15 C 189/2025-126 – Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 162 600,84 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že se žalovaným uzavřel dne 17. 7. 2019 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 205 228,95 Kč a žalovaný se mu jej zavázal vrátit spolu s dohodnutými úroky a poplatky. Žalovaný své smluvní závazky porušil, když úvěr přestal řádně a včas splácet, proto žalobce využil svého práva dle smlouvy a úvěr ke dni 22. 5. 2025 zesplatnil. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil žalobci částku 224 368 Kč. Dlužná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 158 850,70 Kč, poplatků za pojištění ve výši 850,14 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč, smluvních pokut ve výši 2 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 631,24 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 330,08 Kč, a úroku a úroku z prodlení ve výši dle žaloby. Žalovaný dluh neuhradil, ačkoliv k tomu byl vyzván.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Nejde podle něj o nárok ze smlouvy o úvěru, ale nárok na vypořádání bezdůvodného obohacení. Úvěrová smlouva je absolutně neplatná, a to především v důsledku nesplnění povinnosti věřitele (žalobce) posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Dle tvrzení žalobce uzavřel žalovaný dne 19. 7. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě bylo žalovanému vyplaceno celkem 205 228,95 Kč. Dle samotného sdělení žalobce v žalobě žalovaný dosud uhradil částku ve výši 224 368 Kč. Jistinu tak žalovaný přeplatil o částku ve výši 19 139,05 Kč. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím e-mailové komunikace. Co se týče samotného kontraktačního procesu prostředky elektronické komunikace na dálku, nebyly dle žalovaného naplněny požadavky daného právního jednání, a proto je smlouva neplatná. Nelze učinit nezpochybnitelný závěr, že žalovaný k dané předložené smlouvě skutečně nezaměnitelný prostředek identifikace prokazující jeho akceptaci připojil, a žalobce rovněž neprokázal, že žalovaný vyslovil souhlas s tím konkrétním zněním smlouvy, které mu mělo být následně zasláno. Podle čl. 26 Nařízení 910/2014 ES musí zaručený elektronický podpis splňovat mj. požadavek na umožnění identifikace podepisující osoby a dále požadavek na jeho připojení k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv změnu dat. Předně má ale žalovaný za to, že žalobce ve fázi schvalování úvěru nedostatečně prověřil jeho schopnost jako spotřebitele úvěr splatit. V žalobě žalobce uvedl, že před sjednáním smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to základě posouzení jeho příjmové a výdajové stránky. Jak je však patrné, žalobce se pouze dotazoval na výši příjmů domácnosti žalovaného. V době uzavření předmětné smlouvy však měl žalovaný již další závazky; tyto žalobce řádně neprověřil a při sjednání úvěru nezohlednil. Náklady pak nebyly ověřovány vůbec. Žalobce si nevyžádal výpisy z běžného účtu za více předchozích měsíců, věrohodně neprověřil výdajovou stránku žalovaného coby úvěrovaného a s ohledem na všechny náklady v běžném životě (tedy reálné náklady na bydlení a náklady související s bydlením, dopravu, komunikace, jídlo, ošacení a osobní vyžití). Při sepsání smlouvy se žalobce neptal na schopnost žalovaného úvěr splácet. Ke sjednání smlouvy stačilo pouze na webových stránkách žalobce o úvěr požádat. Podle § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy, je tato povinnost v nejpřísnější možné podobě uložena věřiteli s cílem získat si takovou představu o skutečných příjmech a výdajích dlužníka, ze kterých si může věřitel udělat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Účelem této povinnosti je ochrana spotřebitele (dlužníka) před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, dále ochrana společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, ale i ochrana věřitele snižováním jeho rizika. Důsledkem toho, že žalobce svou povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného nesplnil, je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, a to i přes § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18 OPR-Finance byl konstatován rozpor české právní úpravy konstruující (v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.) relativní neplatnost s principy evropské směrnice, což bylo reflektováno novým zněním § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném od 29. 