17 C 16/2026-32 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 16. 12. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 288 967,53 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 13. 9. 2024, která měla být uzavřena prostřednictvím webové stránky www.nazivnost.cz. Na základě této smlouvy byly žalovanému jednorázově poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, které žalovaný obdržel dne 13. 9. 2024. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 12 pravidelných měsíčních splátkách, přičemž výše jedné splátky činila 23 580,63 Kč a poslední měsíční splátka připadala na den 13. 9. 2025. Veškeré závazky ze smlouvy byly splatné nejpozději dne 15. 9. 2025. Úrok byl sjednán ve výši 0,7 % denně z jistiny, přičemž celková výše úroku činila částku ve výši 182 967,53 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, v důsledku čehož žalovanému vznikla povinnost zaplatit nesplacenou jistinu ve výši 100 000 Kč a dále smluvní úrok ve výši 182 967,53 Kč. Dále žalovanému vznikla povinnost zaplatit v souladu s odst. 7.1. smlouvy též smluvní pokutu za prodlení v celkové výši 6 000 Kč a zákonné úroky. Žalobce tvrdil, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy podnikatelem a úvěr mu byl poskytnut v souvislosti s jeho podnikatelskou činností.2. Žalovaný se v rámci podání ze dne 8. 1. 2026, doplněného podáním ze dne 5. 2. 2026, vyjádřil tak, že se žalobou nesouhlasí. Nesporoval, že od žalobce převzal částku ve výši 100 000 Kč, nicméně popřel uzavření smlouvy, když zpochybnil mechanismus jejího uzavření online, zejména význam potvrzení prostřednictvím SMS zprávy a absenci elektronického podpisu. Dále žalovaný tvrdil, že na smlouvu je nutné pohlížet jako na spotřebitelskou, jelikož samotné uvedení identifikačního čísla dle žalovaného nemůže být bez dalšího spojováno se závěrem, že jednal jako podnikatel a nikoli jako spotřebitel. Žalovaný uvedl, že nebyl zkoumán jeho podnikatelský záměr, peněžní prostředky mu byly zaslány na běžný účet, nikoli podnikatelský a získané peněžní prostředky žalovaný užil pro osobní účely, nikoli podnikatelské. Žalovaný před uzavřením smlouvy pouze vyplnil formulář, aniž by dokládal svou schopnost splácet úvěr ze své podnikatelské činnosti. Žalovaný dále sporoval výši RPSN (celková roční procentní sazba nákladů) a sjednané sankce za prodlení s odkazem na jejich rozpor s dobrými mravy. S ohledem na to, že žalovaný dle svého tvrzení smlouvu uzavíral fakticky jako spotřebitel, poukazoval rovněž na to, že žalobce řádně neposuzoval úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele.3. Žalovaný během jednání před soudem dne 5. 5. 2026 sdělil, že žalobci uhradil částku v celkové výši 24 083 Kč, a to dne 17. 10. 2024 částkou ve výši 10 000 Kč, dne 20. 10. 2024 částkou ve výši 7 083 Kč a dne 2. 11. 2024 částkou ve výši 7 000 Kč, k čemuž doložil výpis z účtu. Dále uvedl, že smlouvu uzavíral v době, kdy byl zaměstnaný u společnosti , právnická osoba, . a živnostenské oprávnění využíval pouze okrajově při příležitostné výdělečné činnosti spočívající v rozvozu jídla. Žalovaný byl ve společnosti , právnická osoba, . zaměstnán od 11. 7. 2000 do 28. 2. 2026, kdy jeho pracovní poměr zde skončil a nyní je veden v evidenci jako uchazeč o zaměstnání, přičemž od 2. 3. 2026 po dobu 5 měsíců pobírá podporu v nezaměstnanosti, a to v prvních dvou měsících ve výši 16 531 Kč měsíčně, v následujících dvou měsících bude podpora činit 10 332 Kč měsíčně a po zbývající podpůrčí dobu ve výši 8 266 Kč měsíčně.4. Soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.5. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:6. Z listiny označené jako smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, jehož doba trvání byla stanovena na 12 měsíců. Smlouva obsahuje závazek úvěrovaného splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž úrok byl sjednán ve výši 0,7 % denně z dlužné jistiny. První měsíční splátka byla splatná dne 13. 10. 2024 a celková splatnost úvěru připadala na 13. 9. 