzvy. Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. To vyplývá z předžalobní výzvy včetně dodejky. Účastníci měli za nesporné, že žalovaný zaplatil na dlužnou částku dvě splátky po 1 056 Kč.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ust. § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 56,37 % p. a. s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v říjnu 2024 celkem 8,53 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než šestinásobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli osminásobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Přistoupením k moderaci by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného dle ust. § 2992 o. z., když se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 17 888 Kč, když z poskytnuté jistiny 20 000 Kč žalovaný zaplatil 2 112 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalovanému byla doručena výzva k plnění (listina obsahující zesplatnění). Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 17. 2. 2025 a 20. 3. 2025. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Žalovaný byl v této výzvě vyzván, aby dluh ihned splatil. Žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se tak minimálně od 25. 3. 2025 do prodlení, žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., které soud vázán žalobou stanovil od 25. 3. 2025. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a smluvních pokutách, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 17 888 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaný byl úspěšným v rozsahu zamítnuté částky 12,818,53 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku). Z celkově žalované částky 30 706,53 Kč tak byla žalobkyně procesně úspě