5. 2022, stanovující explicitně absolutní neplatnost v případě, že v prověření úvěruschopnosti věřitel selhal. Žalovaný dále podrobil kritice metodiku žalobce k ověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr, kdy uvedl, že postup podle této metodiky nenaplňuje povinnost věřitele s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žadatele o úvěr, kdy mj. s podloženými údaji o příjmové a výdajové stránce hospodaření žadatele. Žalobce nemá právo ani na úrok z prodlení, neboť nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce se dále věci vyjádřil tak, že v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného provedl výpočet maximálního limitu splátky, který je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na domácnost klienta. Do výpočtu maximálního limitu splátky klienta se započítávají splátky životních minim klienta a eventuálně jím vyživovaných osob, spolu se splátkovou zátěží klienta včetně splátky schváleného úvěru. Do výpočtu maximálního limitu splátky domácnosti se kromě splátky schváleného úvěru započítává vyšší z dále uvedených dvou hodnot, a to minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což je statistický údaj obsahující součet životních minim členů domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení určené pevně daným výpočtem podle statistických dat publikovaných , právnická osoba, a MPSV, který vychází z počtu osob v domácnosti, vč. vyživovaných dětí, a celkové pravidelné měsíční výdaje domácnosti, což je údaj deklarovaný klientem v rámci žádosti o úvěr, obsahující součet výdajů domácnosti na bydlení, splátky klienta a ostatních členů domácnost a dalších pravidelných nákladů spojených se zdravotní péčí, cestováním do zaměstnání apod. Uvedené dva výpočty maximálního limitu splátky se porovnají a využije se ten, který je nižší. Vedle toho žalobce v rámci uzavírání předmětné úvěrové smlouvy provedl lustraci žalovaného v registrech NRKI, CEE a ISIR, přičemž v registru NRKI byl výsledek pozitivní hodnocení, v případě CEE a ISIR nebyl žalovaný v těchto registrech nalezen. Žalobce dále zjišťoval, jaké má žalovaný závazky u jiných institucionálních věřitelů, kdy byly zjištěny předchozí měsíční splátky na tyto závazky ve výši 22 965 Kč u ryze osobních závazků a ve výši 6 036 Kč u závazků domácnosti. Ty byly následně zahrnuty do výpočtů maximálního limitu splátky. Dle zprávy NRKI se žalovaný za dobu trvání závazků nedostal do prodlení s jejich splácením. O řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného svědčí i to, že žalovaný následně hradil na předmětnou smlouvou, než došlo k zesplatnění úvěru, a to do srpna 2019 do února 2025, tedy po dobu pěti a půl roku, a byl tak nepochybně schopen úvěr splácet. Co se týče uzavření předmětné smlouvy prostředky komunikace na dálku, žalobce uvedl, že smlouva byla platně uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobce, které je obdobou elektronického bankovnictví, a jako taková je ve smyslu § 561 odst. 1, § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jako „o.z.“), opatřena elektronickým podpisem. Žalovaný zažádal na webových stránkách žalobce o poskytnutí revolvingového úvěru, kdy si nejprve zvolil, o jakou výši úvěru má zájem. Následně byl vyzván k vyplnění registračního formuláře zadáním svých osobních údajů, jakož i údajů o svých rodinných a majetkových poměrech. V dalším kroku si žalovaný zvolil své přihlašovací jméno, heslo a bezpečnostní otázky, pro případ budoucího ověření. Na základě řádné registrace byla žalovanému nabídnuta možnost elektronicky uzavírat smlouvy, což žalovaný využil. Proto proběhla opětovná verifikace jeho osoby a následně mu byla předložena smlouvy s vyplněnými údaji. Pro potvrzení osoby klienta je žalobcem požadováno předložení platného dokladu. Tímto krokem je podmíněn vznik samotné smlouvy. Pokud jsou klientem splněny všechny požadované podmínky, je klientovi umožněno svým podpisem uzavřít předmětnou smlouvu. Pro finální potvrzení uzavření smlouvy je potřeba potvrzujícího kódu, který je klientovi zaslán na jeho telefonní číslo. Žalobce má na základě shora uvedeného za to, že předmětná smlouva uzavřená prostřednictvím tohoto webového rozhraní je uzavřena jednoznačně identifikovanou a verifikovanou osobou. Žalovanému se zobrazil návrh předmětné smlouvy, ten s ním souhlasil, na základě čehož mu byla zaslána potvrzovací SMS s kódem 906821 na tel. čís