2025. Smlouva dále obsahuje ujednání o povinnosti žalovaného hradit v případě prodlení s jakoukoli jednotlivou splátkou smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Z předložených listin bylo dále zjištěno, že žalovaný sdělil žalobci číslo svého bankovního účtu – , č. účtu, .7. Z výpisu z účtu bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč dne 13. 9. 2024 na účet označený žalovaným č. , č. účtu, .8. Z předložené dokumentace soud zjistil, že žalobce provedl ověření totožnosti žalovaného na základě předloženého dokladu totožnosti žalovaného, konkrétně občanského průkazu. Ověření se týkalo identifikačních údajů žalovaného uvedených v občanském průkazu, zejména jména, příjmení, data narození a dalších identifikačních znaků, a sloužilo k potvrzení totožnosti žalovaného ve vztahu k údajům uvedeným ve smlouvě.9. Z dokumentu „Payments info“ soud zjistil, že žalobce provedl ověření bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, prostřednictvím tzv. verifikační platby.10. Z výpisu účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobci částku v celkové výši 24 083 Kč, a to dne 17. 10. 2024 částku ve výši 10 000 Kč, dne 20. 10. 2024 částku ve výši 7 083 Kč a dne 2. 11. 2024 částku ve výši 7 000 Kč.11. Z dokumentu „Dohoda o ukončení pracovního poměru“ soud zjistil, že žalovaný byl v době od 11. 7. 2000 do 28. 2. 2026 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, .12. Z rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 24. 3. 2026 soud zjistil, že žalovaný je veden v evidenci jako uchazeč o zaměstnání, přičemž od 2. 3. 2026 po dobu 5 měsíců pobírá podporu v nezaměstnanosti (první dva měsíce 16 531 Kč měsíčně, další dva měsíce 10 332 Kč měsíčně a po zbývající podpůrčí dobu 8 266 Kč měsíčně).13. Z písemné výzvy ze dne 29. 11. 2025 bylo zjištěno, že advokát žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, a to předžalobní výzvou odeslanou dne 2. 12. 2025.14. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobce uzavřel se žalovaným distančním způsobem, tj. prostřednictvím internetových stránek provozovaných žalobcem dne 13. 9. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, přičemž žalobce dne 13. 9. 2024 bezhotovostně převedl na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 0,7 % denně z dlužné jistiny, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek, přičemž první měsíční splátka byla splatná dne 13. 10. 2024. Žalobce před uzavřením smlouvy ověřil totožnost žalovaného na základě údajů uvedených v jeho občanském průkazu a dále ověřil bankovní účet žalovaného prostřednictvím tzv. verifikační platby. Ze zjištěných skutkových okolností však vyplynulo, že poskytnuté peněžní prostředky nebyly žalovaným čerpány za účelem použití při jeho podnikatelské činnosti. Žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnán v pracovním poměru, jeho podnikatelský záměr nebyl ze strany žalobkyně zjišťován ani doložen a poskytnuté peněžní prostředky byly převedeny na běžný účet žalovaného, nikoli na účet podnikatelský. Zejména nebylo prokázáno, že by úvěr byl čerpán v přímé souvislosti s výkonem podnikatelské činnosti žalovaného. Žalovaný plnil pouze částečně, když uhradil žalobkyni částku v celkové výši 24 083 Kč, a to dne 17. 10. 2024 částku ve výši 10 000 Kč, dne 20. 10. 2024 částku ve výši 7 083 Kč a dne 2. 11. 2024 částku ve výši 7 000 Kč. Dále však již žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Žalovaný dlužnou částku ke dni splatnosti neuhradil a je se zaplacením zůstatku dluhu v prodlení. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 11. 2025 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, a to doporučeně zaslanou výzvou na adresu žalovaného. Žalovaný však ani na tuto výzvu nereagoval a dluh neuhradil.15. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Soud se dále zabýval otázkou, zda byl úvěr poskytnut v rámci podnikatelské činnosti žalovaného, či zda je na místě posoudit právní vztah mezi účastníky jako spotřebitelský. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že pro pos