14 C 80/2026-15 – Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 718 836,94 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 6. 2024, za základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 600 059 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nesporoval tedy tvrzení uvedená v žalobě.3. Z předložených listinných důkazů bylo o skutkovém stavu věci zjištěno následující:4. Z písemné smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 6. 2024, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému – spotřebiteli – úvěr ve výši 600 059 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úroky z úvěru ve výši 13,99 % ročně. Měsíční splátka úvěru byla smluvena ve výši 9 462 Kč a žalovaný se zavázal platit splátku vždy do 10. dne v měsíci počínaje červencem 2024. Žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal, avšak řádně a včas nesplácel. Z písemné upomínky bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného o řádné splácení upomínala. Z písemného oznámení bylo zjištěno, že žalobkyně ke dni 23. 3. 2025 prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení dlužných částek. Žalobkyně úhradu dlužných částek neevidovala a z písemné výzvy k zaplacení bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení. Z obratové historie úvěru bylo zjištěno, že žalovaný ke dni 30. 11. 2025 dlužil žalobkyni částku 610 207,74 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 4 081 Kč, částku 51 460,20 Kč na dlužném smluvním úroku, částku ve výši 51 257,38 Kč na zákonném úroku z prodlení, celkem tedy 718 836,94 Kč. Od 1. 12. 2025 nadále trvalo prodlení žalovaného se zaplacením dluhu.5. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.6. Bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky. S ohledem na provedené posouzení mohla žalobkyně důvodně uzavřít, že žalovaný bude schopen poskytnuté peněžité prostředky splácet. Žalobkyně neevidovala řádné a včasné splácení poskytnutého úvěru. Nebylo tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaný dlužné částky žalobkyni zaplatil, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost dluh, úroky i úroky z prodlení zaplatit. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.7. O náhradě nákladů řízení (výrok II) soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 28 754 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). Další náklady řízení byly tvořeny paušální náhradou hotových výdajů za 2 úkony právně nezastoupené žalobkyně, a to za výzvu k plnění před podáním žaloby a za sepis žaloby – 2 x 450 Kč (§ 1 a násl. vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu).8. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.